Bizarní pískovcové věže a znepokojivá atmosféra skalního města v Adršpachu na Náchodsku přitahuje filmové tvůrce i dokumentaristy desítky let. A filmy zase lákají do skal ty, kdo je chtějí spatřit na vlastní oči.
Na úzké cesty vyrážejí v horkém dni stovky zájemců, party německých penzistek, organizované zájezdy Poláků i rodiny s dětmi. Kdyby se sem z pohádky Třetí princ za poledne přenesl Pavel Trávníček na koni, daleko by se přes diamantové skály v době vrcholící turistické sezony nedostal. Volněji tu bývá alespoň zrána a navečer.
Filmová místa Letní seriál MF DNES a iDNES.cz vás zavede na několik desítek míst po celé České republice, která si filmaři vybrali jako kulisu pro filmy, televizní seriály nebo hudební klipy. |
Jedním z prvních hraných snímků, pro nějž si tvůrci vybrali okrajovou část Adršpašsko-teplických skal u Bischofsteinu, je Malý partyzán z roku 1950. Dobovou prvotinu kombinující válečný a dobrodružný film o třináctiletém klukovi, který zaskočil za dospělé jako partyzánská spojka, natočil režisér Pavel Blumenfeld. Dodnes se skále, odkud se střílelo na nepřátelský konvoj, přezdívá Partyzánka. Filmařům se hodily i serpentiny silničky z Teplic nad Metují na Váhu a dál k Černému jezírku na Jiráskovy Skály.
Nejvíc však táhne samotný Adršpach, protože tady je zatopená bývalá pískovna hrající zelenomodrou barvou a skalní věže dosahující přes sto metrů výšky. Pro nestárnoucí pohádku Princ a Večernice z roku 1978 si Adršpach zvolil režisér Václav Vorlíček podle scénáře Jiřího Brdečky.
Neokoukanou tvář hlavního hrdiny našel ve slovenském herci Juraji Durdiakovi, který coby princ Velen provdal své tři sestry za Měsíčníka, Slunečníka a Větrníka a sám si zasloužil Večernici v podání Libuše Šafránkové. Tvůrci točili na Krakovci, v Hrádku u Nechanic, na zámku v Ploskovicích, ale Velena nechali projít při strastiplné pouti také měsíční krajinou na Mostecku. Škrábal se vzhůru v adršpašské pískovně a chromého žebráka táhl na zádech do kopce zdejšími skalami.
Balvany z polystyrenu
Režisér Vorlíček si v Adršpachu vyjednal pro štáb jako šatnu Náchodskou chatu, která patřila tehdy Rubeně a spravovali ji horolezci. Stávala nedaleko Ozvěny, ale už shořela. Nedaleko se pak točila i scéna s princem a vychytralým žebrákem.
„Místo jsem filmařům našel nad Náchodskou chatou. Stojí tam skalní Král a pod ním Královna, což je obrovská asi padesátimetrová věž. Mezi Královnou a Kojnou se nachází hřebínek se slují, kudy princ vlekl žebráka a kde nahoře tábořili žebráci. Tehdy tam filmaři využili i balvany vytvořené z polystyrenu, což jsme nikdo neznali. Po natáčení to pochopitelně nechali na místě a spousta lidí si to posbírala a dala do zahrádky,“ směje se horolezec a pamětník Václav Bruckner, který se přistěhoval do Adršpachu v roce 1977, když po normalizačních čistkách nemohl pracovat v továrně jako mistr. Uchytil se u státních lesů.
Fotogalerie |
Připletl se i k natáčení další povedené pohádky Třetí princ z roku 1982 od režiséra Antonína Moskalyka na motivy Karla Jaromíra Erbena. Prý už byla dost zima, listí na stromech se zbarvilo a herci se posilňovali grogem v plátěném kiosku nedaleko pískovny.
„Měli jsme tehdy od rána schůzi zaměstnanců celého polesí v hotelu Skalní město a v 10 hodin se rozkřiklo, že jsou v Adršpachu filmaři. Tehdy to byla rarita. Když jsem došel do pískovny, zrovna natáčeli scénu, jak Lubomír Kostelka nabízel princi své zboží. Dostkrát to opakovali, ale mně se to líbilo. Zpátky na schůzi, kde už byl volný program, jsem se nevrátil,“ vzpomíná Bruckner.
Dostal se pak jako jeden z mnoha pomocníků i k scéně, kde princ chytá zaběhnuté jehně. Lidé hlídali, aby ovečka neutekla dál do skal, a tehdy za to dostali na ruku padesát korun.
Potom už ti pomáhej Pán Bůh
Protože z vesnic po válce takřka zmizeli koně, filmaři je nemohli sehnat. Nakonec si je objednali u lesního podniku od lidí, kteří sváželi klády z těžko přístupných míst. Na svého tehdejšího koně má vzpomínku i herec Pavel Trávníček, který se zhostil dvojrole princů Jaroslava a Jaromíra.
