Poté, co mu z maringotky loni v červenci utekly tři šelmy, už nikdo nečekal, že o malé zoologické zahradě nedaleko Chlumce nad Cidlinou ještě někdy uslyší. Antonína Hnízdila však v červnu uštkla extrémně jedovatá zmije pestrá.
„Bylo to, jako když ponoříte ruku do rozpáleného oleje. Bolest přišla okamžitě,“ říká Antonín Hnízdil.
Před odjezdem do města si všiml, že zmije, kterou chová v Bioparku Štít s desítkami dalších jedovatých hadů, nemá vodu. „Nikde jsem ji neviděl, byla schovaná za kamenem. Automaticky jsem sáhl po misce a vystartovala po mně,“ vypráví.
Chovatel v sekundě ucítil nesnesitelnou bolest v celé ruce. „Vyběhl jsem ven a řekl manželce, ať mě doveze do nemocnice, že mě kousla zmije. Mezitím jsem volal do pražské nemocnice, přímo doktoru Valentovi, který nás hadové blázny zachraňuje. Na cestě mi telefonoval zpátky, ať ani do hradecké nemocnice nejedeme a zastavíme. Mezitím už k nám jela sanitka a letěl vrtulník.“
Manželka tedy zastavila u dálnice D11, kde zanedlouho usedl vrtulník. „Dělalo se mi trochu špatně, ale ještě jsem zvládl sám dojít do vrtulníku a lehnout na lehátko. Pak už si jen pamatuju, jak se zvedáme,“ vzpomíná chovatel exotických zvířat.
Pražští lékaři mu podali sérum. Jed způsobí rozpadání cév
V pražské nemocnici, kam ho záchranáři přepravili, dostal sérum. „Probral jsem se v momentě, kdy jsem měl díru v krku a přišívali mi kanylu. Vzali mi krev, udělali rozbor a teprve potom mi dali sérum. Zabrala až šestá dávka, kterou jsem dostal druhý den odpoledne,“ pokračuje.
Jed zmije mohl způsobit rozpadání cév a vnitřní krvácení. Zotavení bylo rychlé. Za dva dny byl doma, zbyla mu pouze jizva na malíčku.
„Asi tři týdny mi ruka ještě otékala. Hlavně přes noc, když jsem s tím hýbal. Teď už je to skoro pryč. Doktor říkal, že musím počkat půl roku, než se mi srovnají nervová centra, jež byla poškozena,“ ukazuje stopy po uštknutí na malíčku.
Stačila nepozornost
Několik kousanců hadem má už za sebou, poslední však bylo nejvážnější: „Bylo to poprvé za pětatřicet let, co jsem dopadl takhle.“
Neposlušného hada si nechal. „Ani se ho nebojím. Je to pro mě normální práce. Když si truhlář uřízne prst, taky nepřestane truhlařit. Závodník spadne z motorky a taky na ni znovu sedne. Vždycky jde o neopatrnost člověka. Pak dělá chyby a u tohoto občas chyba bolí,“ pokračuje Hnízdil, jenž má ve svém chovu i nejjedovatějšího suchozemského hada tajpana.
„Pracuji s ním stejně jako s ostatními. Po posledním zážitku si budu zase pár let dávat pozor. Běžně když jdu krmit nebezpečné hady, odkládám i telefon, aby mě nic nerušilo, a soustředím se jen na ně. Teď jsem byl na odchodu, když jsem si všiml, že zmije nemá vodu. Říkal jsem si, že je horko, tak jí to radši doplním. Paradoxem je, že tito suchozemští hadi ani moc vodu z misky nepijí,“ vypráví dál.
Šelmy utekly v areálu, v Turecku se prý mají perfektně
Záchranná stanice se „proslavila“ loni v červenci, když jí z klece utekl lev a dva tygři. Událost v obci Štít způsobila pozdvižení. Do vesnice dorazila zásahová jednotka i policejní vrtulník, aby sledoval pohyb šelem. Nakonec trojici útěkářů, kteří se do bioparku dostali z německého cirkusu, uspal veterinář. Šelmy odcestovaly do turecké zahrady pro přestárlá zvířata.
„V Turecku se mají perfektně. Samozřejmě zdejší zařízení obnáší spoustu práce. Ráno s tím vstáváte a večer uleháte. V noci se vám o tom zdá, co všechno musíte další den udělat,“ přiznává.
