Kdyby návštěvníci barokního hospitálu Kuks měli možnost vrátit se o 300 let zpátky v čase a prohlédnout si slavné sochy Ctností a Neřestí v době, kdy je Matyáš Bernard Braun se svou dílnou dokončil, asi by je ani nepoznali.
Jak přesně vypadaly, dnes sice odborníci netuší, jedno je ale jisté - byly barevné. Zbytky původní polychromie jsou na skulpturách patrné dodnes.
Desetitisíce návštěvníků, kteří každoročně lapidárium s Braunovými mistrovskými díly navštíví, barevné stopy snadno přehlédnou. Drobné červené skvrny prosvítají především v záhybech drapérií – umělecky ztvárněných látkách a oděvech soch. Podle odborníků to jsou zbytky základové barvy, obsahující červený okr, která přežila působení povětrnostních vlivů i restaurátorské zásahy z konce 19. století.
„Je doložitelné, že Braunovy sochy Ctností a Neřestí byly nějak povrchově upravené, protože na všech se nacházejí zbytky základových nátěrů. Jak konkrétně ale vypadaly a jak byly barevné, nikdo pořádně neví,“ říká docent Jiří Novotný z Fakulty restaurování na pardubické univerzitě, který se svými studenty nedávno čistil sochy v Braunově Betlému v nedalekém Novém lese.
Polychromii kamenných skulptur ze 17. a 18. století dokládají odborné expertizy i dochované záznamy. Například veduty zachycující pískovcové trpaslíky, které do roku 1740 stály na louce podél závodiště u labského břehu pod hospitálem v Kuksu, než je odnesla povodeň. Barevné byly rovněž další sochy v bývalém Šporkově panství.
Historik umění a specialista na baroko Jaromír Neumann ve své práci z roku 1959 charakterizuje pleť u sochy sv. Jeronýma, která původně stála v areálu Braunova Betléma a dnes je k vidění u zdi v rohu bylinkové zahrady, jako žlutavou, vousy šedé, roucho hnědé a modré. Žlutý lev měl červenou tlamu. Památkáři loni nechali vyrobit sádrové repliky barevných trpaslíků, které jsou součástí prohlídkového okruhu.
Barevnost přispívala k větší expresivnosti
Povrchová úprava soch byla v barokní éře zcela běžnou uměleckou metodou. „Musíme si uvědomit, jaká to byla doba. Země za sebou měla třicetiletou válku, morovou nákazu, došlo k velké výměně obyvatel, byla krize víry. Katolická církev ji potřebovala obnovit, začala proto používat obrazů a architektury, aby lid získala na svou stranu. Snažila se je zaujmout co nejvíce a všemi různými prostředky. I sochy svatých byly znázorňovány jako reálné 3D postavy. Barevnost přispívala k větší expresivnosti,“ vysvětluje Jiří Novotný.
Barevná výzdoba ze slavných soch z alegorického cyklu Ctností a Neřestí postupně mizela působením klimatických podmínek, až do 80. let minulého století byly originály vystavené před kukským hospitálem. Mnohem fatálnější následky ale mělo restaurování plastik na konci 19. století.
„Restaurátoři tehdy sochy čistili až na holý kámen a pigmentovali je šedým olejem, čímž se původní barevnost setřela,“ poznamenává kukský kastelán Libor Švec. Zásahy souvisely s tehdejším vnímáním uměleckého díla jako takového.
„Důležitý byl tvar sochy, kterou oprostili od kanonických a ikonografických významů. Restaurátoři postupovali podle dobových názorů na prezentaci soch,“ dodává Jiří Novotný.
Originální prvky zachovávají
Dnes restaurátoři přistupují k barokním sochám přesně opačně, než to dělali jejich předchůdci v 19. století. Originální prvky zachovávají.
Patrné je to třeba na soše svatého Jeronýma, která byla zrestaurovaná v roce 2013. V centrální části je poměrně dobře viditelný červený pigment. „Fragmenty barevných vrstev se snažíme stabilizovat a konzervovat,“ potvrzuje docent pardubické univerzity.
Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738) sochy z cyklu Ctnosti a Neřesti, symbolizující na ženských postavách dobré a špatné lidské vlastnosti, vytvořil se svou dílnou během pouhých dvou let po roce 1717. Původně jich bylo 24, alegorie Podvodu se nedochovala a v roce 1883 ji nahradila plastika Bernarda Seelinga, která dnes stojí před hospitálem. Originály jsou vystavené v kukském lapidáriu, kde je návštěvníci mohou vidět při prohlídce hospitálu s průvodcem. Podél severního průčelí hospitálu jsou rozmístěné věrné kopie odlité z pryskyřice.
Braun se svou uměleckou dílnou je také autorem unikátní přírodní galerie soch v nedalekém Novém lese, pro kterou se vžil název Braunův Betlém, a celé řady dalších plastik v bývalém Šporkově panství.
