„Vždycky jsem se pohybovala ve skupině lidí, kde pití bylo normální. Chodili jsme na vernisáže, festivaly, do divadla a součástí toho byl vždy alkohol. Vlastně jsme si to ohromně užívali,“ říká zakladatelka iniciativy Střízlivé ženy.
O své závislosti hovoříte velmi otevřeně. Jak obtížné pro vás bylo svůj příběh zveřejnit?
Jsem velký extrovert, otevřenost je mou přirozeností, takže to těžké nebylo. Musela jsem se ale zeptat dětí, které souhlasily. Zároveň to byla i určitá forma terapie. Nevím, jak lidé vnímají to, že o své závislosti otevřeně mluvím, ale vím, že je to sledované a že pro ženy, které chtějí přestat pít, jsem určitým vzorem. Jsem na sebe pyšná, že jsem závislost překonala.
Obecně společnost závislost u žen mnohem víc odsuzuje. Asi je to logické. Ženy jsou matky, které se starají o děti, a matky nemají být opilé. Na druhou stranu denně vidíme reklamy, které zobrazují šťastné ženy se sklenicí vína. To samé ve filmech.
