Holík měl vážné zdravotní problémy, kvůli kterým mu lékaři amputovali nohu. V posledních týdnech se jeho stav zhoršil a musel do nemocnice. Krátce po půlnoci se jeho čas naplnil. O jeho úmrtí informovala Česká televize.
Vůdce, který se nebál promluvit
Narodil se 3. srpna 1942 v Havlíčkově Brodě. V Dukle Jihlava vytvořil s bratrem Jiřím a Janem Klapáčem legendární útok, získal sedm titulů, odehrál 602 utkání. S československou reprezentací se stal v roce 1972 mistrem světa, na světových šampionátech získal celkem šest medailí.
Medaile Jaroslava Holíka3. 8. 1942 - 17. 4. 2015 Jako hráč: ZOH MS
Jako trenér: MS juniorů
|
Spoluhráči mu říkali Starej. I když to nebyl technik či rozený střelec, uměl si získat srdce fanoušků svou zarputilostí a zaujetím. A také vůdcovskými schopnostmi, díky nimž dokázal strhnout celý kolektiv.
Třeba tak jako v legendárních bitvách s tehdejším Sovětským svazem. Po roce 1968 to byla pro „poddaný“ československý lid vlastně jediná příležitost, jak se vymezit vůči silnějšímu „bratrovi.“
Holík byl zásadový a i v těch těžkých dobách se nebál otevřeně vyjadřovat. A právě v jednom ze zápasů s Ruskem si na MS 1969 na svém dresu přelepil spolu s Janem Havlem a brankářem Vladem Dzurillou komunistickou hvězdu ve státním znaku. Tak ho má zafixovaného v paměti tahoun českého týmu na domácím mistrovství světa - útočník Jakub Voráček z Philadelphie. „Nenávist ke komoušům byla patrná,“ podotkl kladenský odchovanec s tím, že takový postoj mu je sympatický.
„Je to velice smutná zpráva. Snad se povede na šampionátu udělat nějaký úspěch pro něj,“ řekl Voráček.
Holíkova povaha mu však byla někdy i na škodu. Byl upřímný a nebál se říkat své názory otevřeně, a tak si v pozdějších letech udělal v hokejovém prostředí řadu nepřátel.
Ti mu vyčítali, že pouze kritizuje.
A byť jeho výroky byla unavená i část veřejnosti, nikdy neztratil své renomé. Holík byl uznávanou a jednou z nejvýraznějších osobností československého a později i českého hokeje, protože se z něj stal po ukončení hráčské kariéry také úspěšný trenér.
Úspěšný jako hráč i jako trenér
Už s Jihlavou získal titul v roce 1991, jeho nejvýraznějším úspěchem jsou však dva tituly mistrů světa s reprezentační dvacítkou na přelomu tisíciletí. Tenhle počin je o to výjimečnější, že na něj junioři o té doby ještě nedosáhli a je možné, že ještě dlouhou dobu nedosáhnou.
A právě mládežnický hokej byl pro Holíka v posledních letech velkou vášní. „Mladí dneska nechtějí makat, nepracuje se s nimi tvrdě. Všichni si myslí, že to nějak zvládneme tou českou vyčuraností, ale tak to není,“ říkal po každém neúspěchu výběrů do 18 a 20 let.
Jediné, pro co ke konci života dýchal, byli jeho dva vnukové David a Adam. Oba pozorně sledoval a byl pyšný, že mají potenciál prosadit v NHL podobně jako jeho syn Robert, který do zámoří odešel v roce 1990 a v jednu chvíli měl z českých hráčů nejvíc startů ve slavné zámořské lize.
„Vždy jsem své děti tlačil k tomu, aby se přes sport dostaly na Západ, protože tady vládnul komunismus,“ vyprávěl v jednom z rozhovorů pro iDNES.cz. Naplnit dokázal i tohle předsevzetí, protože jeho dcera Andrea byla juniorskou vítězkou ve Wimbledonu a v polovině 80. let emigrovala a vzala si hokejistu Františka Musila.
Ten si s Holíkem náramně rozuměl, měli spolu kamarádský vztah a byli si hodně blízcí. Musil mu říkal Dědo a vždycky za ním stál.
O to víc Holík miloval jeho syny, ovšem hrdě se hlásil i dceři Roberta Holíka, která je pro změnu závodnicí v parkuru. Rodina pro něj zkrátka byla na prvním místě.
V polovině prosince 2011 Holíkovi lékaři diagnostikovali gangrénu neboli sněť. Dochází při ní k odumírání živé tkáně, v neřešeném případě končí smrtí. Proto musel podstoupit okamžitou amputaci nohy pod kolenem, aby se zabránilo dalšímu šíření.
V roce 2012 obdržel nesmlouvavý útočník i trenér za svůj celoživotní postoj hlavní cenu Českého klubu fair play.
