Co naznačil už v rozmáchlé Anně Karenině, potvrdil režisér Jan Holec i nyní v komorním studiu Beseda. Vládne citem pro text, prostor i hradecký soubor. A navíc myslí na diváka v tom nejlepším slova smyslu, bez sebemenšího podbízení dává prostor jeho fantazii.
Však také milostné psychodrama Tankreda Dorsta nazvané Fernando Krapp mi napsal dopis přibíjí v nejsilnějších okamžicích do sedadel jako mistrovská apartní detektivka, leč zločin a pachatele nechť si každý dosadí sám. Je-li vůbec nějaký.
Ceněný německý autor Takred Dorst (1925 - 2017) si pro svůj vztahový „pokus o pravdu“, jak zní podtitul hry, přepsal milostnou novelu španělského spisovatele Miguela de Unamuno Celý muž z roku 1916.
S německou přesností, ve skvělém překladu Vladimíra Tomeše i jazykovou, na třech hlavních postavách vykonstruoval - s patologickou věcností - klipovité psychodrama lásky a manipulace. Chcete-li srovnání, jistá spřízněnost se nabízí s hradeckými inscenacemi Florina Zellera. Ten však uměl věrohodnější konce.
Pravda a lež se v ději - více z vůle autora než osudu - střídají se jak na orloji, občas probleskne nadsázka až absurdní, i otázky střídají jedna druhou: Miluje žena skutečně, nebo je jen zamilována do své lásky? Jaká může být bezvýhradná láska? Lze si ji koupit?
Psychiatr či psycholog by jistě ve spodních proudech v nevyřčeném i zatančeném našli mnohé další, nikdo však nemůže přehlédnout přesnou minimalistickou režii, jednotu tvaru, slov a gest vynikajících protagonistů usilujících o milimetrové, takřka rozhlasové herectví.
Fotogalerie |
Jan Sklenář drží titulního bohatého světáka Fernando Krappa v co nejúspornější podobě. V sebemenších detailech balancuje na nevyzpytatelné hraně ďábelského tajemství a chladného autoritářství, zdrženlivost jeho citů, deklamovaných s účetní důkladností, až děsí.
Velké výkony nemusí řinčet stylizací a expresí. To platí i o Sáře Venclovské v úloze Krappovy romantické manželky Julie, na komorní scéně jako by se její osobnost rozsvítila. Takto půvabná a bez patosu milující žena, která přitom váží každé gesto i slovo, na jevišti nebývá příliš k vidění.
T. Dorst: Fernando Krapp mi napsal dopisJana Slouková, Jan Holec Klicperovo divadlo Hradec Králové, Beseda Premiéra: 23. března 2019 režie: Jan Holec hrají: Jan Sklenář, Sára Venclovská, Jakub Tvrdík, Jan Bílek, Jiří Zapletal Hodnocení: 80 % |
Znamenitý souzvuk akordu doplňuje přesný Jakub Tvrdík v úloze milence, jehož bolestínství, popření i přiznání vzbuzuje odpor, ať už si s Krappovou ženou koketně pinkají s židlí (jedna z nejkrásnějších jevištních metafor), nebo trpí v potupném ponížení.
V několika menších rolích inscenaci dobře slouží, herecky i doslova, také Jan Bílek a Jiří Zapletal. Jednoduché scéně Jozefa Hugo Čačka s lustry vystačí světla a špalír židlí, švih a rytmus udává poťouchlá hitparádová muzika Davida Hlaváče.
Fernando Krapp je zatím to nejlepší, co stávající 134. sezona Klicperova divadla přinesla.
