Situace byla vážná. Nad českou reprezentací do osmnácti let se před posledním utkáním skupiny o udržení mistrovství světa vznášela sestupová hrozba. K hráčům ve Znojmě promlouvali prezident svazu Tomáš Král i šéftrenér Slavomír Lener.
Čeští mladíci nakonec velkou ostudu odvrátili, Lotyšsko porazili 7:4 a zajistili si účast v elitní divizi i pro příští rok. "Špatné výkony jsme podávali celou sezonu," přiznal hlavní trenér Jiří Veber.
Proč národnímu týmu turnaj nevyšel?
Nastolili jsme na svazu nový systém, ale bude samozřejmě trvat, než se to otočí a budou vidět nějaké výsledky. Musíme přesvědčit trenéry, aby se začalo pracovat v klubech a my se dokázali vyrovnat ostatním týmům. To se ale nestane za půl roku. Základním rozdílem je, že ostatní týmy tady jezdí během zápasu nahoru dolů a respektují trenéra. Moderní hokej je totiž náročný a bolí. My neustále hledáme cestičky, jak si něco ulehčit a obejít to.
Myslíte si přesto, že byl šampionát přínosný?
Spíše doufám, že tato zkušenost pomůže některým našim hráčům a otevře jim dveře dál do další kategorie. Nemyslím tím jenom tu reprezentační, ale alespoň klubovou. Doufám, že kluci, kteří věkově spadají do juniorů, budou ve svých týmech oporami a zapracují se do mužstev. Naši hráči by jednou chtěli hrát seniorskou soutěž a já jim v tom přeji úspěch.
Pokud byste ale měl hodnotit turnaj celkově z hlediska reprezentačního výběru, vidíte nějaký příslib do budoucna?
Celkově se nám tato sezona výsledkově nevydařila. Samozřejmě jsme do duelů na mistrovství světa nešli s tím, že budeme prohrávat. Chtěli jsme jich vyhrát co nejvíce, ačkoliv jsme bojovali proti favoritům v těžké skupině. To se nám bohužel nepodařilo. Věděli jsme, že by na konci základní skupiny mohla situace takto vypadat, ale nepřipravovali jsme se na ni. První zápas jsme poté proti Švýcarům nezvládli, ale schovali jsme si dobrý výkon na duel proti Lotyšům. Bylo to těžké klání, přesto jsme jej zvládli. Bohužel toto mistrovství bylo obrázkem naší hry po celou sezonu.
Byla tedy hlavním důvodem nezdaru českého týmu těžká základní skupina?
Ne, tak jsem to nemyslel. Špatné výkony jsme podávali po celou sezonu. Na začátku ročníku to vypadalo, že by to jakž takž šlo, jelikož jsme nějaká utkání zvládli uhrát. Stejně to ale nevyšlo. Výsledky byly špatné, ale herně jsme zase tolik nepropadali. Okolo Vánoc na turnaji ve Švýcarsku se situace ale nějak zlomila. Lehla na nás deka a nedokázali jsme se z toho dostat. To stejné se pak opakovalo ve Finsku na Turnaji pěti. Následovala příprava na domácí šampionát, která nebyla špatná, ale na samotném turnaji, vrcholu sezonu, jsme se nedokázali kousnout.
Když se nyní podíváte na vaše mužstvo, změnil byste něco zpětně v nominaci hráčů?
Ne. Za svými hráči si stojím. Měli jsme původně širší nominaci a každý z hráčů měl možnost dostat se až na mistrovství světa. Do závěrečné nominace promluvila i nějaké zranění. Pokud by byli všichni kluci fit, mohla konečná nominace české osmnáctky vypadat jinak.
Myslíte si, že mužstvo, které na mistrovství bylo, mělo na víc, nebo vám zkrátka chybí lepší hráči do reprezentace?
