Jedním z hlavních cílů akce bylo zvýšit povědomí o ženském hokeji a celkově posunout zájem o něj. To nelze posoudit hned, efekt bude doznívat určité období. Ale prvotní dojem byl velmi pozitivní.
„Domácí mistrovství mělo pomoci také k tomu, aby kluby zapracovávaly ženské týmy do svých plánů. V hokeji je to však složitější než u jiných sportů. Ale je fakt, že boom ženského hokeje je velký. I když přiznávám, že i já ho v dřívějších dobách bral s rezervou,“ potvrdil prezident organizačního výboru šampionátu Petr Bříza.
POHLED: Mistrovství plné kontrastů. Skvělý rekord v Budějovicích je jako bonus |
Dlouhodobou snahou Českého svazu ledního hokeje je, aby ženské kluby fungovaly při těch mužských – extraligových. K tomu je dlouhá cesta, ale už od mládeže se podniká řada projektů, které mají pomoci.
„Dnes je výhoda, že holky už mohou jít s klukama do náborů, ale od zhruba třinácti let jim chybí regulérní soutěže. To je pro ně těžké období,“ přiznal Bříza.
Do reprezentace jen z ciziny?
Zájem i základna rostou, ale tak svižně se celkově nezlepšují podmínky pro ženské kluby. Dívky nejčastěji působí jednotlivě v týmech kluků, ale s věkem jejich počty ubývají. „Extraligové celky, to je něco jiného. Kluci tam mají velké ambice. Ale v menších klubech jsou holky součástí týmů odmala. Soužití znají, vzájemně se respektují. Málokde se stávalo, že by na holky pohlíželi špatně, že jim berou místo. Spíš to kluky motivovalo,“ srovnal Roman Heindl, bývalý trenér reprezentace žen do 16 a 18 let.
Kaltounková se stala jedničkou draftu PWHL, česká hokejistka míří do New Yorku |
Heindl působil v Budějovicích či Písku, nyní je v Příbrami, která v ženském hokeji vládne české extralize. Právě Příbram loni jasně vyhrála nejvyšší soutěž, když vyhrála všechny zápasy. „Dva tři kluby v soutěži drží krok, protože kvalitní hráčky v jejich týmech zůstávají. Když ale budou odcházet do zahraničí, tak úroveň moc rychle nahoru nepůjde,“ zauvažoval.
Jakou zvolit cestu v závěrečných letech mládeže? To je častá otázka rodičů i hokejistek samotných. „Reprezentační úsek má pocit, že když mají holky hrát za národní tým, tak by měly všechny působit v zahraničí. To si úplně nemyslím. Když hráčka má výkonnost, je v dobrém českém klubu a hraje s klukama, tak může mít výkonnost stejnou nebo lepší. Pominu holky z PWHL, kde je to něco jiného,“ řekl Heindl.
Kristýna Kaltounková (uprostřed) pózuje na draftu PWHL, z prvního místa si ji vybral tým New York Sirens.
Vychází z vlastních zkušeností, a to klubových i reprezentačních. „Pracoval jsem s holkami, které kvůli udržení v reprezentaci odešly do Finska nebo Švédska. Ale nebylo to lepší, naopak. Teď se dávají dohromady psychicky i kondičně. Úplně nesdílím zahraniční cestu,“ shrnul.
Před podobnou otázkou stojí také Josef Mertl. Šestnáctiletá dcera hokejového rozhodčího a asistenta prvoligových Dračic České Budějovice řeší, co dál s kariérou dcery.
„Chtěla by se jednou dostat do dospělého národního týmu. Teď půjde do druháku na střední škole, hraje za holky i za kluky. Necháváme to otevřené,“ popsal.
Budějovické Dračice jsou jediným jihočeským ryze ženským hokejovým týmem. Loni skončily v osmičlenné skupině soutěže třetí.
Ctižádostivost i pracovitost
Trenéři se zkušenostmi s vedením hokejistek se shodují, že je to jiné než u kluků, podobně jako v jiných sportech. Ale spolupráci s nimi si pochvalují. „Holky potřebují víc srandy. Někdy to neberou tak vážně a potřebují usměrnit. Ale je to s nimi fajn,“ dodal Mertl.
Roman Heindl oceňuje u hokejistek jejich pracovitost. „Vidím, že jsou ctižádostivé. Když se jim vysvětlí, proč to děláme, i když to bolí, tak za vámi jdou a ještě si samy přidají. Ale nesmíte vystupovat jako blázen. Na kluky musí být člověk tvrdší a přísnější,“ podotkl.
Hráčky může odradit, když od soupeřů dostanou na ledě ostrou ránu, s přibývajícím věkem a větší sílou kluků je to riziko. Stává se to však minimálně. „V juniorském věku už mívají obavy, že jim nějaký blázen dá zbytečnou ránu. Ale chrání je i rozhodčí, což je dobře. Nicméně pro kluky je občas těžké, když jim holka udělá nějakou kulišárnu,“ usmál se.
Heindl má za sebou dlouhou trenérskou kariéru. Aktuálně jednoznačně tvrdí, že se mu s hokejistkami pracuje lépe. „Vlastně mě nakoply, protože chtějí tak, jako dříve makali kluci. Těm už mnohdy chybí pokora a jsou pohodlnější. Ale souvisí to s tím, že ne ve všech českých klubech se pracuje tak, jak by se mělo. Bohužel,“ uzavřel.
