V otevřeném rozhovoru po čtvrtfinálové prohře 1:4 s Ruskem pojmenoval trenér hokejových juniorů největší bolesti českého hokeje v mládežnických kategoriích.
A naznačil i, kudy vede cesta ke zlepšení. "Musíme obnovit kontakt se zámořským hokejem, který jsme přerušili, a učit se," prohlásil kouč před posledním duelem týmu na šampionátu, zápasem o páté místo s Finskem.
Pane Hořavo, proč tým nezvládl utkání s Ruskem lépe?
Trošku v tom byla nervozita. A prostě jsme nezvládli ty dvě přesilovky pět na tři v první třetině. Kdybychom dali jeden dva góly, ten zápas by se možná vyvíjel jinak. Ale pro hráče to byla obrovská zkušenost a nemám jim co vyčíst. Ani to málo střelby. Dokážu se vžít do jejich situace: nervozita, domácí prostředí. Stalo se to. Je to pro ně zkušenost. Věřím, že to pro ně bude ponaučení a do budoucna jim to pomůže. Každopádně hráči odevzdali maximum.
V čem byl podle vás největší rozdíl mezi mužstvy?
Těch je hodně. Vedení puku, systém hry. Je hrozně znát, že toto mužstvo odehrálo čtrnáct zápasů proti nejlepšímu týmu Kanady, my odehráli jeden. V tom vidím obrovské rezervy. Přerušili jsme úplně kontakty se zámořským hokejem, ať už s týmem USA nebo s Kanadou. To Rusové odehráli Super sérii, kde měli osm zápasů, pak šest, takže čtrnáct utkání. A jedině v nich se mladí hráči učí. Na tréninku nebo na učebně je to nenaučíte. To jde jenom na ledě. V tom vidím největší rozdíl a problém do budoucna.
Co s tím?
Nezlobte se. Nejsem tady od toho, abych mluvil o budoucnosti. Musím s kolegy zpracovat analýzu mistrovství. To uděláme a uvidíme, jak s tím bude naloženo. Myslím, že nejsme první trenéři, kteří toto budou říkat nebo na to upozorňovat.
Kromě zápasu se Švédskem jste tým chválil. Znamená to, že odvedl maximum, na co má?
To je těžká otázka. Já ty hráče nechci házet do situace, aby se o nich říkalo, že na víc nemají. Když si vezmu zápasy zpátky, tak s Kanadou jsme měli skvělý nástup, ale nedali jsme šance. Šance jsme proměnili, když jsme hráli se Slováky, a ten zápas jsme zvládli. Proti Rusku ten nástup nebyl takový, ale zase jsme nějaké šance měli, a neproměnili je. Kdyby tým ty šance proměnil, byli bychom jinde a mluvili bychom jinak. Ale my je nedali.
Před mistrovstvím jste říkal, že bez ohledu na výsledek chcete, aby hráči na ledě odvedli maximum. S tím jste tedy spokojený?
Jsem. To tam kluci podle mě dali. Samozřejmě byla nějaká zranění. To se stane každému mužstvu. Na to se nechci vymlouvat. Musím uznat, že mužstva, se kterými jsme prohráli, byla lepší. To, že jsme těmto týmům nedali góly, bylo dané jejich kvalitou. Kvalitou obrany, gólmanů, systémem. Když se podíváte, úspěšná mužstva mají bezvadně zvládnuté systémy.
Poslední roky se říká, že českému hokeji špička uniká. Potvrdil to i tento šampionát?
Myslím, že nám neutíká, že už nám utekla. Ale zase. U týmu jsem půl roku a abych tady dělal chytrého, že vím kdovíco o juniorském hokeji, to nemůžu. Nicméně za ten půlrok můžu říct, že nám to frnklo celkem slušně.
Co udělat, abychom se špičce přiblížili?
Toho je strašně moc. My jsme zaspali. Mám spoustu známých ve Švédsku. Ti, když na tom byli špatně, udělali obrovskou hloubkovou analýzu, z toho vycházeli. My ji ještě neudělali.
Můžeme se třeba od Švédů poučit? Dnes patří v této kategorii mezi favority.
Nemyslím si, že bychom měli někoho kopírovat. Ale určitě bychom měli obnovit kontakt se zámořským hokejem. Hrát s nejlepšími týmy a od nich se to učit. Byly časy, kdy se to učili od nás a od nás chtěli informace. V tom jsme trochu zaspali.
Vy jste byl příznivcem toho, že slovenská dvacítka hrála domácí soutěž. Přesto tady na turnaji hrála o záchranu. Jste nadále zastáncem tohoto modelu?
Určitě! Kde jinde dát klukům šanci, aby hráli proti extraligovým mužstvům. Když se podíváte na soupisku Ruska a zjistíte si, kolik z nich hraje pravidelně superligu, tak tam najdete spoustu hráčů. To nám chybí. Když se nám zranil Květoň, tak jsme neměli v týmu jediného hráče, který by pravidelně nastupoval v extralize.
To je ale také problém klubů, že jim nedávají šanci, že?
Je to systémem. Když potom pracujete v klubu, tak vidíte, že si hráči musí místo zasloužit. Kdyby tady hráči jako Frolík a Voráček zůstávali, tak by hráli. Ale oni odcházejí do Kanady. Je to jejich sen, tak za ním jdou.
Tým měl problémy v obraně. Chyběl mu konstruktivní obránce. Sám jste bývalý obránce, český hokej byl vždycky známý propracovanou defenzivou. Čím to podle vás je?
To je další věc. Podle mě se zaspalo v práci s obránci. Ale na druhou stranu musím naše obránce, kteří turnaj odehráli jenom v šesti, pochválit. Hráli výborně a nad očekávání dobře. Hrozně mě překvapili.
Co vám zkušenost s prací u reprezentační dvacítky dala?
Byla ohromná. Dala mi hrozně moc. Mohl jsem pracovat s těmi kluky, poznal jsem bezvadné hráče, kteří na sobě chtěli pracovat. Poznal jsem výbornou práci kolegů Ondry Weissmanna a Radima Rulíka, psychologa Dragana Vujoviče. Co pro nás udělal manažer pan Vlasák. Všichni odvedli maximum. I mezinárodní zápasy, to všechno byla obrovská zkušenost.
