Právě před třemi lety bylo o Emingerovi nejvíc slyšet. Nadějný litvínovský junior se rozhodl, že svůj talent zkusí rozvinout ve Finsku, přestoupil do Kärpätu Oulu. Jenže klubu se odchod mladého beka nelíbil, Litvínov využil dohodu s hokejovým svazem a uvalil na Emingera zákaz reprezentovat v mládežnických kategorií.
„Nepřestávám věřit, že nakonec zvítězí zdravý rozum a už žádného ze sportovců nepotká stejně nesmyslné, hloupé a potupné rozhodnutí, jako se to stalo mně,“ vyprávěl později hokejový obránce o trochu absurdním zákazu.
Teď na nepříjemnou událost zavzpomínal znovu. „Jasně, tehdy jsem přišel o mistrovství světa dvacítek v Kanadě, ale ten turnaj trval dva týdny a já jsem ve Finsku celý rok. Byl to dobrý krok.“
Přesun na sever Evropy mu pomohl nejen hokejově, ve finské lize se zlepšil v bruslení, ale byla to pro Emingera zásadní životní změna. „Je něco jiného, když bydlíte doma s rodiči a pak odjedete někam, kde jste sám a musíte se o sebe postarat, sám si uvařit místo toho, aby pro mě maminka měla připravenou večeři. Myslím, že i lidsky jsem trochu povyrostl,“ vykládá o tom, jak se osamostatnil. A dodává, že se díky přestupu zdokonalil také v cizím jazyce. Angličtinu už ovládá a postupně proniká do složitostí finštiny.
O oslavách finského titulu„Týden jsme slavili a fanoušci s námi, bylo to super. Finové nechodí každý den na pivo, ale když už jdou, dají si jich 10 až 15. Ale v tom jsem s nimi krok nedržel a jel si to svoje,“ smál se Vladimír Eminger. |
V Oulu začal Eminger v juniorském týmu, ale teď už dvě sezony hraje za první mužstvo a letos dokonce pomohl k zisku mistrovského titulu. „Měli jsme nabitý kádr s Aaltonenem a Kukkonenem, kteří byli na olympijských hrách, takže ani nebyl jiný cíl než titul,“ řekl novinářům na středečním srazu české reprezentace.
Kouč Růžička talentovaného beka objevil a dal mu šanci při přípravném letním kempu. Také jeho chce víc poznat.
„Určitě to bylo velké překvapení. V minulé sezoně se mi moc nedařilo, ale na konci play-off už to bylo dobré, tak jsem alespoň trochu doufal,“ líčil své pocity po obdržení pozvánky. „Je to takový začátek a malý krůček, aby se to povedlo a za reprezentaci jsem si zase zahrál.“
Eminger sní o tom, že by si příští rok zahrál na domácím mistrovství světa. Velkou motivací však pro něj je už listopadový turnaj Karjala, kde by se mohl ukázat rodičům a známým při premiéře v dospělé reprezentaci. „Ale nepřipouštím si žádný tlak,“ tvrdí.
Proč taky, vždyť teď se sezona teprve rozbíhá. Během pár dnů v Edenu by měl hlavně poznat budoucí spoluhráče a trenéry. I když z Litvínova se zná s brankářem Pavlem Francouzem a asistentu Ondřeji Weissmannovi vděčí za úspěšný start kariéry. „Nemyslím si ale, že mi to nějak pomůže. Pan Weissmann je trošku přísnej a už v juniorech mi dával co proto,“ řekl Eminger s úsměvem. „Ale jsem určitě rád, že je tady. Chci si to tady užít a i poznat ostatní kluky, ale zároveň zamakat.“