Trest si má muž odpykat ve věznici se zvýšenou ostrahou. Partnerce musí zaplatit 1,1 milionu korun, další částky dostanou čtyři poškození, z nichž jsou tři nezletilí.
Rozsudek není pravomocný. Obhajoba se odvolala proti vině i trestu, nikoli proti náhradě škody. Žalobce si ponechal lhůtu, pro ČTK však uvedl, že je s rozsudkem spokojen.
Předseda senátu Jiří Vacek označil čin za jednoznačně prokázaný. „Svoje jednání zopakoval, i když věděl, že může synovi přivodit smrt. V druhém případě přidal při třesení na intenzitě a přestal až ve chvíli, kdy dítě vypadalo jak hadrová panenka. Pak s ním hodí do kočárku a opustí ho. Za mě je to nepochopitelné jednání,“ řekl soudce.
„Z tohoto důvodu máme za prokázané, že šlo o nepřímý úmysl dítě zabít. Možnost fatálního následku byla obrovská. Jeho konání nesvědčí o tom, jak tvrdí, že měl syna rád. Proto jsme jednání kvalifikovali jako vraždu. Polehčující okolnost je beztrestnost a závěr psychologického posudku, že jeho resocializace je možná,“ poznamenal předseda senátu.
Obžalovaného ráno přivedli do hlavní síně z vazby. Viní ho ze dvou skutků, v prvním případě z těžkého ublížení na zdraví, v druhém případě z vraždy.
„Okolo poloviny února a následně ke konci února v rodinném domě pečoval bez přítomnosti další dospělé osoby o syna. Neunesl jeho déletrvající pláč a v obývacím pokoji s ním desítky vteřin agresivně třásl. Věděl, že mu tím může způsobit vážná zranění a že by mu při třesení mohl například zlomit vaz. Tímto činem dítěti způsobil závažná poranění na mozku,“ uvedl státní zástupce Lukáš Hrubý.
Zranění, která kojenec nepřežil, způsobil obžalovaný 9. března mezi 16. a 18. hodinou. Bylo to opět ve chvíli, kdy měl syna sám na hlídání. Opět byl frustrovaný z toho, že dítě pláče.
„Obžalovaný neunesl déletrvající pláč (dítěte) a v prostoru obývacího pokoje jej ležícího na hrací dečce prvně udeřil dvěma údery otevřenou dlaní pravé ruky do oblasti levého spánku, načež když pláč neustával, jej uchopil oběma rukama za trup v oblasti pod paží a rychlým pohybem – škubnutím – jej zvedl z podložky do vzduchu,“ píše se v obžalobě.
Ač podle spisu věděl, že tak malé dítě nemá ještě vyvinuté krční svalstvo a bez podpory neudrží hlavičku, zacházel s ním neurvale. Když jej zvedl, hlavička dítěte se zprudka zaklonila. Pak s děckem třásl ve svislé poloze tak agresivně, že se hlava „nekontrolovaně klinkala zepředu dozadu“.
Podle obžaloby dítě přestalo plakat a bylo bezvládné, v tu chvíli s ním obžalovaný hodil na záda do korby kočárku asi z padesáticentimetrové výšky. V kritickém stavu pak dítě nechal bez pomoci, ženě nic neoznámil, i když si s ní čile posílal esemesky, a odešel.
Matka dítěte dorazila domů asi půldruhé hodiny po incidentu. Hned vzala syna do fakultní nemocnice, kde se jej ujali na dětské a pak neurochirurgické klinice. Smrt nastala 14. března pro těžký poúrazový otok mozku.
Byl to zkrat, tvrdí
Otec dítěte se ohradil ohledně obou skutků. „Cítím se být vinen, ale ani v jednom případě nesouhlasím s právní kvalifikací. Nebyla to vražda, ale ublížení na zdraví. Svého činu lituju, nechtěl jsem mu ublížit,“ řekl.
Při výslechu se předseda senátu Jiří Vacek dotazoval, jak přesně s dítětem manipuloval, jak ho držel. Obžalovaný řekl, že synovi nechtěl ublížit. „Byl to zkrat,“ řekl.
Soudce se dále ptal, proč se jeho konání opakovalo, když věděl, že mu může ublížit: „Ta frustrace byla větší, než vědomí, že byste mu mohl ublížit?“
„Ano, pane předsedo,“ přiznal muž.
„Když jste věděl, že jste způsobil něco špatného, proč jste nevolal záchranku?“ ptal se soudce.
„Měl jsem zkrat, tak jsem ho tam nechal,“ jen těžko ze sebe soukal obžalovaný každou větu.
