Je to přesně padesát let, co jste s tehdejší manželkou a malým synem trávil v Kanadě jako emigrant první Vánoce. Zastesklo se vám po Československu?
Ne, já na Československo a zdejší poměry vůbec nemyslel. Už mi to bylo jedno, odcházel jsem s tím, že se sem nikdy nevrátím. Žádné lítostivé pocity jsem neměl, spíš převládalo zklamání z některých lidí, jak se ke mně chovali a mnozí na mě donášeli. Hlavně od roku 1971 jsem byl sledován Státní bezpečností, která věděla o každém mém kroku.
Před emigrací jste patřil k našim nejslavnějším sportovcům a fanoušci nic takového netušili.
Jistěže ne, odkud by to mohli vědět?
Zato režim věděl, že je o vás v profesionálním hokeji zájem, navíc jste byl v Československu velice populární, hodně jste vyčuhoval. To komunisté neměli rádi.
Jasně, nelíbilo se to. Přitom já chtěl jen hrát co nejlepší hokej a zároveň vystudovat vysokou školu, jiné aktivity jsem neměl. Nedělal jsem žádné podfuky, žádné šmeliny a taky jsem nikomu nelezl do zadku.
Museli jsme do Ruska někdy jezdit hrát, ale to, co jsem viděl, mi k utváření názoru bohatě stačilo. Strašné podmínky, nespolehlivost, všude bída, bordel, špína.
