Když se před pěti lety coby nepříliš známý krizový manažer jen o pár desítek hlasů vešel mezi jejich tři lidovecké europoslance, způsobilo to pozdvižení. Nyní Tomáš Zdechovský svůj volební úspěch ještě překonal.
Zatímco v roce 2014 bral jen 5 063 hlasů, které jej vystřelily do Bruselu, nyní už jich bylo téměř 25 tisíc. Lídra kandidátky překonal o více než tři tisíce hlasů, Pavla Svobodu ovšem přeskočila i Michaela Šojdrová. A KDU má teď jen dvě místa.
„Před pěti lety asi nikdo nevěřil, že se stanu europoslancem. Byl jsem prostě vystřelen nahoru. Nyní bych řekl, že řada lidí oceňuje moji práci. Otevřeně řeknu, že nynější mandát jsem chtěl, ale po uplynutí pěti let bude čas na návrat do české politiky,“ řekl Tomáš Zdechovský, který se narodil na Vysočině, ale nyní se považuje spíš za Hradečáka.
Opravil byste něco ze svého pět let starého výroku? Cituji: „Do Bruselu se posílají politici, kteří přesluhují, případně zkazili, co mohli anebo je potřeba je uklidit, aby doma nedělali dusno.“
Nic bych neopravil. Tato formulace platí, i když samozřejmě čest výjimkám, protože je tu přece jenom nová generace politiků, kteří chtějí dělat evropskou politiku. Situace před pěti lety ale tomuto výroku nahrávala a u některých politiků to tak bohužel stále ještě je. Místo specialistů se tam posílají lidé, kteří doma vadí.
Jmenovat je ale asi nebudete, že...
Nebudu. Platí to však v celé Evropské unii. Řada mých kolegů byla dříve ministry anebo to byly velmi výrazné osobnosti místní politiky. Pět let jsem s nimi seděl v lavicích a sami to přiznávali.
A co vy? Dělal byste doma dusno, anebo jste tehdy něco pokazil?
(Smích) U mě je to spíš shoda náhod. Před pěti lety asi nikdo nevěřil, že se stanu europoslancem. Byl jsem prostě vystřelen nahoru. Nyní bych řekl, že řada lidí oceňuje moji pětiletou práci. Otevřeně řeknu, že nynější mandát jsem chtěl, ale řekl bych, že po uplynutí pěti let bude čas na návrat do české politiky. Bude potřeba nabídnout evropské zkušenosti mladším lidem. Sám vidím, že mandát se dá vykonávat naplno, ale musíte mít schopnost sebereflexe. Proto nyní říkám, že po pěti letech budu pokračovat někde jinde.
K české politické scéně se ještě dostaneme. Řekněte mi, správně jste tipoval, že KDU-ČSL získá mezi sedmi až osmi procenty hlasů. Vsadil byste si ale také, že budete mít více hlasů než lídr Pavel Svoboda, který mandát neobhájil?
Já sám jsem šel do voleb pokorně s tím, že to nemusí vyjít a na tuto variantu jsem byl připraven. Mandát by si za svou práci v kampani bývala zasloužila spousta lidí. Já je na oplátku budu podporovat v jiném typu voleb.
Překvapily vás vlastně české výsledky?
Překvapilo mne, že hnutí ANO získalo půl milionu hlasů. Andrej Babiš si podle mě v uvozovkách uplatil české důchodce. Lidí v důchodovém věku, kteří nám v kontaktní kampani bez znalosti kandidátů a jejich práce řeklo, že budou volit ANO, bylo překvapivě mnoho. Oni prostě šli volit Babiše. Ostatně to je zajímavý fenomén a třeba i poučka pro nás, jestli něco neděláme špatně.
Vy jste na kampaň KDU-ČSL ze svého věnoval stovky tisíc korun. To byla stranická povinnost?
U nás to bylo tak, že lídr dával milion, já 800 tisíc a třetí na kandidátce 600 tisíc. U mě pak darovaná částka do kampaně byla kolem 900 tisíc korun. Myslím si, že to k tomu patří. Když má někdo takovou pozici, straně by měl přispívat. Máme pravidlo, že musíme dávat tři procenta z platu, já se snažil dávat i víc. Ti, kteří mají funkci, by měli podporovat stranu a její kampaň, protože potom to zvyšuje i jejich míru zapojení.
Vy už jste naznačil, že po pěti letech byste se rád angažoval v domácí politice. Myslíte tím například vedení KDU-ČSL?
