Ladislav Rygl starší, mistr světa v severské kombinaci. Jeho syn Ladislav Rygl mladší, vítěz řady závodů Světového poháru ve stejné lyžařské disciplíně. Bohumír Zeman, skvělý slalomář, který před lety patřil ke světové špičce. Ale třeba také v poslední době Martin Černík, vynikající snowboardista.
Co mají společného? Všichni tito skvělí závodníci z Královéhradeckého kraje sice ve své době patřili k nejlepším na světě, ale nikdo z nich se nemůže chlubit medailí z olympijských her.
Všechny je až do února právě končícího roku zastiňovala vrchlabská běžkyně Blanka Paulů. Před třiceti lety si ji přivezla ze Sarajeva, kde byla druhá ve štafetě. Přesně 16. února 2014 ji zlatem na hrách v Soči překonala jiná vrchlabská sportovkyně Eva Samková, která vyhrála závod ve snowboardcrossu.
„Je to šílené! Na olympiády jsem vždycky koukala doma v televizi a teď jsem tady jako olympijská vítězka. Je to bláznivé,“ hlásila první dojmy po svém olympijském triumfu Samková.
O deset dnů později, po hektickém období, které jí olympijský triumf připravil, stála na zaplněném vrchlabském náměstí jako nová hrdinka krkonošského města. Čtyřiatřicet let poté, co Vrchlabí vítalo mistra světa v severské kombinaci Ladislava Rygla staršího, a přesně třicet let poté, co do Vrchlabí přivezla olympijskou medaili běžkyně na lyžích Blanka Paulů.
„Přišlo stejně lidí jak na pivní slavnosti, a to už je co říct. Je to fakt hustý,“ rozhlížela se medailistka po zaplněném náměstí.
„Evě jsme hrozně fandili, a tak jsme ji i přišli podpořit. Snažili jsme se město vyhecovat, aby něco udělalo, a povedlo se,“ líčil Vrchlabák David Khol, který vzal s sebou i ženu a dvě malé dcery. Ne náhodou mají obě tmavé knírky. „Už když jsem viděl, jak s tím Eva jede, tak mě napadlo, že jim to namalujeme. I my chceme holky ve sportu podporovat,“ říká.
K oslavě patřily i dary, o kterých se dozvěděl celý národ. Zlatá olympionička je právě od onoho únorového podvečera majitelkou koně Pepina, o kterého se už předtím starala a pravidelně ho navštěvovala v hřebčíně nedaleko Strážného. Svého milovaného koníka jako dar od města a tamního oddílu Spartak.
Ale nezůstalo jen u toho. Kapela Dixieland složila pro Evu vlastní písničku a náměstí si ji broukalo do rytmu, dobrá nálada nebrala konce. Tu vrchlabské rodačce vzaly až další měsíce.
V březnu si při tréninku na závod Světového poháru ve švýcarském Veysonnaz potrhala vazy v kotníku a poté celé léto rehabilitovala. Když však vyjela na první soustředění na sněhu, v září si na sjezdovce kotník pochroumala znovu. Druhé zranění ale nebylo příliš vážné a obešlo se bez operace.
I proto se dala rychle dohromady, ale když chtěla ukázat, jak na tom je s obhajobou pozice světové jedničky, zasáhlo počasí a v úspěšném olympijském roce se nemohla postavit na start ani jednoho závodu Světového poháru, žádný se totiž nejel.
A tak si v právě končícím roce už jen došla pro ceny pro třetí nejlepší sportovkyni Československa, což je pro Královéhradecký kraj také významná pocta. Pomyslně tím zakončila rok, jenž už navždy bude v kraji sportovním rokem Evy Samkové.
