Legendární Ivan Hlinka na sklonku své reprezentační kariéry upozorňoval trenéra Luďka Bukače, že mu v Litvínově dospívá nástupce. Měl na mysli poněkud ztřeštěného rebela s přezdívkou „Růža“. Černovlasý čahoun nosil vzadu dlouhé lokny, s nimiž ho přísný Bukač na srazech posílal k holiči.
Socialismus v týmových sportech rozhodně nepodporoval vznik a vzlet hvězd. Přesto se Růžička na domácím mistrovství světa na jaře 1985 stal jednou z hlavních postav československého mužstva, zvolili jej do All Star Teamu, centr s číslem 17 na dresu dal klíčový gól proti Sovětskému svazu, celkem skóroval osmkrát.
O dvacet let později pak coby hlavní kouč na šampionátu ve Vídni úspěšně zaskočil za Hlinku, který o devět měsíců dřív tragicky zemřel při autonehodě. Na znamenitě obsazeném turnaji mu vyšly odvážné manévry všeho druhu.
Právě on svými zdařilými počiny dokonale propojuje obě kulatá výročí, která národní tým letos slaví.
Stejně jako Hlinka býval Růžička výjimečnou osobností, svým způsobem sólistou v hokejovém kolektivu.










































