Nová expozice Umění pod kůží aneb Krása kosti se nachází v potemnělých místnostech suterénu Neumannovy vily v areálu zoo. Nahradila stálou výstavu Svět dinosaurů.
„Výstava je uceleným průřezem celým zoologickým systémem obratlovců. Měla by představit různorodost přírody a dát také poučení,“ uvedl ředitel safari parku Přemysl Rabas.
Právě z jeho soukromé sbírky pochází 90 procent exemplářů, lebky a kostry shromažďuje už od dětství. Další exponáty safari park získal od jiných zahrad či od škol, část dodali samotní zaměstnanci. Některé exponáty poskytla rodina zemřelého kreslíře Jiřího Wintera Neprakty.
Největším klenotem je celá kostra ptakopyska podivného, kterou zapůjčilo gymnázium z Vysokého Mýta. Podobných celistvých koster pozoruhodného australského savce je velmi málo. Další vzácností je lebka dravého vačnatce tasmánského čerta.
Prostorově nejvýraznější je kompletní kostra samice nosorožce severního bílého Nabiré, která uhynula před třemi lety ve Dvoře Králové nad Labem. Byl to poslední nosorožec svého druhu, který žil v Evropě. Na světě zbývají poslední tři zástupci, všichni jsou pod bedlivým dohledem ochranářů v keňské rezervaci Ol Pejeta.
Vycpanina Nabiré pak stojí přímo nad „světem koster“ v Galerii Zdeňka Buriana (více v článku Nabiré se vrátí jako vycpanina, zoo už vzácnému nosorožci odlila rohy).
Prostorově výrazná je také scenérie z divočiny s tělem upytlačeného slona, které rozebírají mrchožrouti.
Zastoupení mají zvířata z celé planety: primáti, šelmy, skupina chudozubých včetně lenochoda nebo pásovce, k vidění jsou kostry žiraf, lebka mrože, dikobraza, želv či delfínů. Některé exponáty působí dojem uměleckého díla.
„Výtvarně velice zajímavá je lebka plodožravé pirani, která připomíná rituální africkou masku,“ poznamenal ředitel safari parku.
Souvislost s šamanskými rituály mají rovněž lebky primátů, které domorodci upravili do rozmanitých podob jako své fetiše. Mezi nejmenší exempláře patří ledňáček.
Skrytá krása lebek
Téměř každý z kosterních exemplářů má svůj příběh. Lebku nosorožce sebral Přemysl Rabas na břehu řeky Zambezi, žirafu vzal lvům, kteří ji požírali. Hyenku hřivnatou našel přejetou na silnici v jižní Africe, v Kostarice náhodou narazil na zdechlinu lenochoda.
„Mravenečníka jsem dostal od Neprakty ke svým 20. narozeninám,“ podotkl ředitel.
Expozici Umění pod kůží, která je otevřená každý den od 9 hodin, budou pracovníci zoo ještě vylepšovat. V současnosti jsou u kostí zatím jen druhové popisky, doplnit by je měly QR kódy, díky nimž návštěvníci získají přístup k podrobnějším informacím.
Lebka dlaska tlustozobého.
Lebka slona afrického.
Část pozůstatků pochází z kolekce kreslíře a sběratele Jiřího Wintera Neprakty, který je podobně jako Přemysl Rabas shromažďoval celý život.
„První dostal od svého strýce, byla to lebka vydry, v té době Jiřímu byly teprve tři roky. Nesmírně ho to zaujalo, zjistil, že v lebkách je skrytá krása. Většina lidí má z lebek strach, děsí je. Manžel nic takového necítil, považoval je za krásné dílo přírody,“ uvedla Daniela Pavlatová Winterová.
Většinu jich dostal od jiných sběratelů, kteří mu je nabídli, když se ženili. „Ženy se obvykle takových věcí dílem bojí, dílem štítí. Jiří měl všechny manželky velmi odolné, jeho zálibu respektovaly,“ dodala s úsměvem.
V suterénu Neumannovy vily byly původně modely dinosaurů, ještě předtím expozice nočních zvířat. Dvorský safari park se rozhodl sklepení zaplnit exponáty, které by mohly návštěvníky zaujmout a více se hodily k charakteru zoologické zahrady. Svět dinosaurů navíc představují už obrazy malíře Zdeňka Buriana.
„Dinoparky jsou dnes po celé republice a jsou modernější, než byl ten ve Dvoře Králové. Naši dinosauři nikoho už asi příliš neuchvacovali,“ vysvětlil Rabas.
