Nejprve bobři v Hradci Králové osídlili Kašparovo jezero a slepé rameno Holštejn u vodní elektrárny Na Mlejnku, nedávno tohoto vodního hlodavce pozoroval redaktor MF DNES i na Bejkovně, která leží u Gočárova okruhu.
V těsné blízkosti tří táborů lidí bez domova se už poznamenal na stromech podél vody. Některé pokácel, jiné má rozpracované. Hrad z větví a bahna si tu nepostavil, nejspíš proto, že díky vysokým břehům mohl vyhrabat noru s bezpečným přístupem pod hladinou.
Bobři „nežvaní a neplánují“
„Bobry tu pozorujeme asi od ledna. Zatím nedělá větší škody, překvapilo nás, že to nejsou moc plachá zvířata. Klidně pracují jen pár metrů od nás,“ potvrzují rybáři, kteří na slepém rameni Orlice mají svůj rajon.
S vodními staviteli mají už několik let své zkušenosti ochranáři v ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře. Žije tu asi desetičlenná rodina, postavila si bobří hrad a tím, jak provrtala břeh Staré Metuje, spustila zavlažování okolních luk. Správcům to komplikuje práci, protože pro píci potřebují poněkud sušší půdu, ale s bobry se tu naučili vycházet po dobrém.
„Samozřejmě jsme za ně rádi. Pokud má něco republice ušetřit peníze na revitalizaci řek, zadržení vody a navíc i na protipovodňové funkce, udělají to právě bobři – a zadarmo. Oni nežvaní a neplánují, ale ve dne v noci makají. Někteří vodohospodáři na ně nadávají, že jim zaplavují louky nebo pole. To je sice pravda, ale my potřebujeme řeky dát dohromady, aby začaly trochu divočet. Řeky jsou většinou regulované, prohlubují se, trpí efektem hladové vody a bohužel odvodňují celou krajinu. S tím bobři zadarmo pomáhají,“ říká David Číp, šéf Českého svazu ochránců přírody (ČSOP) Jaro Jaroměř.
Ideální řeka pro bobry
Bobři byli v českých zemích vyhubeni v 18. století, o sto let později se epizodně vrátili, ale opět byli vybiti kvůli masu, kvalitní kožešině a kvůli v lékařství či kosmetice ceněným produktům jeho žláz.
Ve 20. století byli poprvé zpozorováni v roce 1979 na jižní Moravě, ale rozšiřovali se až od roku 1991, kdy Otakar Štěrba, děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, přivezl s kolegy na Litovelsko prvních šest bobrů z Polska.
Exnáměstek hradeckého primátora pro oblast životního prostředí krajinný ekolog Martin Hanousek (Změna a Zelení) se domnívá, že v Hradci žijí potomci právě této rodiny, jež se do města dostala od Ústí nad Orlicí.
„Řeka Orlice je pro bobry naprosto ideální. Už před lety jsem chtěl, aby byla pro ochranu bobrů vyhlášena jako evropsky významná lokalita, což se bohužel nepodařilo. Tehdy jsem výskyt bobrů mapoval na Stěnavě v Broumovském výběžku, ale bobři přicestovali po Orlici,“ říká Hanousek.
Také on oponuje názoru některých vodohospodářů, že bobři škodí: „Jsou problematičtější druhy, například nutrie. Bobři neškodí, naopak na bočních kanálech Orlice by mohli spíš pomoct. Nehrozí také, že by Orlici zahrazovali svými hrady, to se děje spíš na menších tocích, kde jsou schopni bez problému zatopit silnici. Na Orlici budou nekonfliktní a uvidíme, kam se budou šířit.“
Přemnožení je vyloučeno
Bobři mají jediného přirozeného nepřítele – člověka. Experti předpokládají, že navzdory pokusům o jejich likvidaci do několika let osídlí celou republiku.
„Bobr u nás dostává třetí šanci a je na nás zajistit, aby se už historie neopakovala,“ píše se v Programu péče o bobra evropského, který vytvořilo ministerstvo životního prostředí. Jeho přemnožení je vyloučeno, protože je velmi teritoriální a jedna rodina si své území přísně střeží. Mláďata mohou najít nový domov až desítky kilometrů daleko a nejen po vodním toku.
„Bobři už migrují po celých východních Čechách a budou obsazovat další plochy. Jsou to hlodavci, množí se jako hlodavci a zanedlouho se stanou nedílnou součástí naší přírody a běžným zvířetem. Podle mě už to nikdo nezastaví, i kdyby chtěl. A platí to i pro jižní Čechy, kde je nulová zóna jeho tolerance a bobry je povoleno likvidovat,“ upozorňuje Číp.
Podle něj si vodní hlodavci poradí i s městskou aglomerací a z domovské Bejkovny se zřejmě brzo vydají dál po proudu Orlice a Labe.
„Samozřejmě dál po toku jsou pro bobry významné překážky, je pro ně složitější šířit se městem než volnou přírodou. Avšak záleží na zahušťování jejich populace. Když je ze všech stran vyhánějí sousedi, pak jim nezbývá nic jiného než překonat i nějaký ten jez. Anebo když bobr hledá samičku. Když milujete, není co řešit,“ dodává s úsměvem Číp.
