Ovací ve stoje i mnohých slz se od publika v Polici nad Metují dočkali tvůrci pohádkového muzikálu na motivy Sněhové královny od Hanse Christiana Andersena. V Kolárově divadle tančilo, zpívalo a muzicírovalo přes sto žáků a jejich kantorů. Hlavní potlesk sklidila studentka Adéla Kubečková z Machova, která muzikál napsala a hraje v něm na klavír. Na závěr se děkovala i se svou maminkou v roli vypravěčky.
„Dění na jevišti skoro nevidím, protože doprovázím celé představení na křídlo. Možná celou pohádku zhlédnu až na videu. Ale jsem nesmírně ráda, že se jí taneční i pěvecký obor ujaly. To, co jsem viděla a slyšela, se mi moc líbí,“ chválí studentka, kterou čeká letos maturita na Evangelické akademii v Náchodě.
Na jevišti se odehrává dojemný příběh o dívence Gerdě, která se nevzdá a dokáže vysvobodit chlapce Káje z moci zlé královny. Střídá se tu stínohra se sólovými výstupy Gerdy, Káje a Sněhové královny a doplňují je taneční čísla i sbory Studánka a Studánečka. Gerda projde svou strastiplnou pouť za pomoci havrana, loupežnické dcerky i soba. Láska je nakonec silnější než nablýskané studené království.
„Ne každý má to štěstí, dar, šanci přežít“
Nezdolnost musela prokázat i autorka. Ve třinácti letech se u ní objevilo onkologické onemocnění, podstoupila těžkou léčbu, po chemoterapii se potýkala s depresemi.
„Kdo to nezažil, asi si nedovede úplně představit, jaké to je, když z kolektivu dětí na dětské onkologii ne každý má to štěstí, dar, šanci přežít. S těmi, s kterými tam sdílíte prostor, se nečekaně loučíte, protože vám před očima odcházejí a zůstává vás jen několik,“ připomíná ředitel polické základní umělecké školy Lubor Bořek.
Proto také představení bylo poděkováním pro tým lékaře Jiřího Haka z dětské kliniky Fakultní nemocnice v Hradci Králové, odkud na premiéru přijely nejen sestřičky, ale i uklízečka, která pomáhá dětem na oddělení dobrým slovem. Studentka věnovala své poděkování i rodině, spolužákům, kteří jí psali do nemocnice své pozdravy, i lidem, kteří na ni mysleli a modlili se za ni.
Rodina Kubečkových má k hudbě vztah, babička Adély je varhanicí a zpěvačkou v kostele. Dívka se začala učit na klavír od pěti let. Pohádka o Sněhové královně ji zaujala už v dětství, kdy si ji doma pouštěli namluvenou na kazetě. Odmala prý přemýšlela, že ji zhudební, protože učitelka klavíru ji vedla k improvizaci.
Nebyla jsem schopná napsat ani dva takty
Nějaký čas to však vůbec nešlo. „Po dlouhé nemoci jsem měla v hraní a tvořivosti takovou krizi, že jsem nebyla schopná napsat ani dva takty. Loni v létě jsem byla po operaci kolene, neměla jsem co dělat, tak jsem seděla u klavíru a najednou mě začaly napadat melodie. První byla loupežnická, a potom další a další. Vždycky jsem si představila nějakou situaci k pohádce, složila jsem k ní melodii a potom jsem k melodii hledala slova. Někdy mi se slovy pomohla rodina,“ popisuje Adéla Kubečková.
Aby zjistila, jestli hlasy k sobě navzájem ladí, zkoušela to na rodině, nejčastěji na mladším bratrovi. Na počátku jí s muzikálem pomohl i její otec.
„Přišla za mnou, jestli bych nemohl vymyslet text na jednu její melodii. Byl to text o Kájovi, který táhne sáně a zpívá Jsem trochu zmatený. Zalíbilo se jí to a pak už skládala všechno sama, melodie i texty. Třeba se v noci probudila, slyšela dvě hudby proti sobě, počkala do rána a zkusila, jak každá zní a zda to jde do sebe, a tak se to rodilo. Nějaký talent v ní je,“ usmívá se Miloš Kubeček, ale přiznává, že při nemoci si rodina sáhla až na dno.
Dívka si napřed skládala jen pro sebe a kantoři se o tom dozvěděli trochu potajmu od rodičů. Když jim něco zahrála, učitelé se rozhodli, že by pohádkové téma a zpracování nemělo zapadnout. Od podzimu na něm pak pracovali společně, Miriam Blažková vynechala jakýkoli vánoční repertoár a nacvičovala se sbory, Alžběta Černá s tanečníky.
Lidé neskrývali nadšení
„Mě velmi překvapilo, jak propracované, hudebně nápadité a krásné melodie složila. Místy jsou i hudebně dost náročné, dokonce se v některých scénách prolínají až tři zvukové plochy, jde o harmonicky bohaté dílo. Opravdu má vysokou úroveň, což bych nečekal od žákyně. Muzikál má svou hudební kvalitu a tím, že se ho ujaly pěvecké sbory a taneční obor, dostalo to svou plasticitu. Je to autorské dílo neuvěřitelně vyzrálé na to, kdo je autorem. Všechny nás to příjemně překvapilo,“ míní ředitel Bořek, který doprovázel muzikál na kontrabas s pětičlenným souborem.
V publiku byly celé rodiny s dětmi a lidé neskrývali nadšení. „Moje dcera začala chodit do sboru Studánečka, takže v muzikálu vystupovala. Viděla jsem proto všechna tři představení, sem tam i nějakou zkoušku. Je to úžasné, dokonalé dílo. Myslím, že to Adélka dokonale napsala a děti do toho daly úplně všechno. Vyučující je perfektně připravili. Opravdu to je nádherné představení od prvního do posledního čísla a vypadá jako profesionální práce,“ chválí Eva Hartová z Teplic nad Metují.
O nemoci mladé klavíristky se dozvěděla až z proslovu při premiéře. „Smekám před holčinou, její maminkou, všemi. Pro mě je to nejkrásnější představení za mnoho let, co jsem viděla,“ dodává divačka.
