Jsou jako Laurin & Klement či Brouk & Babka českého divadla, uměním mašírují spolu jako David Lynch a Angelo Badalamenti.
Nerozluční kumpáni - dramatik, režisér a umělecký šéf Klicperova divadla David Drábek a jeho dvorní skladatel Darek Král vzpomínají na první setkání, tvůrčí začátky i krize. A velmi po svém.
První setkání
KRÁL: Začal jsem studovat na filozofické fakultě Teorii a historii divadla a David k nám přestoupil někdy počátkem roku 90. Od vidění jsme se znali z listopadových akcí, přátelil se s mým spolužákem z gymnázia. Nicméně já byl nemluvný jak zavařovačka, takže neviditelný. Vzduch byl viditelnější. Až čas ukázal, že jsme trojvaječná dvojčata, rozdělená válkou, která se sešla až při natáčení filmu Někdo to rád horké.
DRÁBEK: Darek byl ze všech kunsthistoriček v našem kruhu nejkrásnější. Pokud jsem v následujících letech telefonoval v noci jeho matce a vyčítal jí, že porodila zrůdu, nesmíte to brát tak doslova. Darek byl pečlivý, vzorný student. Já bohémské zvíře. Pedagogům jsem svou absenci zdůvodňoval trýznivou genialitou a zodpovědnou bigamií, která mi bere veškerý čas pro studium. Na to první se vymlouvám dodnes, na to druhé už si nevzpomínám.
David Drábek (1970)Ceněný režisér a dramatik, předloni se dočkal knižního vydání jedenácti her Aby se Čechům ovary zachvěly. Je držitelem pěti Cen Alfréda Radoka. Rodák z Týniště nad Orlicí s Darkem Králem na olomoucké univerzitě založil studio Hořící žirafy, byl dramaturgem činohry Moravského divadla v Olomouci, pak tam vedl alternativní scénu Hořící dům. V hradecké režii Vladimíra Morávka se stala událostí i v zahraničí ceněná jeho hra Akvabely. Od 1. ledna 2009 je uměleckým šéfem Klicperova divadla, kde uvedl Ještěry, Náměstí Bratří Mašínů, Noc oživlých mrtvol, Jedlíky čokolády, Figarovu svatbu, Kouli, Podivuhodné odpoledne dr. Zvonka Burkeho a Richarda III. |
První spolupráce
KRÁL: Na seminářích jsme sedávali poblíž a ozbrojeni - byli jsme jediní samci v kolektivu teatroložek. Vášně propukly až seminářem tvůrčího psaní. Bylo zadání ve dvojici sepsat divadelní hru či nějakou prózu. Dodnes si říkám, jak by bylo a co by bylo, kdybych se dal do kupy - pro ten seminář - s některou z budoucích kritiček! Byl bych dramaturg, nebo zelinář? A David? Básník? Ruchovec? Lumírovec?
DRÁBEK: Přesně tak – seminář tvůrčího psaní. Jediný předmět, kam jsem kromě těla občas dovedl i duši. Tam to vypuklo. Společná láska k Miloši Formanovi či Woodymu Allenovi, jízlivost vůči pseudointelektuálům a materialistickým vidlákům. Kavárenské povalování a rozjímání v chrámech, kterými je Olomouc prosycena.
První úspěch
KRÁL: Za seminární hru Sousta jsme byli nominování na Cenu Alfreda Radoka za nej text roku 92. Sousta jsme nakonec neinscenovali, rok nato David napsal Hořící žirafy, pojmenovali jsme tak naše divadelní studio a začali všechno možné, ale hlavně makat.
Darek Král (1971)Hudební skladatel a producent absolvoval FF UP v Olomouci na katedře filmové a divadelní vědy. Dříve spolupracoval s řadou českých režisérů, v současnosti téměř výhradně s Davidem Drábkem, spolu prošli několika českými a moravskými scénami a dnes mají domovskou scénu v Hradci Králové. Jejich zatím poslední prací je Jedenácté přikázání aneb Mucholapka v Národním divadle Praha. S Norou Grundovou inicioval hudební projekt Maya (alba Stín andělů, Zprávy z budoucnosti, Skrývaný či singl Sensual Frost pro Jedlíky čokolády). |
DRÁBEK: Už zmiňovaná Sousta, což byla hra o bizarním soudním přelíčení se dvěma kanibaly. Zásadnější však byla inscenace Hořících žiraf v roce 1993 v olomouckém S-klubu se souborem složeným ze studentů Palackého univerzity a profíků z Moravského divadla. To vše vzniklo díky podpoře tehdejší uměleckého šéfa Ivana Baladi. Tam začala naše cesta sveřepých autodidaktů, co si definují tvorbu po svém, pokusem a omylem, co nemají žádné konexe vzniklé na DAMU či JAMU a musí se spolehnout výhradně na své vášnivé zaujetí. Tak to máme dodnes. I když je věhlas naší práce nezměrně větší, i když jsme ve světě divadla značkou podobnou Savu. Naším motorem je stále naše kamarádství. Když nás nedávno část kritiků pucovala za Jedenácté přikázání ve Stavovském divadle, vzdorovali jsme jejich přesile jako Butch Cassidy a Sundance Kid. A plno divadelních šéfů a režisérů a herců nám prý v té potyčce s frustrovanou blbostí drželo pěsti, ale pušku nikdo nevytáhl. Ale to nám bylo jedno. Měnili jsme zásobníky a kosili desperáty hlava nehlava, klobouky stažené před oči ve slunečním texaském žáru.
