"Jsem Slovák, nepřipadá v úvahu, že bych hrál za jinou zemi než za Slovensko," prohlašuje sedmnáctiletý mladík, který vyrůstá v Americe.
Přestože nosí na dresu slovenský státní znak, jakmile je to aspoň trochu možné, komunikuje v angličtině. "V Americe mluvíme doma s rodinou slovensky, přece jen máma i táta jsou Slováci. Takže umím slovensky, ale lehčí je pro mě mluvit v angličtině," vysvětluje slovenská devětadvacítka. Dvanáctka, kterou nosil v NHL jeho otec, zůstala volná.
"Narodil jsem se na Slovensku, ale už jako malý jsem odletěl do Ameriky, protože tam otec hrál NHL," prozrazuje Bondra junior. S hokejem začal v šesti letech a jak sám říká, nikdo ho do ničeho nenutil. "Pozoroval jsem otce, sledoval jsem jak hraje a sám jsem chtěl začít hrát," vypráví.
Do rodné země míří pravidelně každé léto, v Popradu žije část rodiny Bondrových. "Rád tam jezdím, vždycky se těším, až se uvidím s celou rodinou. V létě si vždycky v létě dobře zatrénuju v Kežmaroku, kde hraje můj bratranec," popisuje svůj letní program na rodné hroudě.
Poprvé si národní dres oblékl na předloňském turnaji Hockey Challenge v Kanadě. Se svými spoluhráči se sice nevídá často, v dnešní době ale není těžké udržovat spojení. "Sleduji, jak se jim vede a jsem s nimi hodně v kontaktu. Naposledy jsme spolu hráli na turnaji pěti zemí ve Švýcarsku," vzpomíná na předchozí akci, které se slovenským národním týmem účasnil.
Ačkoli žije v USA, nikdy nepřemýšlel, že by mohl reprezentovat jinou zemi než tu, ve které se narodil. "Jsem Slovák, mám slovenské občanství i pas. Takže nikdy nepřipadalo v úvahu, že bych hrál za jinou zemi než za Slovensko," ujišťuje Bondra, který táhne druhou slovenskou formaci.
Jako jeden z mála členů slovenské reprezentace do 18 let tak má zkušenosti se zámořským hokejem a sám vnímá odlišnosti evropského a amerického stylu: "Hokej v Americe je odlišný. Musíte tam držet stále hlavu nahoře, hraje se hodně tělem. Tady v Evropě se zase hraje víc s rukama hokejkou."
O nominaci na letošní světový šampionát si nemusel říkat dvakrát, trenéry přesvědčil kvalitními výkony během klubové sezony. "Hraju za Washington Jr. Nationals v Atlantic junior hockey league. Odehrál jsem 40 zápasů s 22 góly a 29 asistencemi. Byla to pro mě úspěšná sezona," říká spokojeně.
SLAVNÝ OTEC. Peter Bondra na ledě a o pár let později už v civilu, ale stále věrný hokeji.
Okamžik, na který dodnes vzpomíná celé Slovensko, je vítězný gól Petera Bondry ve finále světového šampionátu v Göteborgu. Tehdy devítiletý David na utkání chyběl. "Sledoval jsem celé mistrovství 2002. Když můj otec vstřelil vítězný gól ve finále, byl to skvělý moment. Na zápasech jsem ale osobně nebyl, měl jsem školu," usmívá se při vzpomínce na doposud největší úspěch samostatného slovenského hokeje.
Na šampionátu v Minsku to ale se Slováky tak slavné není, svěřenci Andreje Vyboha budou hrát jen o záchranu. "Myslím, že hrajeme solidně, ale srážejí nás častá vyloučení. Stejně jako proti Česku, i s Finskem rozhodly přesilovky soupeře," mrzí mladého Bondru nedisciplinovanost.
"Musíme pořád hrát poctivě, jednoduše a s čistou hlavou, vyvarovat se vyloučení. Pak klidně můžeme porazit Rusko, Česko, kohokoli," dívá se dopředu David Bondra.