V maringotce, v níž útěkáři pobývali, je nyní další tygr. Ten však do zahraničí neodcestuje: „Dostal se k nám od jednoho pána z Příbramska, který zemřel. Samozřejmě ho měl načerno. Prodali mu ho cirkusáci, kteří nic neřeší.“
Obrací se na něj kvůli šelmám z černých chovů
Podle něj od loňska kvůli bojkotu zkrachovaly čtyři cirkusy: „Podle mě to směřuje k tomu, že tady zbudou maximálně čtyři cirkusy, ale kvalitní. Samozřejmě vím, že tam mluví o tréninku hrou, ale pokud někdo měl psa, ví, že to vždycky nejde po dobrém.“
Na samotného Hnízdila se obrací kvůli černému chovu stále více lidí: „Koček je strašně moc. Lidi to mají doma v králíkárnách načerno, což by mi nevadilo. Větší problém je, že jim nejsou schopni postavit adekvátní výběhy, takže je mají v různých dřevěných chatrčích a boudách.“
Stejně to bylo i s tygrem z Příbramska. „Byl v takové králíkárně a vdova po pánovi samozřejmě nevěděla co s ním. Manžel jí prý řekl, že tam tygra má jen na týden, ale z týdnu byly měsíce,“ sděluje Hnízdil, na něhož se vdova obrátila.
Zavolal poté na různé instituce, včetně Agentury na ochranu přírody (AOPK ČR), na ministerstvo životního prostředí a na Inspekci životního prostředí (ČIŽP):
„Ptal jsem se, co mám s tygrem dělat, že ho tam nemůžu nechat, nebo někomu ublíží. Na agentuře mi řekli, že to není jejich věc, šéf ministerstva mi sdělil, že neví. Až na inspekci začali řvát, že mi ho zabaví. Řekl jsem, ať si ho klidně vezmou. Moc jsem to s nimi neřešil a pro tygra jsem dojel. Napřed konám a pak řeším. Asi za týden přišli na kontrolu a řekli, že tygr je zadržený, než se vyřídí dědické řízení.“ Mezitím Hnízdil sehnal člověka ze Žacléře, jenž o tygra projevil zájem.
Cirkusy krachují a zbavují se zvířat. Klidně je darují
Kvůli krachům cirkusů podobných případů stále přibývá. „Odstartovala to kauza Berousek. A jak to cirkusy řeší? Jednoduše se zbavují zvířat. Dají inzerát, že darují lva, a je to. Třeba v Lounech byl nějaký člověk, který řekl, že si je zadarmo vezme. Měl jen klec. Cirkusák k němu přijel, vypustil mu do ní lvy a odjel. Chlap najedou zjistil, že lvi jsou nebezpeční a že neví, co s nimi. Volal k nám o pomoc, tak jsme pro ně zajeli,“ vypráví.
Lidé si prý myslí, že chovat šelmu je stejné jako mít domácí kočku: „Největší problémy jsou s lidmi, co nemají moc peněz. Mají akorát vidinu lva zadarmo. Pak si ho vezmou, ale zjistí, že potřebují klec a další věci, co něco stojí.“
Podobným případům však podle chovatele nezabrání ani nové zákony. „Dokud stát nevybuduje vlastní útulek nebo záchrannou stanici pro tyhle kočky, tak s tím nehnou. Lidi používají kočky jako rukojmí. Jako když sem přijde úředník a oznámí, že tygra zabaví, já mu řeknu, ať si ho vezme, jenže oni ho nemají kam dát. Zoologické zahrady jsou přeplněné,“ tvrdí.
Stejně přeplněné však jsou i soukromé záchranné stanice, jako Biopark Štít. Na ten se stále častěji obrací i města, když přijdou na černý chov: „Teď jsme v jednání s Dobříší, kde chtějí sebrat dva lvy z nevyhovujících podmínek.“
Zoo podstoupila nesčíslně kontrol. Aspoň víme, že je v pořádku
Přes záplavu kočkovitých šelem však odmítá, že by zvířata měla končit jako v kauze Berousek. Tedy mrtvá, k výrobě mastiček či ozdobných předmětů.
„Ludvíka Berouska znám léta a nevěřím, že by toho byl schopný. Na druhou stranu znám i cirkusáky, peníze jsou pro ně na prvním místě. Konkrétně toho tygra, co u něho našli mrtvého, jsem znal. Byly s ním problémy, zabil asi tři tygřice. Takže bych pochopil, že se ho zbavili,“ podotýká Hnízdil.
V současnosti ho více trápí kontroly, kterých do parku míří desítky: „Nedávno tady byli z kriminálky, že týráme zvířata. My víme, kdo nás udal. Máme nepřátele z dřívějška, v podstatě jde o konkurenci. Napřed jsme z toho byli rozčarovaní, ale pak jsme se shodli, že to je vlastně dobře, protože alespoň víme, že to tady máme všechno v pořádku.“
Že by ho od práce se zvířaty konkurence či úředníci odradili, si nepřipouští. „V životě mě od zvířat nějaké zákony neodradí. Proč bych měl dodržovat zákony, když je v tomhle státě nikdo nedodržuje, počínaje těmi nahoře,“ dodává s úsměvem.