Uvidíme, jak to bude s možnostmi například se prosadit v EVP, tedy v Evropské lidové straně. Za dva roky budou znovu volby a pokud ucítím, že bude potřeba přinést nový vítr nebo evropská témata, jsem připraven se ve volbě na místopředsedu KDU-ČSL poprat.
A co na místo předsedy?
Máme Marka Výborného, který velmi dobře naskočil do funkce. Je potřeba jej podporovat a nikoli jej okopávat. Z toho, co udělal a jak nás podporoval v kampani, je jasné, že je to velmi dobrý předseda.
A co expředseda Pavel Bělobrádek. Nepřekvapil vás jeho poněkud rychlý ústup z čelných pozic?
Nepřekvapil. Znám se s ním a potřebuje si chvíli odpočinout. Těch osm let ve vrcholné funkci jej i s ohledem na jeho nemoc vyčerpalo. O to víc oceňuji, že v Náchodě přišel i se svojí dcerou, pomáhal rozdávat balonky a diskutovat s lidmi. Pavel stále pracuje a mám radost, že jako bývalý předseda nezatrpkl, ale naopak je velmi aktivní. Předání funkcí prostě bylo poměrně klidné a hezké.
Kdybyste měl zmínit jen jednu věc, na kterou jste za pětileté období v Evropském parlamentu pyšný, která by to byla?
Jsou to příběhy jednotlivých lidí, kterým jsem pomohl, systém je semlel a dostali se do neřešitelné situace. My jsme však ta řešení našli. Byla to například matka, které chtěli odebrat dítě ve Švýcarsku, další podobné případy ve Velké Británii. Byla to i pomoc českým kamioňákům (Zdechovský se zastává šoférů, kteří jsou postihováni za to, že nevědomky převážejí migranty - pozn. red.). Kdybychom jim nepomohli my, neudělá to nikdo jiný. Ti lidé by dnes byli v exekucích a někteří z nich možná i ve vězení.
Před volbami jste řekl, že Evropská unie v některých věcech nefunguje, ostatně drtivá většina stran skloňovala slovo reforma. Skutečně je podle vás reforma EU nutná?
Je! Samotný brexit byl příležitostí. To, na co upozorňovali lidé volající po brexitu, byly vlastně chyby Evropské unie, které nikdo neřešil. Kromě jiného se věnujeme spoustě témat, které jsou výlučnou kompetencí národních států. A právě to dává do plachet vítr nejrůznějším euroskeptikům, kteří mohou ještě růst. Proto musíme systematicky odstraňovat některé blbosti, které v Evropské unii nefungují.
Navštívil jste některé uprchlické tábory nebo třeba pásmo Gazy. Jaký byl váš nejsilnější zážitek?
Uprchlický tábor v Jordánsku, kde žije 250 tisíc lidí a kde se každý den narodí několik stovek dětí v podmínkách, které si většina Čechů nedokáže představit. My nadáváme na stav zdravotnictví, ale tam ženy čekaly frontu na jedno křeslo, kde mohly rychle odrodit, aby mohla přijít druhá. Dalším silným zážitkem byl Nepál. Nikdy jsem nepředpokládal, že navštívím tak chudou zemi a to, co jsem coby pozorovatel voleb viděl na venkově po zemětřesení, bylo nesmírně silné. Šokovalo mě to.
Vydal jste tři sbírky básní, vytvořil jste řadu znaků a vlajek pro města obce, jste zakladatelem hnutí Zachraňte Ježíška. Máte na podobné iniciativy posledních pět let čas?
Napsal jsem knížku v angličtině o norských dětech a norském systému. Mimochodem prodává se velmi dobře a věřím, že právě díky této knížce se rozšíří moje práce, která v České republice není moc známá, tedy oblast ochrany práv rodiny. Doufám, že tím nakopneme nějakou celosvětovou debatu, že je potřeba vracet děti do jejich biologických rodin. Není to jen situace v Norsku, ale i v dalších bohatých zemích, kde odebírání dětí sociálně slabším rodinám běží jak na páse. Dělali jsme na tom tři autoři dva roky a myslím, že se nám to skutečně povedlo. Pevně věřím, že se nám tu knížku podaří přeložit do českého jazyka a ještě o ní uslyšíte.
Mimochodem jak se mají bratři Michalákovi, kteří byli v Norsku odebráni české matce a vy jste se k případu často vyjadřoval?
Kdybych řekl, že to vím, lhal bych. Prostě nevíme. Pevně věřím, že se v brzké době podaří setkání s jejich maminkou. Myslím si, že v tomto případu totálně selhal český stát.