Krize
KRÁL: Období kolem roku 2003/2004. Studio Hořící žirafy jsme zavřeli a já byl velmi rád. Vyprchalo vše, co tehdy k jeho vzniku přispělo. V té době jsem se věnoval vlastní hudební tvorbě a divadlo opravdu nesnášel. Časová omezenost těchto ér jednotlivých - především - autorských divadelních souborů je v literatuře celkem slušně popsána, ale něco je potřeba zažít na vlastní kůži. David v té době napsal Akvabely, já rozjel svůj hudební projekt Maya a za několik let jsme se k divadlu vrátili. Pozvolna. A někdy kolem roku 2009 jsme nasedli na dostavník a tempem kaubojů fičíme divadelní prérií.
DRÁBEK: Kromě labutí písně Studia Hořící žirafy kolem roku 2003 to byla ještě jedna intimnější krize, někdy v roce 1996 tuším. Kvůli ženské. Ale jinak, než to obvykle chodívá. Prostě jsme ji ugrilovali a Darek mi nechal jenom nárty a předloktí. Ne, bez legrace - byla to divná doba a my fungovali trochu jako Pink Floyd. Já v přední řadě režíroval, Darek vzadu zvučil a nemluvili jsme spolu. Herci mezi námi vláli. Během několika měsíců jsme to ale rozchodili a od té doby přátelství strmí a roste.
Nejlepší hudba
KRÁL: Nemůžu konkrétně odpovědět. Spíš bych řekl, že - s odstupem času - nejsem ze žádné své hudby zklamán. Je vyčerpávající Davida neustále překvapovat novými melodiemi, styly či žánry. Jednoduše si nemůžu dovolit "usnout". Jsem velmi často na zkouškách, to je jediná inspirace. Každopádně jsem hudební agresor! Nezastávám názor, že kvalitní scénická či filmová hudba nesmí být vlastně "slyšet". To by pak byly lehce vydělané "pfinance". Asi tak, jak praví jeden skvělej fór: "Lidi, nekupujte si album od skupiny Verbatim s názvem CD-R!! To CD je prázdné!"
DRÁBEK: Darek sice neumí noty, nemá hudební sluch a kopíruje Leška Semelku, ale je to podle mě nejlepší autor scénické hudby u nás. To říkám s klidem a fanfarónsky, a je mi putna, co si kdo pomyslí. Jeho hudba je neskutečně dramaturgicky promyšlená a vystavěná, posouvá děj a komunikuje harmonicky s režií. Darek má jediný hendikep, je pravý divadelní hitmaker. Diváci jeho hudbu milují. A to mu divadelní "znalci" nikdy neodpustí. Což ho trápí stejně jako mrtvého lišej.
Nejlepší hra
DRÁBEK: Hry jsou moje děti. Všechny jsou rozjívené, krásné, zábavné a malují na ohrady kosočtverce a do mraků vzducholodě.
Co nás u sebe drží
KRÁL: David všude rozhlašuje, že má hudba je horší než žlutá zimnice. Máme k sobě ale velmi blízko jako lidé. My máme někdy opravdu pocit, že stačí, jen aby se to líbilo tomu druhému. Ale s věkem roste pokora a závazek vůči divákovi. A hlavně: dvojice víc vydrží. Já jsem galon plný dieselu a David Rolls-Royce! On dnes už sebevědomě brázdí české teatrodálnice, ale v dobách dřevních, kdy ještě neměl dost kuráže, odvahy a sebevědomí, jsme na všechny problémy byli prostě dva. Vždy jsem na něj houknul: "Jdeme doplna, pokud to zůstane jen napůl, není to k ničemu. Víme, co chceme." Dnes už to je jiné, ale i tak: Kdo jest bez pochyb, ať hodí kamenem! My jsme při inscenování velmi intuitivní, spontánní a otevření. Ctíme "momenty zrodu", sílu improvizace, klidně odhazujeme nápady, které se zdály naprosto zásadní, a reagujeme na podněty od ostatních spolutvůrců. Režijní knihy neexistují, přepisovaly by se denně po každé zkoušce.
DRÁBEK: Smysl pro humor. Jsme kdykoliv ochotní odpálit na sobě nebo na druhých nálož fóru, grotesky, dada. A taky nás spojuje to, že oba vypadáme jako Naďa Urbánková.
Co nás rozděluje
KRÁL: Moc toho není. David prohlašuje, že mezi námi je rozdíl zcela zásadní, neb on stoprocentně ví, že jeho dcera je jeho. Snažím se ho nevnímat. Já jsem pedant posedlý pořádkem a snahou mít vše pod kontrolou, což je v podstatě velmi omezující. David si umí více užívat života, mně spousta obsedantních myšlenek značně komplikovala a komplikuje život i tvorbu. Ale říká se, že lidé psychicky labilní jsou v umění... Doplňte si, prosím, sami.
DRÁBEK: Nic. Jen ty dlouhé kilometry na ose Praha-Hradec-Olomouc. Neztrácíme čas vymýšlením rozdílů, když máme takový dar sdílení. Žijeme dvacet let v registrovaném partnerství a naše ženy a děti nám to tolerují.
Co oceňuji na druhém
KRÁL: Je to nezávistivý Čech! Kdo z vás to má? Určitě tady můžu smolit něco o talentu a tak dále, ale jeho přejícnost je opravdu fatální.
DRÁBEK: Krom humoru a talentu jeho oddanost, věrnost. Je to velký zdroj mé kuráže, že je Král charakter.
Společný sen
KRÁL: Udělat film. Vlastně proto jsme se vším začali. Za splněný sen už považujeme to, kam jsme se z poslucháren jako naprosto čisté "áčtverky" posunuli.
DRÁBEK: Ano, ten film. A návštěva u Miloše Formana, což nám zřejmě nevyjde. Jinak si své sny plníme denně. Klicperovo divadlo je bez přehánění továrna na sny. A naše rodiny jsou takovým darem, že chtít něco dalšího už by hraničilo s rouháním.