První části stálé expozice pod názvem Posledních padesát let se ujal Tomáš Pospiszyl jako kurátor.
„Tomáš Pospiszyl patří k předním teoretikům dané problematiky. Kurátor opustil pokusy vyprávět příběh současného umění chronologicky nebo podle vývoje. Expozici uspořádal spíše tematicky nebo jako slabikář různých přístupů a tendencí současné tvorby s důrazem na rozmanitost jazyka autorů a autorek,“ říká ředitel galerie František Zachoval.
„Druhá experimentálně zpracovaná kolekce Minulé století – dvacet osobností líčí všechny možné -ismy, proudy, hnutí a přístupy skrze 20 osobností českého výtvarného umění 20. století. Kurátorkou této části expozice je Petra Příkazská,“ popisuje ředitel Zachoval.
Minulé století – dvacet osobností je „Pantheonem umělců“, do něhož patří František Kupka, Quido Kocian, Josef Váchal, Augusta Nekolová, Bohumil Kubišta, Emil Filla, Josef Šíma, Toyen, Alois Wachsman, Ladislav Zívr, Jan Kotík, Jiří Kolář, Vladimír Boudník, Mikuláš Medek či Adriena Šimotová.
Autorka expozice Petra Příkazská, kurátorka hradecké galerie, se drží renesančního názoru, podle něhož právě originalita projevu autorů-géniů utváří podobu umění dané epochy a je hnací silou vývoje a proměn. Výstava potrvá do září 2023.
Návrat k prastaré metodě autorských kolekcí
„Tradiční výklad moderny 20. století je chronologický a lineární. Obvykle stojí na výběru mistrovských děl zapadajících do logického sledu, v němž jeden styl střídá druhý. Expozice Minulé století – dvacet osobností se však vědomě navrací k prastaré metodě založené na autorských kolekcích,“ uvádí kurátorka.
„České moderní umění vidí jako kolektivní dílo mnoha svébytných osobností, přičemž každá ho svým vlastním způsobem obohatila, posunula nebo přesáhla,“ říká Petra Příkazská.
Důležitý pro výběr byl vztah i souvislost tvorby s Hradcem Králové či východními Čechami. Kurátorka se zaměřila i na významné ženy, vedle děl známých umělkyň, mezi něž patří Toyen, Adriena Šimotová či Věra Janoušková, lze zhlédnout i práce autorek, které zatím stojí spíše stranou oficiálních dějin umění, jako je Jitka Svobodová nebo Augusta Nekolová.
K expozici vyšla i stejnojmenná publikace představující výstavu v širších kontextech.
Od Knížáka po Langera
„Zatímco současné umění ve stálých expozicích obvykle slouží pouze jako dovětek k předchozím obdobím a většinou končí rokem 2010, výstava Posledních padesát let představuje stálou expozici věnovanou české umělecké produkci od 70. let minulého století až do dnešní doby,“ říká její tvůrce Tomáš Pospiszyl.
Pražský historik umění, kritik a kurátor opustil pokusy vyprávět příběh současného umění chronologicky.
„Vzrůstající různorodost výtvarných projevů nám brání nalézt v něm jednotný vizuální styl. Expozici vnímám spíše jako slabikář různých přístupů a tendencí současné umělecké tvorby s důrazem na rozmanitost jazyka autorů a autorek. Ti se vedle malby a sochařství čím dál častěji vyjadřují fotografií, performancí, filmem, videem, textem, digitálními technologiemi,“ uvádí Pospiszyl.
Současnému umění mohou lidé porozumět lépe
Chce představit umělce a umělkyně střední a mladé generace, kteří se do veřejných sbírek teprve prosazují. Vedle děl Milana Knížáka nebo Margity Titlové jsou práce Matyáše Chocholy či Anny Hulačové a dalších.
„Projekt se návštěvníkům snaží ukázat, že právě aktuální tvorbě, která přirozeně odráží problémy dnešního světa, mohou často porozumět mnohem lépe než staršímu umění,“ podotýká autor.
Zastoupeni jsou také Zbyněk Baladrán, Michal Gabriel, Vladimír Houdek, Anetta Mona Chisa a Lucia Tkáčová, Ladislav Jezbera, Milan Langer, Václav Jirásek, Lenka Klodová, Vladimír Kokolia, Markéta Othová, Daniel Pitín, Michael Rittstein, Jaroslav Róna, Zorka Ságlová, Václav Stratil, Miloš Šejn či Veronika Šrek Bromová.
Podstatná část vystavených děl pochází z nových akvizic – díky příspěvku z dotačního programu ministerstva kultury mohla galerie v letech 2019 až 2020 zakoupit 184 děl současných umělců za více než pět milionů korun.
Řada nově získaných děl spadá do kategorie pohyblivého obrazu, například Modely vesmíru Zbyňka Baladrána nebo Večeře s Malevičem Daniela Pitína. Galerie moderního umění také položila základ vůbec první systematicky budované sbírce pohyblivých obrazů v České republice.
