Sedm let trvalo, než se fotr všech festivalů mohl vrátit na posvátnou červenou půdu. Jestli je legendární TrutnOFF zpět nadobro, anebo jen epizodně, to neví Krakonoš ani Vinnetou, ke kterému pořadatelé vzhlížejí.
Jisté však je, že alespoň první den se podařilo vzbudit ducha českého Woodstocku. Pomohl tomu i příjezd prezidenta. Sice na hlavu nedostal indiánskou čelenku jako před ním Václav Havel anebo filmový představitel náčelníka apačů Pierre Brice, coby výraz až svaté úcty, ale na krk si někdejší šéf české armády pověsil aspoň věnovanou modrou knížku.
Ať už si zakladatel Martin Věchet pod pojmem „spiklenecká pospolitost“ představuje cokoli, atmosféra festivalu na Bojišti je skutečně diametrálně odlišná od všech ostatních hudebních přehlídek. Muzika má hlavní roli, ale diváci jsou schopní vstřebat třeba i čtyřicetiminutovou monotónní mantru „Hare Krišna Hare Krišna Krišna Krišna Hare Hare“, poté kytarovou modlitbu, údernou partu Dřevěné pytlí v jutových uhlích, vzápětí bluegrass Roberta Křesťana a nakonec i noční rockování Pražského výběru. Přesně jako ve čtvrtek.
Výjimečnost TrutnOFFa
Bylo by zajímavé, kdyby si pořadatelé udělali takový malý sociologický průzkum. Věková divácká skladba na Bojišti je 35 plus, většinou věrní návštěvníci, kteří vzali na milost i exil v Brně. Dětí je tu také dost, s tím se počítalo a dokonce tu pro ně je tábor. Ale kam se poděli teenageři, kteří převažují na mnoha jiných festivalech?
V Brně jsme se rozmazlili, ale Trutnov je rodné území, říkají náčelníci festivalu |
„Publikum stárne, ať to punkové, metalové nebo naše. Snad rocková hudba neskončí jako dechovka,“ přeje si zakladatel Martin Věchet.
Když na Bojišti v podvečer dokončili svůj radostný zpěv stoupenci hnutí Hare Krišna, začal červenou půdu skrápět déšť. Mnozí návštěvníci Trutnova tvrdí, že když ještě měsíc po festivalu nedolují z podrážek, karimatek i vlasů rudé hroudy, není to úplně ono. Příroda tentokrát vyslyšela ty, kteří se vyzbrojili deštníky a zůstalo jen u červené bahnité výstrahy.
Při koncertu Roberta Křesťana a Druhé trávy se již v amfiteátru začala rodit trutnovská výjimečnost. Tu tvoří jednak proklamovaná pospolitost, ale i pozoruhodné postavičky procházející branami areálu.
Čtyřicátník s dredy tak dlouhými, že je courá za sebou po zemi. Cyklistka tak znavená výšlapem, že v obutých tretrách spí na paletách hned vedle stánku zvukařů. Do půl těla svlečený chlap s postavou kováře a hlasem nezaměnitelného dabéra Miroslava Moravce. A samozřejmě veteráni oblečení ve festivalových tričkách starých nezřídka přes deset let.
Také sortiment stánkařů i lidové ceny jídla a pití se liší od jiných festivalových značek. Desítka za 45, polévka za 60 nebo velká porce pečeného kolena za 120 korun. O takových cenách si diváci jiných festivalů mohou nechat leda zdát. Koberečky, pestrobarevné šaty, kožené pásky, ale i konopné produkty nebo kontroverzní přírodní životabudič kratom. To vše je na Bojišti ve stáncích k dostání.
Modrá knížka pro generála
Velmi brzy se rozkřiklo, že nejspíš přijede i prezident Petr Pavel, který chalupaří v České Čermné. Uvítací delegace v čele s Martinem Věchetem a publicistou a disidentem Františkem Čuňasem Stárkem podupávala u bran hodinu a půl.
Dočkala se krátce po 21. hodině, kdy u areálu přibrzdila dvě černá SUV a krokem se sunula za kráčejícím Věchetem a jeho anglickým setrem na vodítku do zákulisí. A protože úřadující prezident byl na Bojišti naposledy v roce 2001, čekal na něj i houf novinářů.
Uvítací řeč si připravil Stárek. „V roce 1987 jsme založili tradici a po 90. roce jsme viděli, že to půjde. Tedy až na minulé dva prezidenty. Jeden tu nebyl a toho druhého jsme nechtěli. Vy jste první po Havlovi,“ pronesl badatel a bývalý šéfredaktor časopisu Vokno.
Věchet mezitím rozmotával šňůrky malé pozornosti, kterou si pro prezidenta připravil. „To je, abyste se dostal do backstage. A podívejte, co je tu napsáno: náčelník,“ podal mu nejprve festivalový pásek. A pak vyprostil i visačku, na které stálo „Průkaz k neschopnosti k vojenské činné službě“. Generál si ji pověsil na krk a nenápadně v zákulisí upíjel pivo z plastového kelímku.
Pražský výběr a FUJ „androšů“
Bodyguardi jej asi po půl hodině přivedli do undergroundového stanu, kde zrovna koncertovala kapela Dřevěné pytlí v jutových uhlích. Kdyby prezidenta neuvítal František Čuňas Stárek, dost možná by zůstal skrytý a nepoznán v davu.
„Vítáme prezidenta republiky Petra Pavla. Už léta s námi nebyl žádný prezident. Ať žije prezident Petr Pavel! Děkujeme za jeho účast,“ chopil se mikrofonu disident a stan se rozbouřil. Petr Pavel nestačil podávat ruce a fotit se společně s fanoušky.
Za další půlhodinu již začínalo vystoupení hlavních čtvrtečních hvězd. Frontman Pražského výběru Michael Kocáb dorazil ještě před prezidentem a s cigaretou v koutku si sám za volantem černé muzikantské dodávky hledal místo na parkování.
Zatímco se zvukaři a kapela snažili o vyšperkování sykavek, prezident se obklopen bodyguardy vydal do kotle amfiteátru, tak jako mnohokrát před ním Václav Havel. Dočkal se potlesku, nelíčeného úžasu několika překvapených diváků, ale i výkřiků FUJ od několika „androšů“, kteří mu nejspíš nemohou zapomenout členství v KSČ.
Když si však na Pavla posvítili osvětlovači a spíkr jej do mikrofonu představil jako prezidenta, za kterého „se konečně nemůžeme stydět“, strhla se bouře číslo dvě a další davy zájemců o fotografii.
Půl hodiny před půlnocí následovala krátká prezidentská prohlídka areálu a odjezd zpět na chalupu. TrutnOFF věnovaný bývalým disidentkám a signatářkám Charty 77 Daně Němcové a Petrušce Šustrové pokračuje až do nedělní noci.