Kompletní oprava je sice stále ještě hodně vzdálená a také nad současné možnosti města, ale zastupitelé nedávno schválili aspoň navýšení rozpočtu o 1,5 milionu korun na projektovou dokumentaci rekonstrukce domu pocházejícího z roku 1897. Soutěž na projektanta by měla být vypsána ještě letos, první dvě etapy oprav by pak mohly začít asi za rok a půl.
Město sice v souvislosti s Adalbertinem nejčastěji skloňuje slovo rekonstrukce, ale ve skutečnosti jde spíš o poslední pokus o záchranu. O skutečném stavu nevorenesanční budovy v hradeckém centru se letos mohl při prohlídce na vlastní oči přesvědčit i redaktor MF DNES.
Zatékající střecha a dřevomorka. Hradecké kulturní centrum dál chátrá |
Zvenku žaluje jen síť pod střechou, která má zabránit pádu omítky na chodník. Ta je instalována od roku 2022, kdy přímo před vchod dopadl několikakilogramový kus. Pletivo a jeho ukotvení do plechové střechy však otevřelo cestu pro největšího nepřítele - vodu. Uvnitř se tak daří plísni, například v pracovně Ivana Kurteva, ředitele Hradecké kulturní a vzdělávací společnosti (HKVS), se musela promáčená omítka otlouct až na cihly.
Nejhorší je však stav krovů na půdě. Jejich výměnu již nelze odkládat, protože jsou napadené širokým spektrem dřevokazných hub. Vody ve sklepě je dokonce tolik, že čerpadlo musí být zapnuto nonstop.
„Stav budovy je fatální. Havarijní opravy zajišťuje správa nemovitostí, aby se eliminovaly ty nejzávažnější problémy, například zatékání. Zároveň jsme připravili záměr kompletní rekonstrukce, která by Adalbertinum povýšila na důstojný kulturní stánek,“ řekl náměstek primátorky pro oblast investic Lukáš Řádek (TOP 09).
Socialistické úpravy
První etapa je zaměřena na záchranu havarijní střechy včetně zesílení stropních konstrukcí. Když se dostane na trámy, nemělo by se zapomenout na necitlivé socialistické úpravy a umakartové vestavby. Kdyby se odstranily, pod střechou by mohl vzniknout reprezentativní prostor podobný kapli, ale i administrativní zázemí, nová sociální zařízení či výtah.
Hlavní sál, ve kterém zasedá městské zastupitelstvo, by se měl dočkat nového foyer, ten současný totiž také výrazně poznamenaly budovatelské zásahy v 70. letech. Náklady se odhadují asi na sto milionů korun.
„S opravou je nutné začít, protože budova Adalbertina je ve velmi špatném stavu. Střecha hrozí, že se zbortí, když prší, teče sem a musí tu různě být kbelíky. Rozhodli jsme se pro úvodní dvě etapy, abychom zachránili tragický stav té budovy. Pak by se pokračovalo dál,“ vysvětlila Ilona Dvořáková (Salon republiky 21), náměstkyně primátorky pro kulturu a cestovní ruch.
„Chybí mi rozprava, jak s tím dál naložit, jaká máme ekonomická očekávání nebo jestli se dá uvažovat o prodeji. Záměr, který předložili pan Kurtev a architekt Kapitola, je hodně odvážný. Město na tom však není finančně moc dobře,“ zmínila zastupitelka Libuše Friedlová (ANO) studii na využitelnost Adalu, na které pracovali ředitel Ivan Kurtev s architektem Petrem Kapitolou.
Studie navrhuje další tři etapy a proměnu Adalu. Mohl by přibýt například nový bezbariérový vstup od Žižkových sadů, promyšlenější propojení s restaurací, přístavba jeviště ve velkém sálu, podzemní skladovací prostory směrem do Žižkových sadů nebo spojovací mostek na úrovni druhého patra.
Proměna za stovky milionů
„Je to pouhý záměr. Nyní zadáme projektovou dokumentaci na první dvě etapy, kde je určitá pravděpodobnost, že na to v budoucnu budou peníze. Nikdo korektně nestanovil cenu celé rekonstrukce, rozhodně by to však byly vyšší stovky milionů korun. Není praktické, logické a smysluplné udělat projektovou dokumentaci na akci za jednu miliardu, když víme, že na ni nebudeme mít peníze. Proto jsme se rozhodli pro první dvě etapy, na které může být uplatněna alokace,“ sdělil Lukáš Řádek.
Podle něj město jedná o zařazení projektu do dotačního programu ITI pro hradubickou aglomeraci.
Kdyby se město pustilo nejen do záchranné operace, ale aké do proměny celého Adalbertina, zastupitelé by se na delší dobu museli rozloučit s jednacím sálem. I tento problém však má řešení. Finišují totiž jednání o prodeji budovy Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Šimkově ulici. Uvnitř je kromě mnoha laboratoří, zasedacích místností, poslucháren a kabinetů také sál, který by pro schůze zastupitelů vyhovoval.
