Václav Havel byl u prvních pokusů o uspořádání nezávislého festivalu v polovině 80. let, pak jej navštěvoval jako prezident i občan. V roce 1997 ho organizátoři na hlavním pódiu dekorovali indiánskou čelenkou za náčelníka.
„Čím déle je od náčelníkova odchodu, tím více ve společnosti schází a ti, co ho mají rádi, to pociťují o to více,“ říká Martin Věchet.
První pokusy o nezávislou hudební přehlídku se uskutečnily v roce 1984. Co vás po víc než 40 letech stále motivuje festival pořádat?
Ze všech stran slyšíš, že by byla škoda takový festival s ojedinělou atmosférou a historií nechat odpočívat a že je zcela jiný než to množství všude okolo. Jezdí na něj lidé z širokého společenského spektra. Nestojí jen na hudbě, ale má svoji duchovní atmosféru. Pravidelně začíná Open Air Bohoslužbou, koná se zde řada přednášek, a jak říkáme, „polních seminářů“.
Má svůj „šém“, který v sobě nese i stigmata jeho počátků, kdy nevznikl z potřeby dělat byznys, ale vytvářet ostrůvky svobody v nesvobodné společnosti. Jediný byznys, co z prvních pokusů byl? Kriminál a mnohahodinové výslechy. Nese v sobě i odkaz náčelníka, který stál u jeho zrodu. Ale uvidíme, jak vše ještě bude trvat. Bohužel okolo areálu se utahuje smyčka, která dostává reálné obrysy. Radnice totiž za bývalého starosty vytvořila z okolních luk komerční a průmyslovou zónu a mají zde stát dva supermarkety. Jako by obchodních zón v třicetitisícovém městě bylo málo.
TrutnOFF byl vždy „festivalem s názorem“. Má podle vás dnes ještě kultura sílu měnit společnost, nebo už lidé přijíždějí na podobné akce hlavně za zábavou?
Jinde to asi bude jinak, ale když vidím narvané stany při různých debatách, přednáškách a projekcích, myslím, že to má stále smysl. Ten duchovní rozměr se naším Pow-wow táhne jak zlatá nit. Během našeho moravského exilu vznikl i stan s poezií, dnes mu říkáme Poetický stan se sílou slova. I když se ta síla ze společnosti bohužel vytrácí a sociální sítě ji devalvují, u nás ji ještě má.
Na sítích každý ví cokoliv nejlépe. Urážky neskutečně hrubnou. S naším náčelníkem to stále zažíváme. Lidi si do Václava Havla přetavují své osobní neúspěchy a nezdary. Pak to ventilují dál. Za komunistů byla přitom většina společnosti zticha. Chartu podepsalo z tehdejšího šestnáctimilionového Československa tři sta statečných. Festival by měl spojovat a zároveň být i protipólem k ustrašenosti z novodobých autoritářů a jejich mafiánských praktik.
Obscene Extreme ukáže 85 kapel, kvůli stavu areálu pořadatel hrozí odchodem |
Organizátoři festivalu extrémní muziky Obscene Extreme, který se v Trutnově koná od 90. let, velmi vážně zvažují odchod z Bojiště. Vadí jim dlouhodobé chátrání areálu. Má pro vás Bojiště stále festivalovou budoucnost?
Říká se to těžce, ale zřejmě nemá. Je dobře, že o tom začal i tento festival mluvit, jen škoda, že až teď. Možná by to něco alespoň nepatrně změnilo. To, co dnes říká současný starosta, je jen velmi opatrný a slabý pokus o narovnání.
Současné řeči o tom, že Bojiště není „festivalový areál“ jsou spíše k pousmání. Festival TrutnOFF město proslavil a areál zachránil před různými záměry jej zlikvidovat. Od plánu s výstavbou bobové dráhy po jakýsi Disneyland s obchody. V podstatě jej nepřímo zachránil i náš náčelník, kterému je letošní setkání věnované.
Na příští rok město Trutnov ohlásilo investice za téměř 50 milionů korun do produkční budovy, nových toalet nebo myčky kelímků. Součástí má být také oprava zpevněné plochy v dolní části Bojiště. Bude to změna, která může pořadatelům festivalů skutečně pomoci?
