Scénář filmu z roku 1973, do něhož Allen obsadil svou tehdejší partnerku Dianu Keatonovou, pro divadlo upravili režisér Adam Skala a dramaturg Martin Satoranský.
Klicperovo divadlo získalo předběžný souhlas k uvedení hry na začátku roku ještě předtím, než zveřejnilo letošní dramaturgický plán. V sobotu v den premiéry o tom znovu jednalo, avšak jen pár hodin před představením jej raději zrušilo. Divákům se omlouvalo, rozeslalo jim upozornění, ale někteří se to dozvěděli až v sobotu večer před studiem Beseda.
„Intenzivně jednáme prostřednictvím agentury Aura-Pont s americkou stranou. Měli jsme předběžný souhlas, že tuto adaptaci můžeme uvést, nicméně jednání s americkou stranou jsou zdlouhavá, takže nám nepřišlo dosud definitivní odsouhlasení. Abychom nezavdali nějakou příčinu nebo se jednání nezablokovala, odložili jsme premiéru i první reprízu. V pondělí budou tato jednání pokračovat,“ řekl mluvčí Klicperova divadla Martin Sedláček.
Vstupenky z předprodeje se dají vrátit do 30. října, peníze za eVstupenky se vracejí automaticky na účet.
Další představení Spáče se plánuje na 30. října a vstupenky na něj se dosud prodávají. Vedení divadla podle mluvčího předpokládá, že vyřízení autorských práv bude nakonec spíše formalitou.
Režisér Adam Skala sáhl po námětu Spáče, protože měl vždycky rád sci-fi. „Když jsem si měl vybrat ‚něco‘ od Woodyho Allena, Spáč se nabízel jako první. Baví mě, že nese dost témat. Samozřejmě nemůžeme hrát o realitě roku 1973. Tak jsme si našli to, co nás štve na naší současnosti. A to je hlavně vyhrocená politická praxe. Vyrábění řešení pod tlakem ideologií nebo – ještě hůře – volebních preferencí, většinou vede k novým problémům,“ říká Adam Skala.
„A vždycky pak přijde někdo, kdo nesouhlasí, a jakmile má možnost a prostředky, udělá pravý opak. Někdy je prostě třeba překonat názorovou propast a v klidu se na něčem dohodnout,“ tvrdí Skala.
Je to i pocta němé grotesce a komikům
V divadelní adaptaci vzdávají, stejně jako film, hold němé grotesce a komikům, jako byli Charlie Chaplin nebo Buster Keaton. Právě gagy byly částečně i inspirací ke scénickému řešení.
„Jeho filmové gagy jsou v podstatě 2D, podobně jako staré počítačové hry. Navíc už filmová předloha je technicky naivní, až nablblá. Je to samozřejmě tím, že tvůrci tehdy neměli rozpočet na pořádné efekty. My jsme se z toho rozhodli udělat přednost. Proto je naše inscenace jednoduchá stavebnice. A od toho se odvíjí i styl,“ vysvětluje dramaturg Martin Satoranský.
„Vlastně se mi líbí jistá paralela v moderních technologiích. Dnes už existuje hyperrealistická grafika, kdy pomalu nerozeznáte, jestli obraz, který vidíte, je skutečný nebo z počítače. V tomto ohledu je naše inscenace osmibitová: Věci jsou pojmenovány jasně a přehledně a my se díky tomu dostáváme k podstatě sdělení,“ dodává dramaturg.
„Příběh se sice odehrává ve světě, kde vládne zvláštní diktatura a kde se hodně řeší politika, já si ale myslím, že hra je především o lásce,“ říká Anna Peřinová, představitelka hlavní hrdinky Luny.
Jejího partnera, nehrdinského hrdinu Milese Monroa, hraje Kryštof Bartoš: „Pro mě to byl poměrně nelehký úkol, protože jak zahrajete Woodyho Allena? To prostě nejde. Jediná možnost je se o to vůbec nesnažit. Já jsem si k Milesovi našel svůj vlastní přístup a jsem zvědavý, co na toto pojetí diváci řeknou.“
Vědce, kteří zmraženého Milese objeví a po 200 letech probudí, hrají Filip Richtermoc a Jan Vápeník. Hedonistického kamaráda Luny s altruistickými sklony skvělým způsobem ztvárňuje Lubor Novotný. V inscenaci se představí i nové posily Klicperova divadla: herečka Michala Gatialová a herci Michal Lurie, Vojtěch Říha a William Valerián, a to v rolích všech možných typů robotů a výstředních obyvatel světa budoucnosti.
Inscenační tým tvoří scénografka Tereza Gsöllhoferová, kostýmní výtvarnice Eva Justichová. Původní hudbu složil Jan Šikl. Pohybové spolupráce se ujal Martin Pacek.
Režisér a scenárista Woody Allen přes bláznivý svět budoucnosti zkritizoval takřka všechny ideologie a politické postoje ze začátku 70. let. Stihl si dělat legraci z hnutí hippies, z komunismu, kapitalismu, katolické církve, judaismu i z naivní víry v technologický pokrok.
