Připadáte si, pane docente, jako šílenec?
Dnes je problematické určit, kdo je vlastně šílenec. Od klasického smyslu, že je to někdo abnormální, se posouváme k tomu, že takových by mělo být víc. Co to znamená pro mě? Důležité je nekecat a dělat, držet slovo, mít narovnané chlapské vztahy, nenálepkovat něčí práci svou visačkou, dělat práci, která má smysl a je užitečná. A kdyby tohle všechno selhalo, tak víme, že volný čas může každý trávit, jak chce, když neškodí ostatním. Vůbec největší pocit šílenství zažívám při práci s kamennými nástroji. Ono by to totiž mohlo jít rychle, přesto to děláme pomalu.
Cítíte se víc dobrodruhem, nebo vědcem a ředitelem archeoparku?
Můj svět je světem idejí stojících na půdorysu ekonomicky možného. Musím se snažit být vším ze jmenovaného. Včetně toho šílence.
Na jaké dotazy při přednáškách nejčastěji odpovídáte?
Mnozí se zajímají o věci čistě organizační, jiní se ptají po smyslu. Za zvláště důležité považuji otázky o experimentu samotném.
Setkal jste se někdy s kritikou zaměřenou na vaše plavby?
Někteří mají představu, že na expedici čerpáme státní peníze. Není to tak. Vynakládáme vlastní, něco je sponzorství nebo jde o peníze vydělané. A je v tom taky spousta práce a volného času mnoha lidí. Všichni tedy mohou klidně spát.
Stále vás baví o expedicích mluvit? Může nastat okamžik, kdy už má člověk pocit, že vše řekl...
Stále se objevují nové otázky, zejména když čtete odborné články. Když se na ně dozvídáte odpovědi, třeba i díky archeologickému experimentu, máte občas chuť o nich mluvit. Jsem ale díky práci učitele na Univerzitě Hradec Králové dost vymluvený, takže je dobře, když někdy můžu i mlčet.
Expedice MonoxylonS týmem archeologů a kamarádů v roce 2019 v replice neolitického člunu vyplul Radomír Tichý po Egejském moři. Vědecký experiment měl přinést nepřímý důkaz, že pravěcí předci mohli cestovat po moři i na velké vzdálenosti, což se podařilo. S úspěchem roste chuť, a tak se posádka připravuje na novou misi. Expedice Monoxylon IV vypluje na moře znovu příští léto. |
Co bude cílem vaší další plavby?
Máme důvody znovu se vracet do Egejského moře. Rád bych udělal záznamy o větru a vlnách, které by přinesly více tvrdých faktů o plavbě pokusného plavidla. Tím by měl být nový člun, tentokrát přesná replika neolitického člunu z jezera Bracciano. Také jsme vybrali trasu pro testování plachty zadním větrem a dále pro jízdu s bočním větrem a v bočních vlnách, které hrají roli na cestách dávného šíření zemědělství z dnešního Turecka do Evropy.
Bude se tato mise zásadně lišit od té před třemi lety?
Jmenoval jsem nový člun, ten je delší a unese více posádky a nákladu. Posádka bude tentokrát jedna, tedy vyrazíme bez střídání s doprovodným plavidlem. Jiný bude také termín expedice, což možná změní přírodní podmínky. Jiné budou také výstupy, například Česká televize chystá silně historizující dokument přibližující ony dávné časy. Expedice bude mít částečně obměněnou posádku.
Napadne vás zkušenost z vaší poslední mise, která je naprosto zásadní pro novou plavbu?
Jsou to ony změny na plavidle a v posádce, měření podmínek a prezentace výsledků experimentu. Tomu odpovídá i opět velmi náročná trasa, tedy rozhodně něco, co se v plavebním experimentu nejelo a archeologická literatura to hodnotí jako obtížné nebo nehodnotí vůbec.
Jak vypadají přípravy?
Teď stavíme člun. Vznikají důležité vztahy v posádce a k plavidlu. Rýsuje se logistika a pojetí experimentu.
Kdy vyplujete?
