Jeho natěšení ještě umocnil čtvrteční vítězný zápas na úvod Švédských her proti domácímu celku (2:1), který sledoval jako divák. „I když jsem si zároveň říkal, že to letiště oproti kluzišti v zámoří je obrovský rozdíl. Ale věřím, že i herní styl bude jiný než v San Jose. S kluky si to strčíme, hokej mě bude zase bavit a naplňovat,“ řekl Šimek novinářům.
Malý prostor v sestavě Sharks dostával, ačkoliv mu před dvěma roky klub vyjádřil důvěru čtyřletým kontraktem na devět milionů dolarů.
„Smlouvu jsem podepsal hezkou, ale od té doby, šlo všechno dolů, co se týká zápasového vytížení i prostoru na ledě. Minulou sezonu byla výluka, to jsem odehrál 40 zápasů z 56 ve zkrácené základní části, tentokrát to bylo 36 zápasů z 82. Ale proč, to je otázka na trenéry a vedení Sharks,“ neskrýval svou rozmrzelost.
Vysvětlení se nedočkal, alespoň ne takového, kterému by mohl uvěřit. „Bylo mi trenéry řečeno, že musí hrát mladí obránci, že jde o rozhodnutí vedení klubu. Pak mi zase z vedení říkali, že jde o rozhodnutí trenérů. Někdo mi tedy vyloženě lhal a nechtěli mi říct pravdu. Člověka to mrzí, jenže co můžu dělat?“ tázal se Šimek.
Debut jsem si užil. Neřeším, jestli budu jednička, zdůrazňuje Vejmelka |
„Ale už je konec, jsem tady a přijel jsem si to užít. Těším se, že bych prostoru mohl dostat více. A také na to, že si v češtině trochu víc pokecám s kluky v kabině,“ dodal.
Jeho situace se moc nezměnila, i když se snažil maximálně přizpůsobit požadavkům trenérů na jeho hru. Zatímco v minulosti byl z extraligy zvyklý sbírat body, teď na jeho konto hojně naskakují střety. „Je to tak, protože když mě v San Jose posadili na tribunu, bylo mi řečeno, že hraju málo důrazně. Tak jsem začal,“ popisoval Šimek.
Dobře ví, že neměl příliš na vybranou, pokud chtěl i nadále působit v nejlepší hokejové lize světa. „Když chcete hrát NHL, musíte se přizpůsobit. Když nebudete hrát, jak oni chtějí, skončíte na tribuně a nemáte šanci bojovat o novou smlouvu,“ podotkl.
„Když jsem hrál před čtyřmi lety ještě pod Peterem DeBoerem ve dvojici s Brentem Burnsem, tak na mně byla spíše defenziva. A od té doby si mě zaškatulkovali jako defenzivního beka. Změna to určitě je, ale zase ne tak strašná. Za začátku to v San Jose nebylo až takové, že bych nemohl vůbec do útoku, ale teď kdybych tam nedej bože něco zkazil, tak si nejspíš zase další zápas nezahraju,“ řekl Šimek.
Naposledy nastoupil v polovině dubna, ale odehrál jen tři minuty. „V Chicagu jsem se snažil dohrát hráče, ale bohužel jsem ho špatně trefil, dostal jsem ránu na operované koleno a natáhl si postranní vaz. Teď už je to v pořádku a jsem stoprocentně připravený,“ ujistil.
Do reprezentace se vrátil po pěti letech. „Doufám, že jsem se o moc nezhoršil a hokejově to bude podobné,“ pousmál se při otázce, jak se za tu dobu změnil. „Snažím se hrát pořád svou hru, jako jsem hrál vždycky.“
Doma toho po příletu ze zámoří moc nestihl. „S manželkou jsme se nastěhovali do nového bytu, takže teď to tam vypadá, jako kdyby bouchl granát. Až přijedu, budu asi hlavně uklízet,“ usmíval se. „Viděli jsme se s rodinou, v lednu se nám narodila dcera. Naši ji teď viděli poprvé, stejně tak i tchán, tak jsme strávili nějaký čas s nimi. Druhý den už jsme pak jeli na letiště a letěli do Švédska.“