Město po letech do Bojiště zainvestovalo a nechalo sice v hledišti postavit nové lavičky, ty jsou ale nepohodlné. Areálu však především chybí veškeré zázemí se šatnami a kuchyň. Catering je dnes neodmyslitelnou součástí jednodenních i vícedenních akcí. Dnes jsou požadavky jinde než před deseti, patnácti lety. Chybí toalety, nikoliv plánovaná výstavba myčky kelímků namísto současné vily.
V čem máte pochyby?
Proč by měla o takové rozloze stát v nevelkém areálu myčka? Ten především postrádá kompletní zázemí, šatny pro kapely i produkci a prostor pro catering. To se netýká jen našeho festivalu. A toalety? Postavit je na opačném konci než je hlediště a záměr obhajovat tím, že k hledišti se dají chemické záchody, to už postrádá selskou logiku zcela. Přijde nám, že dnes městské Bojiště slouží nájemci spíše jako skladiště a k pronajímání. Přibývají kontejnery a stany, kde je složené všelicos, co zabírá prostor.
Na druhou stranu radnice nevnímá Bojiště jako festivalový park, ale jako celoroční kulturní areál především pro jednodenní akce. Je to slučitelné?
Co je to festivalový park? Nikdo nic takového přece nechce. Tady stačí jen důstojné zázemí s okolními loukami. Ty mělo město spíš koupit, když vedle nich vlastní od 60. let městské kulturní středisko, a ne zde udělat komerční zónu a nechat na nich postavit sklady a obchody. Rozšířit o ně areál, který by mohlo spoustu jiných měst Trutnovu závidět. Namísto toho se zde postaví velkoobchody.
Do areálu jsme od roku 1990 vložili v podobě nájmu a oprav na vlastní náklady několik milionů korun, ale nikam se bohužel nevracely. Město si vždy našlo různé nájemce, kterým areál pronajímá. Výsledkem takových pronájmů je to, že ploty tu stojí od doby, když jsme je zde postavili v roce 1997, kdy tady hráli Faith No More. Záchody jsou nefunkční a zázemí se šatnami prakticky žádné. V počátku 90. let bylo Bojiště ve správě Domu kultury s pár zaměstnanci. Proč se o areál nedokáže postarat kulturní centrum Uffo?
TrutnOFF |
Headlinerem letošního ročníku bude americká gypsy punk kapela Gogol Bordello. Co od ní mohou návštěvníci očekávat?
Nesmírnou energii. Je to kapela, která sedí na Bojiště jak čelenka na náčelníkovu hlavu. A vůbec na tom nic nezmění, že se proslavila i vystoupením s Madonnou v rámci koncertu Live Earth v roce 2007 na podporu aktivit proti klimatickým změnám.
Dnes je to populární kapela, která nenechá nikoho v klidu svými živočišnými koncerty. Bezbřehá energie, v níž se mísí různé hudební vlivy od balkánské hudby po punk, jistě nadzdvihne celé Bojiště. Kapelu se nám podařilo domluvit po více než patnácti letech. Vždy do toho něco přišlo a často jsme se nesešli na termínu, kdy kapela byla v Evropě. Letos to k náčelníkově připomínce dopadlo a bude to divoké.
Jamajská reggae kapela The Wailers, kterou v 60. letech založil Bob Marley, se na Bojiště vrátí po 21 letech. Už to je samo o sobě výjimečné. V té době zažíval trutnovský festival zlatou éru. Je jejich návrat i symbolickou připomínkou toho, co TrutnOFF znamenal a stále znamená?
Především je to kapela, která zcela jistě roztančí celé Bojiště a na festival s naší ojedinělou atmosférou prostě patří. Mokasíny budou tančit a dým se vznášet. Krakonoš v horách bafat ze své dýmky a pohupuje se shlížet do údolí, co se v jeho revíru děje a jak se tančí při jamajském reggae.