„Prostředí Adršpachu je poněkud strašidelné nejen pro lidi, ale i pro koně. Když klapka klapla před jeho hlavou, vzepjal se a běžel se mnou směr Trutnov. Ten den natáčení skončilo. Když jsem se v podvečer vrátil, režisér Moskalyk říkal: ́Uděláme to jinak. Ucpeme díry a kůň nám neuteče. ́ Klapka klapla, kůň neměl kudy utéct a začal couvat. Sedl si na zadní, opřel se o skálu a lehl si na mě. Já jsem křičel: ́Pomóc, umírám. ́ Moskalyk se díval do kamery a říkal: ́To vypadá výborně, točte to! ́ A v tomto duchu probíhalo celé natáčení,“ říká s úsměvem herec.
Podobné to bylo i se scénami na skalách, kde mu režisér poručil, že se musí chovat jako herec kaskadér. „Vylezeš na skálu a skočíš s ovečkou dolů. Je to jednoduché. Horolezci ti tam udělají úchyty a potom už ti pomáhej Pán Bůh,“ tvrdil mu režisér Moskalyk.
Herec se objevil v řadě adršpašských scenérií. Proháněl se kolem pískovny, pod Velkým vodopádem i po loukách u Ozvěny. Soutěsky ve skalách byly tehdy ještě bez dřevěných chodníků, které se osadily na traverzy až po větší povodni. Cestou od Malého vodopádu ke Starostovi se dá i dnes najít skála, v níž dva bratři zkameněli.
Adršpach je podle Pavla Trávníčka pohádkové místo. „Kdo tam byl, dá mi za pravdu. Proto si ho také pan režisér vybral. Já jsem to místo do té doby neznal, ale okouzlilo mě. Pro mě to byla velká příležitost, protože to byla dvojrole. Také obsazení bylo skvělé: Jana Hlaváčová, Luděk Munzar, Lubomír Kostelka a samozřejmě Libuše Šafránková,“ připomíná.
Jaké filmy se točily ve skalách:
|
Jedna památka ve skalách po štábu Třetího prince zůstala dosud. Na písčitých stezkách se ve slunci dodnes občas zalesknou barevná sklíčka, pohádkové ́diamanty ́.
„Sklíčka byla rozházená po cestičkách i v potoce. Děti toho tenkrát nanosily domů kila, nakonec jsme to vyhodili do popelnice,“ vzpomíná Václav Bruckner.
Od poloviny 90. let působil jako správce skal pod Českým horolezeckým svazem a Chráněnou krajinnou oblastí Broumovsko. Po deset let tak měl na starosti všechny filmařské návštěvy od hraných snímků po přírodopisné či sportovně zaměřené.
Procházel skály s Italy i Němci, ale jeden německý štáb ho velmi dohřál, když kvůli filmování rozbourali sto metrů zábradlí u turistické stezky u Džbánu. Při natáčení Letopisů Narnie mu zase ukradli lano i karabiny. Kolem roku 2000 dělal doprovod na pár hodin i herci Bruci Willisovi. Když si jeho kameraman chtěl nasnímat skály z výšky, horolezci mu natáhli lano a on se s kamerou projel nad údolím po lanovce.
Letopisy Narnie i Peklo s princeznou
Domem Brucknerových prošel celý štáb Zdeňka Trošky při natáčení pohádky Z pekla štěstí 2 z roku 2001. Správce skal sháněl krmení pro koně i ubytování pro štáb, mladí horolezci zaskakovali za herce při kaskadérských výstupech. Režisér si nechal vyvářet kyselo od paní domácí, ale herci nad krajovou specialitou příliš nejásali.
Štáb amerického filmu Letopisy Narnie: Lev, čarodějnice a skříň se podíval do Adršpachu kolem roku 2005. Režisér Andrew Adamson si napřed vyhlédl zasněženou krajinu u Hřenska, jenže plán mu překazila obleva. Přestěhovali se pak rychle do Adršpachu, kde zůstalo ještě půl metru sněhu. Děti pak ve filmu putují zavátými skalami a procházejí i Gotickou brankou, kterou nechal postavit majitel adršpašského panství Ludvík Karel Nádherný roku 1839 kvůli kontrole vstupenek ve skalním městě.
Řada letních scenérií ze skal se objevila v další české pohádce Peklo s princeznou z roku 2009 od Miloslava Šmídmajera. V chladné vodě v pískovně se vykoupala Tereza Voříšková, jejímž hereckým partnerem byl Jiří Mádl. Pískovna uhranula i režiséra Tří mušketýrů Toby Haynese z dílny BBC z roku 2014, ale Dumasovi obdivovatelé nad seriálem spíš ohrnuli nos.
Patrně nejčerstvější záběry skal odvysílala v květnu Česká televize pod názvem Skalní megapole ve výpravné sérii Krajinou domova. Vyslala drony nad Broumovské stěny i národní přírodní rezervaci Adršpašskoteplické skály, které jsou největším celistvým skalním městem ve střední Evropě.
