Při výcviku se spoléhá hlavně na vlastní instinkt. „Jak se ke zvířeti chováte, chová se ono k vám,“ říká osmadvacetiletý chovatel.
Farma s několika výběhy se dá z hlavní silnice snadno přehlédnout. Rozkládá se ve stráni a vede k ní nenápadná odbočka. Po projetí serpentin se nabídne zvláštní pohled. Výběhy s lamami, ovcemi a velbloudy z jedné strany obklopuje les, z druhé jim dělají kulisu paneláky v údolí dvoutisícového městečka.
V roce 2012 tu Štěpán Vlček, jenž žije dole pod kopcem v rodinném domě, začal chovat první zvířata. Tehdy mu bylo 16 let. Vyrobil jednoduchou králíkárnu a pořídil si pár králíků.
„Zvířata jsem měl rád odmala. Hrozně rád jsem se na ně chodil dívat, ať už na různé farmy, do zooparků nebo do cirkusů. Vždycky když přijel do Trutnova cirkus, hned jsem tam jel,“ říká absolvent střední hotelové školy.
Několik let pracoval jako recepční v hotelu. Kdyby se dnes měl znovu rozhodovat, na jakou školu půjde, volba by byla jasná: veterina.
S nosálem na kšírách do lesa
Na farmě se vystřídala nejrůznější zvířata: holandské zakrslé kozy, ovce, morčata, kachny, husy i japonské nosné křepelky. Farmář si vyzkoušel i chov druhů známých hlavně ze zoologických zahrad. To byl případ nosálů červených.
„Byla to úplná náhoda. Po spoustě let jsem jel na návštěvu k tetě a zrovna měla chovný pár nosálů, kterým se narodila čtyři mláďata. Hned jsem se do nich zamiloval a jedno si odvezl. První půlrok s námi nosál žil doma. Když začal dospívat, šel do venkovní voliéry. Bral jsem ho každý den na kšírách na procházky do lesa,“ vzpomíná.
Medvídkovitou šelmu, jejíž domovinou je Jižní Amerika, měl dva roky. Pak i kvůli změnám legislativy zamířila do zooparku. V roce 2020 si farmář přes inzerát koupil chovný pár mladých lam. Vybudoval pro ně stáj se zázemím včetně tréninkové ohrady a písečného koupaliště. Období covidové pandemie pro něj znamenalo zlom.
Štěpán Vlček na své farmě, kde chová velbloudy a lamy.
„Covid spoustě lidí zničil podnikání, mně ho naopak nastartoval. Hotel byl zavřený, nemohl jsem pracovat, tak jsem s lamami chodil ven a naučil je nosit ohlávky. Nejdřív jsme chodili na procházky s kamarády a lamy si zvykly na cizí lidi, což je u lamatrekingu dost podstatné. Rozkřiklo se to po okolí, udělal jsem tomu malou reklamu a chytlo se to,“ vypráví.
První organizované procházky pořádal Štěpán Vlček na jaře 2021. Ve stejné době osazenstvo farmy rozšířil o první dva velbloudy dvouhrbé z cirkusových chovů.
„Velbloudi mě vždycky fascinovali svou velikostí. Pracuje se s nimi daleko jednodušeji než s lamami. Jsou to pohodáři, i když se jim samozřejmě někdy nechce a jsou protivní. Lamy jsou náladové víc,“ porovnává.
Lamy se prý také úspěšně rozmnožují. Dnes na okraji Svobody nad Úpou žije dvanáct lam a čtyři velbloudi, tři dvouhrbí a jeden jednohrbý. Nejstarším velbloudům jsou čtyři roky, váží okolo 400 kilogramů a za měsíc spořádají okolo 200 kilogramů sena. Na krkonošské farmě dostávají i mrkve a jablka.