Je to kultovní kapela Boba Marleye, která v sobě nese jeho odkaz. A když zavřeš oči, slyšíš jej. Je skvělý a natolik věrný, až z toho mrazí. Když u nás The Wailers před lety vystupovali, magická atmosféra se dala krájet. Ano, bylo to v době, kdy naše země nebyla přefestivalovaná. Uvidíme, jaké to bude v sobotu v žáru očekávaného téměř jamajského slunka.
Poprvé ve festivalové historii zahraje největší česká kapela Lucie. Proč na ni fanoušci museli čekat tak dlouho?
TrutnOFF má 42 let, Lucii bylo nedávno čtyřicet. Uzrál čas pro vzájemné propojení. Přiznám se, že jsem Lucii nikdy neposlouchal. Ale když odešel David Koller a část jejich fanoušků se od kapely odvrátila, po setkání s Robertem Kodymem bylo jasné, že přišla ta správná chvíle. TrutnOFF v sobě nese nejen momenty setkávání, různorodost a toleranci, ale i propojování zdánlivě nespojitelného.
Setkání s Robertem navíc přineslo i něco dalšího. Slovo dalo slovo a Robert pro naše podhorské ležení napsal vlastní magické šamanské poselství: „Letíme na TrutnOFF“. Text, ve kterém se podzemní šlépěje a náčelník potkávají se „slovanským Woodstockem“, šamanskými bubny, kalumetem, ohněm, řekou a měsícem nad hlavou. Mytologii našeho setkání zachytil přesně vystřeleným šípem do srdce.
Novinkou je samostatná dětská scéna s divadly, rukodělnými dílnami a dalším programem…
Ano, poprvé bude na festivalu zřízena také dětská scéna s táborem a možností hlídání dětí, vegetariánskou jídelnou a řadou divadelních představení pro nejmenší. Na festival už totiž jezdí čtvrtá, možná pátá generace, a když k nám loni přijelo až pět set dětí, řekli jsme si, že bychom pro ně měli ještě něco navíc připravit. Vznikla z toho samostatná scéna.
Hvězdárnu s profesionálním výkladem i dalekohledy už jsme měli dříve, rukodělné práce a různé hry i s hlídáním dětí také. Teď jsme přidali scénu s divadly. Festival věnuje také dlouhodobě pozornost občanské společnosti i nehudebnímu programu. Ten bude letos nadmíru rozmanitý. Na festivalu proběhne i řada výstav. Nebudou chybět stánky neziskových organizací, rukodělné dílny, hvězdárna, nově ani ranní jóga nebo ordinace ajurvédského lékaře s bylinkovou ordinací.
Festival letos věnujete Václavu Havlovi a jeho nedožitým devadesátinám. Jaký program k tomu chystáte?
Nebýt náčelníka, Charty 77 a undergroundu, nebyl by zřejmě ani tento festival, který určoval tvář zdejší festivalové kultury. Proto i zde proběhne řada debat, projekcí a výstav. Mezi nimi budou i „polní semináře“ vztahující se k Václavu Havlovi, ale také k nezávislé kultuře v Německu a Česku nebo k ilegálním setkáním Charty 77 a Solidarity na česko-polských hranicích za přítomnosti některých tehdejších účastníků a historiků.
To vše i za podpory Česko-německého fondu budoucnosti, Česko-polského fóra, novodobě prvně ministerstva kultury a pod záštitou kraje nebo za pomoci soukromých dárců Karla Janečka a Andrey Stránské. Město Trutnov, jak už to tradičně bývá, schází.
Václav Havel zemřel před patnácti lety. Máte pocit, že česká společnost dnes jeho odkaz chápe jinak než tehdy?
Čím déle je od náčelníkova odchodu, tím více ve společnosti schází a ti, co ho mají rádi, to pociťují o to více. Jeho odkaz chápou ti, kteří vědí, že byl výjimečnou osobností, na kterou si naše společnost hodně let asi bude muset počkat. Když odešel, řekl jsem, že se cítím jako sirotek. To platí stále. A nejsem sám…
Na TrutnOFF jezdí návštěvníci, kteří Václava Havla znají už jen z učebnic. V čem mohou být jeho myšlenky pro mladou generaci stále inspirativní?
Že se máme pokusit býti blázny a že má cenu se za zdánlivě nemožné věci zasazovat.
