Před druhou světovou válkou sem Hradečtí chodili do letního biografu, po válce na tancovačky a zábavy, kterým se říkalo „odpolední čaje“, i na výstavy. Dlouho to byla domovská scéna kapely Lokálka. Po revoluci z toho vzniklo asijské tržiště.
Dřevěný objekt v zahradě kulturního domu Střelnice loni oslavil 90 let. „Budova by se měla bourat, protože v ní jsou velké ekologické zátěže, například azbest, a jakákoliv rekonstrukce by byla velice nákladná,“ říká šéf hradecké ČSSD Petr Luska. Budova postavená v roce 1924 jako částečně otevřené kino prošla do současnosti několika stavebními úpravami, které nejspíš měly na její špatný technický stav vliv.
„Stavba už je za hranicí životnosti a s přáteli z kraje debatujeme, co s ní dál. Prvním krokem nejspíš bude, že ji strhneme, a až to bude možné, na jejím místě bychom rádi postavili budovu novou, která by mohla sloužit nám i veřejnosti. Byla by škoda krásný park nevyužít,“ říká místopředseda ČSSD pro hospodaření Martin Starec.
Podle památkářů určitou hodnotu dřevěnka má. „Takové letní kino jsem za svoji praxi nikde jinde neviděl. U památek v Evropě se však posuzuje jejich autenticita, tedy technické a materiálové provedení. Větší hodnotu by tedy kino mělo, kdyby se navrátilo do původní podoby,“ vysvětluje šéf památkářů na hradeckém magistrátu Jan Falta.
Střelnice
|
Památkáři jsou vynecháni
Současnému technickému stavu budovy podle něj napomohlo zejména opláštění a zateplení. „Topením v zimních měsících byly dřevěné konstrukce nejspíš hodně namáhány,“ potvrzuje památkář.
Podnět na prohlášení dřevěného kina za kulturní památku zatím nikdo nedal, strana, které objekt patří, proto pro jeho bourání musí projít pouze klasickým úředním kolečkem, z nějž jsou památkáři vynecháni.
„Určitě bychom uvítali, kdybychom si ještě před demolicí mohli vše zdokumentovat, v archivu je dohledatelná i původní dokumentace k budově. Pokud by majitelé měli zájem, šla by podle ní budova přestavět a navrátit do původního stavu,“ dodává Falta.
Přesnou dobu, kdy se do objektu začalo stavebně zasahovat, památkáři nemají zaznamenanou. Podle dokumentů to bylo až po komunistickém puči v roce 1948.
