A moc k tomu nescházelo. Zbývalo třináct vteřin do konce a kouč Gustafsson vsadil na hru bez brankáře.
Švédští hokejisté se okamžitě natlačili do útočného pásma a dostali se ještě ke střele. Ta byla naštěstí zblokovaná, následně mohutný Petr Sýkora odtlačil protihráče s pukem do rohu.
Bylo hotovo. Celá hala si zhluboka oddechla a mohla spolu s hráči slavit.
"Ale byly to pěkné nervy. Mám tvrdou hokejku a ona mi musela prasknout zrovna v takový moment," kroutil hlavou Varaďa. "Nakonec jsme to ale nějak zvládli."
Když v polovině 57. minuty zvyšoval Varaďa krásnou technickou střelou na 5:2, vypadalo to na jasné vítězství.
"Využil jsem toho, že o mně protihráči nevěděli. Pak už jsem se jenom modlil, aby mi puk na špatném ledě, ve kterém byly velké díry, nepřeskočil," popisoval útočník rozhodující moment.
Že jeho branka bude vítěznou, Varaďu vůbec nenapadlo. V ten okamžik spíš násobil euforii z vítězství nad neoblíbeným soupeřem, který Česko porazil osmkrát za sebou.
"Švédové dvakrát náhodně nahodili puk před branku a byly z toho dva góly. Málem jsme o vítězství ještě přišli," oddechl si bojovník z Davosu, jenž si v polovině zápasu musel nechat sešít tržnou ránu na bradě.
"K té jsem přišel ve druhé třetině. Někomu jsem dal za brankou bodyček a myslím, že jsem se říznul o jeho plexisklo."
Tento okamžik nastartoval důraznější hru z obou stran. "Švédové nám nedali moc prostoru. V obranném pásmu hráli velice dobře, téměř bez chyby. A že jsme dali pět gólů? Dokázali jsme využít všechna jejich zaváhání," pravil Varaďa.
"V první třetině jsme děkovali Romanu Čechmánkovi, že nás podržel. Bylo to opravdu vybojované vítězství," dodal rodák ze Vsetína, kterého poslední měsíc trápilo zranění nohy.
Přivodil si ho paradoxně sám, když si izolepou přiškrtil nerv. Náročný duel se Švédskem však ukázal, že je stoprocentně uzdravený. "Bylo to dobré, neměl jsem s nohou problém," řekl Varaďa.