Soudce se doptával na detaily, jak se dítě v jednotlivých momentech chovalo a jak si to obžalovaný vyhodnocoval. „Věděl jste, že mu můžete způsobit zranění?“
„Uvědomil jsem si to až později. Ve vazbě jsem měl dost času nad tím přemýšlet.“
Hlídal dítě v domě, kde žil i exmanžel
S matkou dítěte nebydlel, syna jezdil hlídat. Na společné bydlení se s partnerkou teprve chystali, protože ona žila v domácnosti s bývalým manželem a jejich dětmi. Obžalovaný řekl, že tato vztahová situace přinášela problémy.
Soudce se ptal na facky, které dal synovi. „Nechápu, proč jsem to spáchal,“ odpověděl.
Soudce chtěl vědět, jak si obžalovaný myslel, že bude situaci řešit. Musel si uvědomovat, že když odejde a nechá tam ležet bezvládně dítě, bude automaticky podezřelý. Obžalovaný nebyl příliš schopen říct, co vlastně zamýšlel. Zřejmě zpanikařil.
„Takže jediným důvodem vašeho jednání bylo, že syn brečel?“ ptal se soudce Vacek.
„Asi no, pane předsedo.“ Obžalovaný se po zbytek přelíčení díval se sklopenou hlavou do země.
Znalkyně našla i starší zranění
Znalkyně, která tvořila znalecký posudek kojence, řekla, že dítě bylo bez zjevných vrozených vad. Popsala zranění, z nichž některá byla akutní, jiná staršího data. K těm došlo zhruba o necelý měsíc dříve.
Znalecký posudek potvrdil, že zranění byla způsobena tak, jak popsala obžaloba. Dřívější zranění byla způsobena méně intenzivní silou než ta, která způsobila smrt.
Dítě bylo možné zachránit pouze krátce po způsobeném traumatu, ale ani to nelze říct s jistotou. Prodleva mezi způsobeným zraněním a adekvátní péčí mohla mít značný vliv na tragický konec, ale není jisté, jestli by se lékařům povedlo dítě zachránit i v případě, kdyby hned po činu zavolali pomoc.
Nejzávažnějším jednáním bylo podle znalkyně samotné třesení, kterým mohla být způsobena všechna zranění.
Není špatný člověk, řekla matka dítěte
U soudu promluvila jako svědkyně také matka zamřelého kojence. „Neřekla bych, že je pan obžalovaný špatný člověk, k dětem se choval hezky, děti ho měly rády, nechápu, proč se tohle muselo stát. Věděl, že jsem rozvedená, ale zprvu jsem mu neřekla, že ještě bydlím u exmanžela. Neměla jsem kam jít, exmanžel mi vyhrožoval. Způsobovalo to problémy,“ řekla.
„S panem obžalovaným jsem to myslela vážně. Našeho syna hlídal zhruba dvakrát týdně. O tom prvním incidentu jsem se dozvěděla až z vyšetřování,“ poznamenala žena.
Obhajoba nesouhlasí s vraždou
Obžalovanému hrozil trest 15 až 20 let vězení, případně výjimečný trest. V závěrečné řeči řekl žalobce, že se muž dopustil nejhoršího činu, jakého se může otec na synovi dopustit.
„Je zavrženíhodné, že řešil vlastní stres hrubým násilím na vlastním dítěti. A to opakovaně. Jeho chování je neomluvitelné. Mám za prokázané, že se dopustil obou činů v obžalobě. Obžalovaný musel třást s dítětem výraznějším způsobem, než jak sám uvedl, což bylo prokázáno i ve znaleckých posudcích. Musel vědět, jak jeho zacházení se synem může dopadnout,“ řekl žalobce Hrubý a navrhl trest na horní hranici trestné sazby.
Obhájce Jaroslav Ortman prohlásil, že jeho klient činu hluboce lituje. „Znalecký posudek říká, že resocializace je možná. Obžalovaný nemá žádné závislosti. Spolupracuje s policií. Při rekonstrukci činu se psychicky zhroutil. Kategoricky nesouhlasím s tím, že by skutek v bodě 2 měl být kvalifikován jako vražda. Čin by měl být kvalifikován tak, jak tomu bylo původně. Trest? Obžalovaný sem přišel s pokorou a je si vědom, že ho čeká dlouhé vězení. Nesouhlasíme však s vraždou,“ řekl obhájce.
„Každý den se probouzím a usínám s velkou bolestí, která nikdy nepřebolí. Dal bych celý život za to, abych mohl vrátit, co se stalo. Na svého syna nikdy nezapomenu. Nejsem vrah. Trest bude dlouhý, ale já věřím, že ze mě udělá lepšího člověka,“ řekl v slzách v závěrečném slovu otec dítěte.
Policie začala muže stíhat letos v březnu kvůli těžkému ublížení na zdraví. V té době byl kojenec v nemocnici v přímém ohrožení života. Poté, co dítě zemřelo, a policisté získali znalecký posudek, případ v červenci překvalifikovali na zvlášť závažný zločin vraždy. Policie poté během vyšetřování přišla na to, že už dvakrát letos v únoru muž reagoval podobně a s plačícím děckem silně třásl.