Práci se zvířaty se v loňském roce Štěpán Vlček začal věnovat naplno. Do té doby ještě občas vypomáhal na hotelových recepcích a na procházky s turisty chodil po práci. Dnes je zájem velký tak, že už mu na nic jiného nezbývá čas. V sezoně mu pomáhají rodiče i brigádníci. Na okruh vyráží deset lam a všichni čtyři velbloudi. Sezona trvá od jara do podzimu. Letos však kvůli nezvykle teplé zimě začala už v únoru.
„Nárůst byl v porovnání s předchozími lety obrovský. V létě chodíme na procházky každý den, někdy i třeba čtyři nebo pět okruhů denně,“ uvádí chovatel.
Štěpán Vlček na své farmě, kde chová velbloudy a lamy.
Menší okruh měří 1,5 kilometru, druhý je o dva kilometry delší. V největším zápřahu zvířata nachodí až patnáct kilometrů denně. Čtyři pětiny návštěvníků prý pocházejí z Prahy a z Libereckého kraje. Jsou mezi nimi rodiny s dětmi, mladé páry i větší skupiny turistů. Minimálně dvakrát týdně se zvířaty vyráží na procházku také v zimě.
„Jsou zvyklá na lidi, v zimě je vidět, že jim kontakt s nimi chybí,“ upozorňuje Štěpán Vlček.
Sofii, Aishu, Altaje, Kima, Olivera a další lamy a velbloudy považuje za členy rodiny. Zkušenosti s chovem sbírá v zahraničí. Letos navštívil mezinárodní průvod velbloudů a lam ve Francii. Na podzim vyrazí do Spojených arabských emirátů, kde si prohlédne velbloudí farmu i klonovací centrum.
Sníh ani zima velbloudům nevadí
Kromě organizovaných procházek s lamami a velbloudy od loňska jezdí na terapie k seniorům. Ty spočívají v blízkém kontaktu se zvířaty. Jako první se na farmáře obrátil Domov pro seniory v Úpici na Trutnovsku.
„Byla to velká výzva. Už na podzim jsem věděl, že tam v únoru pojedeme, a tak jsem začal lamy připravovat, aby se naučily vcházet do přívěsu a zvykly si na interiéry. Bral jsem je do domu, aby uměly chodit po schodech,“ poznamenává.
Velbloud Štěpána Vlčka při terapii v domově seniorů
Když dal fotografie z terapií na sociální sítě, ozývala se další obdobná zařízení z východních Čech. Do přívěsu se vměstná až pětice lam. S dospívajícími velbloudy jsou návštěvy domovů komplikovanější. V kohoutku měří dva metry a začínají mít problém projít dveřmi. Farmář se zvířaty jezdí také na poutě, svatby nebo na vánoční akce. Nedávno jeho lamy dokonce účinkovaly na halloweenské party v Prachovských skalách.
Farma Štěpána Vlčka v současnosti zabírá plochu 14 hektarů. Když se začal věnovat lamám a velbloudům, od chovu menších domácích zvířat upustil. Nechal si jen několik ovcí a koz, které návštěvníci mohou celoročně krmit. U turistické cesty vedoucí mezi výběhy je dřevěný automat s krmivem. Na příští sezonu zde chovatel plánuje vybudovat relaxační zónu se sedacími vaky.
Lamy i velbloudi tráví celou zimu venku. „Mají možnost si zalézt do přístřešku, ale když se v zimě podívám na kamery, leží venku a nechají se zapadat sněhem,“ říká.
U lam, které jsou dokonale adaptované na život ve vysokých nadmořských výškách, to není žádné překvapení. Stejně jako u asijských velbloudů dvouhrbých. Krkonošská zima nedělá problém ani samci velblouda jednohrbého, jehož původním domovem je Afrika a Arábie.
„Narodil se v České republice, takže je na to odmala zvyklý. Velbloudi před zimou obrůstají hustou vlnou, kterou na jaře zase shazují,“ vysvětluje Štěpán Vlček.
