„A příští rok mě Vánoce zase čekají až po Novém roce, teda pokud se dostanu do nominace. Další roky už to snad bude normální,“ líčí Galvas se smíchem pro MF DNES.
70 duelůodehrál Galvas v 18 letech v extralize, z toho šest v Olomouci |
Hokejové krůčky začal dělat v Olomouci, pro úspěšnou kariéru má výtečné předpoklady, starší bratr Jakub má na kontě šest startů v NHL a teď se živí hokejem v Malmö, Otec Lukáš je dvojnásobným mistrem extraligy, v české nejvyšší soutěži odehrál přes 1 050 zápasů.
„V průběhu mistrovství jsem si volal se všemi. S mamkou, tátou a samozřejmě i bráchou. Všichni mi říkali, co jsem v zápasech udělal špatně. Ale uměli mě i pochválit,“ vypráví nejmladší z klanu Galvasů. „Vždy jsem dostal dobrý zápasový report. Nebral jsem to špatně, vždy si rád poslechnu jiný názor, navíc většinou mají pravdu, takže si z toho beru ponaučení. Ale jak jsem přiletěl, už jsme to moc nerozebírali, jenom mi pogratulovali. Přece jenom už jsem toho měl taky dost,“ usměje se odchovanec Olomouce.
Hokejoví junioři pózují s trofejí za třetí místo ze světového šampionátu 2025. V dolní řadě zleva stojí Vojtěch Čihař, Matěj Maštalířský, Tomáš Galvas, Vojtěch Husinecký, Petr Sikora a Ondřej Kos. V horní pak zprava manažer Otakar Černý, asistent Robert Reichel, trenér Patrik Augusta a svazový prezident Alois Hadamczik.
Za pár týdnů oslaví devatenácté narozeniny, přesto už hrál na druhém juniorském mistrovství světa. Od trenéra Augusty dostal prostor v první formaci, na ledě průměrně strávil bezmála dvacet minut. „Příští rok už bych měl být lídrem, vést mužstvo – herně i v kabině. Bude to pro mě něco nového, od malička totiž hraju většinou se staršími. Ale moc se na to těším,“ povídá.
Národnímu výběru se povedl unikátní počin, neboť stejně jako loni vyřadil ve čtvrtfinále Kanadu, jež šampionát letos pořádala. Kanaďanům se tak poprvé od roku 1981 stalo, že se dvakrát v řadě nedostali mezi nejlepší čtveřici turnaje. „Věřili jsme si. Do každého mače jsme šli s tím, že chceme a můžeme vyhrát. Bohužel v semifinále proti USA se to nepovedlo,“ mrzí Galvase.
Faul, nebo zákrok v rámci pravidel? Juniory přibrzdil sporný verdikt sudích |
Čeští junioři zažívají povedenou éru. Po stříbrné medaili z roku 2023, která byla první juniorskou plackou po osmnácti letech, dovezli dvě třetí místa. A navíc evidentně umazali rozdíly mezi hegemony ze severoamerického kontinentu.
„Nemám osobní zkušenosti s tím, jak to bylo předtím, ale myslím, že teď se jednoduše nebojíme hrát. Upustilo se od defenzivy a začalo se apelovat na to, abychom byli nebezpeční v útoku,“ přemítá Galvas. „Například před dvěma roky jsem nejel na mistrovství světa do osmnácti let, protože se brali spíš urostlejší a defenzivně ladění obránci,“ dodává hokejista.
Ze Sikory jsme si dělali srandu
To loni zvládl světový šampionát v obou kategoriích. A po trpkém konci se Slovenskem na MS U18, přišlo zadostiučinění v podobě bronzových medailí. Byly to ale obrovské nervy, když se bronzový thriller rozhodoval až ve čtrnácté sérii samostatných nájezdů.
„Strašnej stres!“ podotkne. „Hlavně ve chvíli, kdy Švédi ve třinácté sérii nájezd proměnili a my museli dát. Šel k tomu Eda Šalé, popravdě jsem trochu pochyboval, říkal jsem si, že to asi už nevyjde. Ale naštěstí to tam Eda nějak procpal a pak proměnil ještě jeden a my vyhráli. Ale strašné nervy,“ vzpomíná Galvas na euforický okamžik.