Ze své pozice na střídačce jsem v naší hře postrádal především bruslení. Jestli to bylo kvůli nepřipravenosti hráčů po kondiční nebo fyzické stránce, anebo chybělo v naší hře zapálení a vůle… Dle mého názoru jsou totiž čeští hráči stejní jako jejich zahraniční vrstevníci. Naši soupeři ale do utkání vstupovali jinak. Každý souboj dohráli, napadali a aktivně bruslili, což mi bohužel u nás chybělo.
Je to tím, že si hráči nedostatečně váží příležitosti v reprezentaci?
Nechci to říct tak, že by si příležitosti nevážili. Zdá se mi ale, že jsou určití hráči, kteří se dostali do nominace a byli tím natolik uspokojení, že jim to stačilo a už se v reprezentaci tolik neukázali.
Jedná se o hráče z domácí ligy nebo spíš ze zámoří?
Klukům hrajícím v Kanadě jejich angažmá samozřejmě přeji. Pokud šanci mají, ať se v zámoří rozvíjejí. Pokud ale za mořem hrají podle určených pravidel od amerických a kanadských trenérů, pak ať takto hrají i tady. Ale nelze, aby se s prvním utkáním v reprezentaci vrátili k tomu, co se učili v Čechách. Chtěli by se chovat jako profesionálové, na druhou stranu jsou to však stále děti. Jde o výchovu nejen v klubu, ale i v rodinách. Je důležité, aby se naučili respektu a pokoře a chovali se dobře k trenérům a všem, kteří jim v jejich kariéře pomáhají. Zároveň pak po tomto volají i hráči zpětně. Já je respektovat budu, ale musí se umět chovat. Pokud jako trenér vyvolám nějakou diskusi, vše je v pořádku. Pokud ale žádná diskuse není, tak musí hráči poslouchat. Neříkám, že se jedná o všechny naše kluky. To, co se některým v zámoří řekne, jako by bylo svaté a poslouchají. Pak ale přijdou sem, otočí a chovají se úplně jinak. Mají za zády rodiče, kteří je jako své potomky podporují a říkají o trenérech, jak jsou špatní apod. To se netýká jen situace s trenéry, ale jde i o učitele ve škole, kam jsou někteří rodiče schopní přijít a stěžovat si na učitele kvůli špatným studijním výsledkům. Přitom je to výsledek práce samotných hráčů. To je o výchově.
Myslíte, že je to nešvar české výchovy?
Určitě je to českou společností. Taky jsem byl mladý a dělal tyhle věci. Každý hráč ale musí pochopit, že pokud mu někdo otevírá dveře a ukazuje cestu, má být rád a začít se podle těch zásad chovat. Teď, za rok, dva nebo tři... Pokud to ale nepochopí, může taky s hokejem úplně skončit. Samotný talent nestačí. Není to jen hra. Do nějakých čtrnácti let je to možné pochopit, dejme tomu. Poté však už každý musí akceptovat nějaký dril a nechodit hrát jen pro zábavu.
Dá se tedy říct, že je to hlavně v hlavách hráčů?
Přesně tak. V hlavách je přístup k zápasu, tréninku, ale třeba i ke škole. Když bude hráč chtít mít dobrou známku, nějak si to zařídí a dosáhne na ni. Musí ale chtít. Podobně to funguje ve sportu. Talent nestačí. Nejlepší hráči jsou nejlepší proto, že se stále zlepšují.
Dříve jste naznačil, že některým rodičům stačí, když jejich potomci oblečou reprezentační dres. Jsou na vás v tomto směru vyvíjené nějaké tlaky při nominaci?
Ne, nikdo mi do toho nemluví. Motá se tu spousta agentů, ale to je jejich práce. Respektuji ji a rád bych, aby oni respektovali volbu hráče. Samozřejmě svá rozhodnutí konzultuji s dalšími svazovými trenéry, ale zodpovědnost je nakonec vždy na hlavním trenérovi.
