„Hele, už ho vidím, ten je velikej!“ ukazuje dívka, která v dáli zahlédne na letišti v Martínkovicích obří růžové šapitó. Sedí v jednom z mnoha žlutých kyvadlových autobusů vypravených z Broumova, jež vezou v pátek večer diváky na první ze tří koncertů Polického symfonického orchestru v šesté benefici nazvané Sen.
Cirkusový stan působí velkolepě zvenku stejně jako zevnitř, když usedáte v publiku na jedno z 1 700 vyhrazených míst. Ústředním tématem je snění, ať už noční, nebo v prožitku běžného dne.
A celý koncert a aranžmá poetických textů Robina Krále a autorské hudby Jana Lstibůrka jsou skutečně snové. Působivý mix žánrů zahalený do snové scény plné světelných efektů, tanečních vystoupení, střídání nálad, humoru i filozofie přenáší každého v šapitó do fantazie.
Hrdinou je Snící, všichni hrají v pyžamech
Je to ještě sen, a jak ho poznám? Proč se mám probudit, když ve snu je krásně a svobodně? Hlavní hrdina abstraktního příběhu v podání herce a zpěváka Jana Sklenáře má řadu otázek. Zatímco Police Symphony Orchestra (PSO) hraje, on na pódiu v pyžamu sní.
Zpívá i hovoří, a tak dlouholetý spolupracovník polických muzikantů, který ze scény takřka neodchází, dostává spoustu prostoru ukázat zkušenosti z profesionální činohry i muzikálu. Dramatickým projevem umí uhranout.
Benefice SenPořadatelé si „vysnili“, že na dobrovolných příspěvcích od diváků vyberou nejméně 2 miliony korun pro pečovatelské služby v Polici nad Metují a Broumově. To se však zatím nepodařilo. V kasičkách, na vstupenkové platformě GoOut a sbírkovém účtu je 784 tisíc korun. Sbírka pokračuje do 30. října. „Jsme vděční všem, kteří přispěli, ale snili jsme o tom, že pokud by každý návštěvník věnoval 400 korun, dokážeme náš cíl splnit. Pro obě pečovatelské služby by to znamenalo prostředky pro zakoupení osobních automobilů. V Polici by nadto bylo možné zlepšit nyní stísněné pečovatelské zázemí, v Broumově nakoupit vybavení pro pacienty, kteří by díky tomu mohli zůstat v domácí péči. Udělali jsme maximum. Teď tedy sníme dál, aby se to do 30. října 2022, kdy naše sbírka končí, povedlo,“ říká Petra Soukupová. |
Na scéně se objevují tanečníci z náchodské základní umělecké školy, akrobatický pár Duo Extend, akrobatka Klára Hajdinová, parkouristé Petr Hubka a Jan Minárik, tanečníci na bruslích Vendula Nedělová a Tomáš Pražák, tanečnice Kristina Spirulina a samozřejmě i pěvecký sbor a zpěvák Jozef Hruškoci, který v postavě Stínu sekunduje Sklenářovi.
Jak už jsme si zvykli, polický orchestr chce vždy rozdat kupu lásky, dobra a naděje. Hrdina se proto dozvídá, že skrze přijetí snů může najít cestu kam v životě dál, potýká se s nočními můrami a stíny osobností, které však jsou, když se dobře uchopí, cestou k usmíření.
Bojuje s osamělostí a pochybuje, zda-li snění není lepší než realita, aby nakonec zjistil, že nejlepším snem je pro něj to, co mu život sám připraví.
„Zjistil jsem, že už nemám žádné sny, že jsem si všechno splnil. Zjistil jsem, že je nepotřebuju, že mi největší radost přináší nečekaná setkání a nová přátelství, jako když jsem se před několika lety spojil s tímto úžasným orchestrem,“ říká publiku nakonec probuzený a už do trička přestrojený herec, někdejší hvězda Klicperova divadla a nyní člen pražského Divadla v Dlouhé.
Chvíle dojetí
„Poličanka“ jako vždy překvapí. A tak se autor textu asi po hodině od začátku koncertu konečně dozvídá, proč chlápek na sedadle vedle něj celou dobu drží kytaru.
„Tomáši, pojď k nám,“ vyzve zakladatelka orchestru Petra Soukupová speciálního hosta, který si s nimi přijel zahrát jednu písničku. Tomáš Klus vstane kdesi v davu, od chlapíka si kytaru vezme a vybíhá za bouřlivého potlesku na pódium.
„Nechtěl jsem plakat, ale když jsem viděl, že pláče pán přede mnou, taky jsem to pustil,“ usmívá se populární písničkář před dojatou houslistkou, které v souboru říkají „máma“. Ta předtím se slzami v očích děkuje všem, kdo se pro tuto velkolepou show pro dobrou věc v cirkusovém stanu nadchli a zorganizovali. Klus zpívá hit Napojen.
Divák se taky dozvídá, že pod sedačkou má tužku a papír, kam si může při další skladbě zapsat svůj sen. A směje se, když Vendula Příhodová, která večerem coby moderátorka i zpěvačka provází, diváky po vzoru Pavla Lišky z Účastníků zájezdů prosí, aby ty tužky po představení vraceli.
Divák je překvapen i v úplném závěru, to když při odchodu před stanem stojí snad pětimetrová nafukovací osvícená planeta Mars, na niž průvodkyně během večera několikrát ve svých snech a přáních odkazuje. Máme tu Mars na dlani a autoři představení nám tím ještě jednou na dobrou noc připomenou, že nic není nemožné. Koncert v šesté benefici PSO byl krásný zážitek.
