V 19 extraligových zápasech nasbíral 24 kanadských bodů, vévodí i statistice vyhraných vhazování. „Se spoluhráči v lajně i týmu jsme si dobře sedli. Od trenéra navíc dostávám víc volnosti a strávím hodně času na ledě, to se pak hraje jinak a hráč si víc dovolí,“ říká jednatřicetiletý odchovanec Bílých Tygrů.
V elitní liberecké lajně těžíte z rychlosti křídel Rychlovského a Faška-Rudáše, oni zase z vaší kreativity. Ideální kombinace?
Zatím to tak vypadá. Kluci vybojují hromadu puků a těží z toho celá lajna. Oni mají nějaký styl hokeje, který mi sedí. Navzájem si vyhovíme.
Jste lídr kanadského bodování. Jak moc si toho ceníte?
Tohle spíš prožívají lidi okolo mě, než já sám. Já jsem hlavně rád, že před reprezentační pauzou už náš hokej jako celek vypadal trochu jinak než na začátku sezony, když jsme to ještě dávali do kupy.
Skvělý vstup do sezony vám ale vynesl pozvánku do reprezentace. Překvapilo vás to?
Nikdy jsem neřekl, že bych na reprezentační akci nejel, ale v původní nominaci jsem nefiguroval. Vzhledem ke zranění v týmu mi zavolal reprezentační trenér Rulík a vyznělo to skoro tak, jestli bych byl tak hodný a mohl bych jet. Je pro mě samozřejmost, že když nemám žádné zranění, nároďák je u mě vždycky na nejvyšším místě. Je čest vracet se tam a po čtyřech letech jsem si ověřil, že tam pořád můžu hrát.
Z nominace na Karjalu vypadl zraněný Kovařčík, nahradí ho Filippi |
Karjala Cup se českému týmu mimořádně povedl, vyhráli jste všechny tři zápasy. Jaký to pro vás byl zážitek?
Čtvrteční zápas ve Švédsku jsem ještě sledoval z tribuny, po první třetině jsme vedli 4:0 a pátral jsem v paměti, kdy se něco podobného stalo. V sobotu jsme pak vedli 3:0 nad domácím Finskem před vyprodanou luxusní arénou. Hrozně jsem si to užíval. Nedělní zápas už byl trochu unavený, ale taky se zvládl. Dostával jsem hodně prostoru, chodil jsem i na přesilovky. Doufám, že to takhle poběží dál - se mnou, nebo beze mě.
V reprezentačním dresu jste si připsal dva body v přesilovkách. Ty ale Liberci v extralize letos nejdou, s oslabeními je to ještě horší...
Tím, že hraju přesilovky i oslabení, se mi nespí úplně lehce, protože je to i moje vina. Snažíme se dobrat k tomu, aby se oboje zlepšilo. Pořád to probíráme u videa a věnujeme tomu čas na trénincích.
Jste nejúspěšnějším hráčem na vhazování v extralize. Na téhle disciplíně si Liberec vždy zakládal, že?
Ano, souvisí to s tím, jak máme už delší dobu postavený systém hry. Liberec chce hrát hodně na puku, kontrolovat hru, a k tomu je důležité vyhrávat buly, abychom pak puk někde nenaháněli. Když se vhazování vyhraje, začínáme soupeře motat s pukem, a to je hrozně důležité. Opravdu si na tom dost zakládáme.
Liberecký útočník Tomáš Filippi dováží kotouč do prázdné branky před sparťanským bekem Davidem Němečkem.
Co je pro úspěšné vhazování důležité? Načíst si soupeře?
To taky, ale je to práce celého útoku. Vhazování se ne vždycky podaří čistě vyhrát za sebe, a když puk vypadne někde vedle, potřebuju rychlou reakci křídel. Já si za to potom zapíšu čárku, ale hromada vhazování vypadá tak, že já malinko prohraju a kluci to vybojují a vyhrají.
Liberec vstoupil do sezony s opět o něco mladším týmem. Co říkáte výkonům dvacetiletého brankáře Krále nebo osmnáctiletého útočníka Péreze?
Strašně rád ty mladé kluky pozoruju, jak se den ode dne zlepšují. Je jen na nich, jestli vezmou za svou tu pracovní morálku, kterou tady nastolil kapitán Michal Birner. Když to vidí, je to pro ně neskutečná škola. Za Dana Krále jsem rád, že nám pomohl pár zápasů vyhrát a jen doufám, že mu to vydrží. Bez gólmana, který tým podpoří, tým nikdy nemůže dojít daleko.
Do sezony jste nevstoupili ideálně. Dá se říct, že teď už si tým sedl?
Měli jsme změnu v trenérském štábu, k týmu se vrátil Filip Pešán. Malinko se změnil systém a všechno nejde hned. Myslím, že můžeme být ještě lepší, než jsme teď.
