Na začátku bylo vyprávění o tajném podzemním úkrytu, který se nachází u babičky ve sklepě.
Pod bytovým domem z 50. let na Gočárově třídě v Hradci Králové, kde bydlí prarodiče 22letého amatérského dokumentaristy Lukáše Rybky, je jedním z bývalých krytů civilní ochrany. Otcovo vyprávění z dětství mladíka natolik zaujalo, že se pídil po dalších podobných stavbách ve městě a svou zvědavost nakonec přetavil v 23minutový dokument.
„Byl jsem ve sklepě a našel ten kryt. Začal jsem pátrat a takto to vzniklo,“ vzpomíná Lukáš Rybka, student multimediální techniky na Slezské univerzitě v Opavě.
Hned v sousedství babiččina domu našel jeden z nejlépe vybavených krytů v celém městě. Úkryt pod bývalým Čedokem poblíž křižovatky Koruna filmaře udivil.
„Musel být pro někoho významnějšího, protože na městě ani u hasičů nebyl evidovaný, je vybavený dvěma nádržemi na pitnou vodu a připojený na vodovod, měl radiomaják a telefonní linku, topení, čerpadlo proti zatopení a WC s kanalizací. Každý domovní kryt má něco z toho, ale málokterý takhle všechno,“ popisuje Rybka.
Kryty pod bytovými domy se podle filmaře stavěly hlavně v 50. letech. Pod paneláky by je badatelé hledali marně.
Další kryty se ještě třeba povede objevit
Že se v podzemí skrývá úkryt, lze poznat podle nenápadných indicií kolem domů, hlavě podle malých betonových kvádrů, které u kolemjdoucích vzbuzují dojem, že jde o sloupky plynových přípojek či podobné prvky inženýrských sítí. Přitom často jde o výstupy ventilace či dokonce o nouzové výlezy.
Filmař za dva roky příprav a natáčení zmapoval po Hradci Králové na sto krytů. Kromě těch ze socialismu také úkryty z druhé světové války. O některých našel záznamy na magistrátu či u hasičů, jinde se musel složitě pídit po majitelích.
„Přesný počet krytů v Hradci neznám. V evidencích všechny nebyly, spoustu jsem našel navíc a předpokládám, že ještě další se objeví,“ míní.
Problémem je, že k většině krytů neexistuje žádná dokumentace. Úřady mají informace jen o jejich umístění, jak zařízení fungovala, však už dnes ví málokdo. Filmař objevil jen tři pamětníky, z nich pouze jeden souhlasil s natáčením. Většina krytů je navíc v rukou soukromých majitelů, takže mladík musel dlouho vyjednávat, aby se do podzemí vůbec dostal.
„Jak to bylo dříve všechno tajné, nezůstaly žádné informace, jak kryty fungovaly. Náročné bylo také vyjednávání s majiteli, aby mě pustili dovnitř, případně jsem je natáčel jen zvenku. Ne vše se povedlo, ale to hlavní ano,“ popisuje dokumentarista.
Kryt soukromé firmy vypadá jako muzeum
S kamerou se podíval do 15 krytů, ve filmu však ukazuje jen pět nejzajímavějších. Třeba ten největší pod hradeckým Aldisem, který před radiací ochrání až 2 tisíce lidí. Pohled do ostatních chce nabídnout ve formě bonusů na DVD.
Většina krytů podle Rybky už zanikla. V bytových domech je nejčastěji přeměnili na sklepy a pancéřové prvky prodali do sběru železa. Nejlépe dochovaný je kryt v areálu jedné soukromé firmy. Zůstal nepoškozený, obsahuje veškeré vybavení a dokonce se v něm i topí.
„Kdyby chtěl někdo v Hradci udělat muzeum krytů civilní ochrany, tady by to šlo ihned. Jenže firma by o to neměla zájem. Nepřeje si, abych uváděl jeho polohu, protože se bojí, aby ho někdo nevyraboval, takže o něm nesmím mluvit,“ říká Rybka.
Kryt není ani v interaktivní mapě, kterou při práci na snímku vytvořil. Ta kromě krytů obsahuje také pozorovatelny, čerpací stanice či sklady po celém Hradci i blízkém okolí. Postupně ji chce doplnit o fotografie a videa z jednotlivých míst, protože ne vše se do samotného filmu vešlo.
Štábní kryt pro Hradec ve snímku není
„Samozřejmě plnohodnotnou mapu mám u sebe, takže všechny kryty mám evidovány,“ říká mladík, který lituje, že ve filmu chybí štábní kryt pro celý Hradec. Ten stojí na Novém Hradci Králové, býval v majetku hasičů, ale nyní o něj vlastníci vedou soudní spory. Objekt je podle něj navíc v dezolátním stavu a vybavení dávno odvezli.
„O kryty dnes obecně není zájem, většinou chátrají nebo v lepším případě slouží jako sklepy či sklady. Je otázkou času, kdy nám začnou mizet před očima. To je také důvod, proč vznikl můj dokument, aby zachoval vzpomínku na tyto stavby,“ uzavírá.
Premiéra filmu se měla uskutečnit v listopadu v Bio Centrál při festivalu Cinema Open. Ten se však kvůli koronaviru přesunul na jaro. Pokud by ani nový termín nedopadl, chtěl by filmař vybrat peníze na samostatnou projekci s besedou. Premiéru jen na internetu odmítá.
Kryty CO nejsou prvním Rybkovým snímkem. Už před čtyřmi lety natočil cyklus Minutky historie Hradce Králové, dokument o osadě Krčmov u Adršpachu a hrané amatérské filmy Tarium a Muž se zjizvenou tváří.
