V Černé kostce jsou k vidění práce videoperformerky Evy Jiřičky (1979), které se podobají spíše angažovanému sociologickému průzkumu než umění klasických forem.
„Na výstavě Mezi sebou autorka s kurátorkou Marianou Serranovou představují videoinstalaci ze série workshopů pro různé věkové kategorie. Cílem bylo, aby se aktéři přes kresbu „pro druhého“ vcítili do odlišné generace, tím překonali věkové hranice a došlo tak k vzájemnému propojení zdánlivě nepropojitelných světů,“ říká Petr Mareš, jenž má v galerii na starost komunikaci s veřejností a s médii.
Jiřička pracuje především se seniory, kteří jsou zřejmě nejizolovanější sociální skupinou ze všech. I pro ně může být její výstava vítanou reflexí.
Ve Foyer a v Bílé kostce vystavuje své objekty sochař a konceptuální umělec Ladislav Jezbera (1976). Reaguje na specifické prostředí vstupní haly i na ušlechtilý materiál ve výzdobě – na mramor. S kurátorkou Juditou Kožíškovou připravil ve Foyer monumentální instalaci z pětimetrových prefabrikovaných polystyrenových kvádrů.
„V projektu EGO umělec vychází z myšlenky, že člověk je v principu tvor společenský a jako takový musí neustále „držet na uzdě“ své ego, tedy své já. Jen to mu umožňuje ve společnosti fungovat a přežít. Stejně tak si díky němu může uvědomit svou smrtelnost či jedinečnost bytí,“ vysvětluje Mareš. Výstava se zabývá právě tématem koexistence i vzájemného ovlivňování jedince a společnosti.
V galerii lze i nadále spatřit dlouhodobou výstavu jičínského rodáka, performera a konceptualisty Miloše Šejna (1947), pojmenovanou Aqva. Výběr více než dvou desítek děl z autorovy celoživotní tvorby jde od konce 60. let až po současná videa a dvě site-specific instalace. Téma se vztahuje k environmentální otázce vodního živlu, absolutně nezbytné součásti našich životů, i když nám připadá tak všední a samozřejmý.
Umění napodobit umění
Galerie před časem vydala úctyhodnou knihu ke zdejší výstavě Originál? Umění napodobit umění, která tu byla od září 2021 po březen 2022. Průlomová výstava i publikace platí za zcela mimořádný badatelský počin po roce 1989, sbírka falz v takovém rozsahu totiž ještě k vidění nebyla. Jde o více než 100 děl, hodnota falz se vyšplhala na 200 milionů korun.
„Jaký je rozdíl mezi kopií a falzem? Kdo posuzuje, zda je obraz originál? Co je to umělecká apropriace – a je vůbec legální?“ ptají se a odpovědi hledají hlavní editoři, ředitel galerie František Zachoval, Petra Příkazská, Jiřina Vyorálková a Judita Kožíšková.
Kniha o bezmála třech stech stranách vychází i ze stejnojmenné konference, není však určena pouze návštěvníkům, ale každému, kdo se s fenoménem falz může setkat a chce se o něm dozvědět víc.
„Jejím cílem je pomoci čtenářům zorientovat se v nepřehledném prostředí světa umění a uměleckého trhu. Publikace na problematiku originality a padělání umění nahlíží multidisciplinárně a ze širšího hlediska. Je sestavena z příspěvků odborníků, kteří s uměleckými díly pracují. Setkáme se zde s pohledy kurátorů, restaurátorů, historiků umění, právníků, kriminalistů, filozofů i samotných umělců,“ dodává František Zachoval.
