Dvěma amatérských archeologům, jejichž identita je stejně tajná jako přesné souřadnice nálezu, se na podzim podařil senzační objev. Přestože se to může zdát jako vtip, na poli na Hradecku našli poklad: antické mince, které v zemi ležely dva tisíce let. Hodnota vykopaného pokladu je nevyčíslitelná.
Stará platidla pocházející z říše římské objevili dva dlouhodobí spolupracovníci Muzea východních Čech v Hradci Králové.
Společně s mincemi se v hlíně povalovaly i bronzové spony a další předměty z laténského a římského období. S největší pravděpodobností pocházejí z pravěkých sídlišť, jež však s pokladem přímo nesouvisejí.
„Co vím, ve východních Čechách se takto rozsáhlý soubor římských prvorepublikánských mincí dosud nenašel nebo o tom alespoň nejsou žádné záznamy. Nebál bych se to v regionu označit za nález století,“ říká archeolog Muzea východních Čech v Hradci Králové Pavel Horník, který se na dobu římskou specializuje.
Výjimečnost nálezu antických mincí potvrzuje i vedoucí archeologického oddělení muzea Miroslav Novák. „Svým rozsahem je to skutečně velmi významný a unikátní objev. Zprávy o podobných nálezech mincí na území kraje jsou až z konce 19. století a z počátku století minulého, dál už nic. Většina se totiž nedochovala, nebo jen malé množství,“ říká Novák.
O jedinečnosti pokladu svědčí i to, že pochází z přelomu letopočtu, kdy na území Česka ještě žádné mince v oběhu nebyly. „Celkový počet nalezených mincí je 103 včetně jedné keltské. Římské mince jsou pozdně republikánské. Ražby většiny mincí patří Caesarovi a některé i římskému císaři Augustovi (vládl mezi léty 27 před naším až 14 našeho letopočtu, pozn. red.). Většina mincí tedy pochází z poslední poloviny prvního století před naším letopočtem,“ říká Pavel Horník.
Mince byly zřejmě uloženy do země v hliněné nádobě a mohlo jít buď o vojenskou kořist, nebo o dar. „Spíš se kloním k tomu, že to byla vojenská kořist. Ve své době tolik mincí představovalo velké jmění. Vždyť legionář za císaře Augusta si ročně přišel na 150 denárů. Soubor obsahuje i mince tohoto císaře,“ pokračuje Horník.
Místo nálezu: germánské sídliště
Doba římská se v Česku datuje od 50. nebo 30. let před naším letopočtem až do roku 350 nebo 380 našeho letopočtu. V době římské na území kraje převládaly germánské kmeny. Počátek tohoto období se shoduje s odchodem Keltů a s pronikáním prvních Germánů na naše území.
„Mince, které patřily Caesarovi, pocházejí z doby, kdy na našem území ještě byli Keltové. Augustovské jsou už z období, kdy tu žili Germáni,“ upozorňuje Horník.
Kromě mincí se na poli povalovaly i kovové zlomky různých předmětů. Zemědělská technika narušila spolu s římským pokladem zřejmě i dvě sídliště z přelomu letopočtů: keltské (laténské) a mladší germánské. Vědci tak stojí před hádankou, jestli poklad se sídlišti souvisí, či nikoli.
„V souboru kovů i v nalezené keramice jsem neviděl nic, co by patřilo do období nalezených mincí. Nejvíce kovů lze datovat do období markomanských válek (mezi lety 166 až 180 n. l., pozn. red.), zdá se tedy, že to germánské sídliště s mincemi úplně nesouvisí. A co se týče nálezů, které datujeme do laténského období, mezi nimi by zase nemohly být mladší augustovské mince,“ míní Horník.
Podle něj z informací, které má k dispozici, vyplývá, že poklad mincí byl uložen do země poté, co skončilo sídliště laténské a ještě nevzniklo sídliště germánské. „Zdá se, že depot byl uložen na náhodně zvoleném místě, třeba až o padesát nebo sto let později se objevilo germánské sídliště. Upozorňuji však, že jsou to předběžné závěry. Jsme na počátku. Expertizy a výzkum všechno upřesní,“ uvádí Horník.
Poklad vykopali (archeo)fandové, nepatří mezi hledače
Archeologové přesné místo nálezu tají. Obávají se drancování zcela nového naleziště, muzeum nechce ani sdělit, kdo je nálezcem. „Nálezci nestojí o popularitu,“ říká Novák. Pro hradecké muzeum je poklad z římského období zcela unikátním mincovním souborem, který má nevyčíslitelnou hodnotu.
Podle zákona je majetkem Královéhradeckého kraje. Nedávno byl v Pardubickém kraji zveřejněn jiný numismatický objev - středověké mince, které náhodný nálezce předal pardubickému muzeu (více o nálezu čtěte zde). Za nález dostane od kraje nálezné ve výši několika set tisíc korun, a to na rozdíl od hradeckých nálezců.
Jak uvádí Horník, „u nich to byla předem oznámená prospekce za pomocí detektoru kovu a dělali to pro nás. Proto na žádnou odměnu ani nemají nárok.“ Podle něj jsou to velcí fandové archeologie a nepatří mezi klasické hledače pokladů, kteří prahnou po penězích. „Ti kluci by za to stejně nic nechtěli. Dělají to s cílem pomoci archeologii a přispět k poznání historie kraje, kde žijí,“ chválí nálezce Horník.