Radost českých juniorů po vítězném nájezdu Eduarda Šalého.
Hráčská lavice vyskočila jako jeden muž na led, na úspěšného střelce Šalého naskákal celý tým. „První, co mi blesklo hlavou, bylo uvědomění, že jsme to zvládli. Že máme další medaili,“ vzpomíná Galvas. „Byla to ale strašně těžká cesta. Za rok to snad bude podobné, ale je to fakt náročné,“ cítí.
A nejkritičtější moment na celém turnaji? „Prohra se Švédskem před play off,“ vypálí Galvas bez rozmýšlení. „Nebylo to ideální, měli jsme hodně faulů. Museli jsme si to vyříkat, ale nepřišlo mi, že by tam byl od trenérů nějaký ostřejší projev. Hlas se ovšem určitě zvýšil. My sami jsme věděli, že jsme udělali zbytečné fauly. I jako hráči jsme si v průběhu zápasu říkali, že takhle to už dál nejde. Naštěstí hned nato jsme zvládli zápas s Kanadou.“
Naštval celou Kanadu. Modřina mi už mizí, bučení jsem si užíval, říká Sikora |
O čtvrtfinále se toho následně dost napsalo, zejména v Kanadě, jejíž fanoušci i experti českého útočníka Sikoru obvinili ze simulování a po celý zbytek turnaje na něj bučeli. „Já moc sociální sítě nepoužívám, ale párkrát jsem se na Instagram koukal. Nebylo tam milion negativních zpráv, ale tu a tam se něco na Péťu Sikoru objevilo. On to zvládl na výbornou, umí si s tím poradit. Myslím, že ho to i motivovalo. My jsme si z něho pak dělali trochu srandu,“ usmívá se Galvas.
Opustit Olomouc? Skvělý krok
Se dvěma bronzovými medailemi na zdi zpětně oceňuje důležité rozhodnutí opustit Olomouc, kde hokejově vyrůstal, a v sedmnácti letech přestoupit do Liberce. Na severu Čech dostává daleko více prostoru než v dresu kohoutů, v aktuální sezoně už naskočil do devětadvaceti extraligových mačů, v pátek dokonce skóroval do sítě Sparty.
„Určitě to byl dobrý krok. V Liberci se daleko víc trénuje. Je tady větší prostor na ledě, v Olomouci je to složité s ledem, je tam jenom jedna plocha a musíte se střídat s dalšími týmy a oddíly. I zázemí je v Liberci úplně na jiné úrovni, navíc se mi trenéři hodně věnují, takže jsem spokojený,“ porovnává Galvas.
Liberecký obránce Tomáš Galvas.
V liberecké Home Credit Areně ho na prvním zápase – shodou okolností proti Olomouci – tleskáním a skandováním přivítaly zaplněné ochozy. „Krásné, všichni nám gratulovali,“ culí se Galvas. V extralize ale zatím tolik důvodů k radosti nemá, neboť Liberečtí zůstávají daleko za očekáváním a po 38. kole jim patří předposlední místo.
„Je to těžká soutěž, připadá mi, že se pořád zkvalitňuje. Ale zase jde porazit úplně každý, my musíme začít vyhrávat, udržet šňůru vítězství, abychom odskočili zespoda a měli větší klid,“ myslí si Galvas.
Přesun byl dobrý krok, cítí Galvas. Jeho gól „své“ Olomouci ale na body nestačil |
Jej osobně ale mnoho klidu nečeká, neboť na jaře skládá na olomoucké Střední škole logistiky a chemie maturitu. „Je těžké skloubit studium s hokejem, kór když mám školu v Olomouci a hraju už dospělý hokej. Je to náročné, ale musím se s tím popasovat, snad to dodělám, zatím to nějak lepím,“ zasměje se.
Na zkoušku dospělosti si ale věří. Stejně tak věří i ve své hokejové dovednosti. Prošel už výběrem do šestnácti, sedmnácti, osmnácti i dvaceti let.
Tomáši, tak kdy přijde premiéra v seniorské reprezentaci?
„Zaprvé musím zvýšit svalovou hmotu, jsem totiž drobnější. Ale když budu pracovat pořád stejně a podaří se mi zesílit, snad se tam za nějakou dobu ukážu,“ doufá.
