Do národního týmu se dostal po válce a kromě dvou světových titulů z let 1947 a 1949 s ním získal i stříbro z olympiády ve Svatém Mořici v roce 1948.
Reprezentace se vzdal na začátku 50. let, poté co většina jeho spoluhráčů byla odsouzena ve vykonstruovaném procesu.
"Nemohl bych se kamarádům podívat do očí. Oni by seděli v kriminále a já bych hrál v dresu se lvíčkem? Ne, to v žádném případě," vysvětloval později.
S hokejem však neskončil. V Brně se stal trenérem a celek Rudé Hvězdy dovedl k deseti ligovým titulům!
Měl pro koučování zvláštní dar. Byl inteligentní a hloubavý. O hokeji dokázal dlouze vyprávět, také proto mu přezdívali "Profesor". Patřil k němu klobouk i dobrá nálada a humor.
Například když jel s mužstvem přes rodnou Třebíč, museli se hráči v autobuse postavit a salutovat. Jindy se zase s týmem vsadil, že pokud vyhraje, bude po zápase chodit po mantinelu a předstírat hru na housle. Stalo se.
Závěr života prožil v Třebíči. Trénoval tu mladé žáčky, například i Patrika Eliáše. Své celoživotní zábavy se zřekl až kvůli nemoci. Statečně s ní zápasil, v pondělí však boj navždy prohrál.