Teď v létě by měl být nahrubo vytesaný člun, aby dřevo mohlo schnout. Musí to jít ale pozvolna, čeká nás neustálá péče o plavidlo. Na vodu ho poprvé spustíme snad koncem září. Na začátku příštího roku budeme mít ještě nejméně dvě soustředění na vodě. Odjezd do Egejského moře bude v červnu.
Bylo těžké sebe i ostatní namotivovat na další misi? Jistě jste po tom všem museli být unaveni, práce na novou expedici znovu zabere spoustu času, k tomu má každý pracovní a rodinné povinnosti, zájmy…
Všimli jsme si, že rytmus expedic se vrací v blízkých časových dvojicích: 1995 a 1998, 2019 a teď začínáme v roce 2022. Expedice účastníkům mnoha dává. V 90. letech to byly nesplněné sny po otevření hranic, v roce 2019 únik od shonu do jednoduchého světa, kde má všechno smysl.
V čem měla expedice smysl pro vás?
Všechny dosavadní archeologické experimenty v Egejském moři probíhaly každý v jiné části roku a na jiné trase. To skládá naše poznání. První z nich byly už v 80. letech minulého století a je patrné, že potřebujeme prohloubit záznamy o průběhu experimentů, abychom byli schopni porovnat plavidla, trasy, přírodní podmínky a zasadit je do kontextu archeologického poznání. Přibývají nové nálezy a my jsme k tomu přispěli.
A řekněme z lidského hlediska?
Dobrá parta lidí, která chce. Která prostě chce....
Někdy se stává, že příprava na něco velkého vás baví víc, než když to konečně nastane. Radost z toho se na něco těšit. Platí to tak i u vašich projektů s Monoxylonem?
Ano, jedním z cílů stavby nového plavidla je prodloužit si zážitek za hranicemi všedních dnů. Jasně se nám nyní ukazuje význam týmové práce a její koordinace. Na druhou stranu jsem přesvědčen, že všichni se projektu účastní hlavně kvůli moři.
Ještě k novému plavidlu: z čeho bude a jak bylo těžké ho dopravit k vám do Archeoparku Všestary?
Je to dub skvělých vlastností a je na místě poděkovat správě lesního hospodářství majetku rodiny ColloredoMansfeld. Společným cílem bylo prodloužit život stromu, který byl nazýván Králem Mochova a nacházel se v lese nazývaném Chrám stromů. Tak to skutečně bylo. Zpočátku se nám dokonce zdálo, že je strom příliš velký, ale po opracování se ukázalo, že rozměr přesně odpovídá neolitické předloze. Líbí se mi společná úcta k něčemu, co dobou růstu přesahuje mnoho lidských životů.
Co všechno je potřeba se stromem udělat, aby z něho byla replika pravěkého člunu?
Sejmuli jsme kůru, osekali měkké dřevo na povrchu, několikrát otočili kmen, abychom vytvarovali zvnějšku příď a záď a vytvořili ploché dno a plochý vrch kmene, do něhož jsme se začali zahlubovat. Další fází je zeslabování stěn.
Jaké vylepšení chystáte?
Na novém člunu se snažíme uplatnit vše vyzkoušené. Konstrukci stěžně, pádla, polohu laviček pro posádku. Člun se snažíme co nejvíce poznat, takže úspěšně vyzkoušené věci, které nejsou v rozporu s archeologickými nálezy, se nemění.
Na Facebooku expedice píšete, že při experimentech s člunem teď používáte kolekce nástrojů, která vznikla při broušení kamenných seker v archeoparku.
Kamenné nástroje zkoušíme jen na vybraných úsecích kmene, protože tvořit člun zároveň potřebujeme rychle, aby dřevo horkem v létě neprasklo. Jde o nejrozsáhlejší pokus, prací se účastní více než 15 seker, teslic a dlát různých velikostí, způsobů upevnění a předloh, buď středoevropských, nebo středomořských. Některá dláta praskla, některé násady se osvědčily lépe. Dub je nejtvrdším dřevem používaným v neolitu a dlabání je mnohem složitější technologií než například kácení. Vše se ustálilo až ve chvíli, kdy jsme začali vyštěpovat téměř dva metry dlouhé fošny. V poznávání nástrojů nejsme u konce.
