Češi nevstoupili do finálového zápasu dobře. Již v 8. minutě prohrávali 0:3 a takřka bylo po utkání. Nejprve se trefil Dougherty, následně Matthews a po něm kanonýr Sonny Milano. "Soupeř na nás vletěl, dal nám rychlé tři góly. Nám se pak podařilo snížit, ale nebylo nic platné," začal hodnocení zápasu obránce Alex Rašner
Měl pravdu. Spojené Státy po většinu zápasu reprezentaci přehrávaly. "Je těžké hodnotit prohraný zápas. Nebyli jsme na soupeře tolik připravení, dostali jsme rychlé góly, což rozhodlo. Na Ameriku jsme dnes neměli," vystihl ještě lépe Pavel Zacha.
"Málo jsme stříleli, soupeř nás přestřílel. Připadalo mi to, že Američané měli větší chuť do zápasu," nechal se slyšet Rašner, jenž narážel na statistiku střel. Ta byla z pohledu národního týmu hrozivá. Zatímco USA vyslalo na Vaněčka 41 střelecký pokusů, Česko na Nedeljkovice pouze 17.
Ze špatného úvodu se dokázali Češi, pěkně řečeno, oklepat. Ve 20. minutě snížil gólem do šatny Filip Chlapík. "Za stavu 1:3 bylo utkání ještě otevřené, určitě jsme přemýšleli o obratu. S Kanadou jsme také ztratili solidní náskok. Ale dnes to prostě nevyšlo," měl jasno Zacha.
USA ještě do poloviny zápasu navýšily skóre trefami Larkina a znovu Austona Matthewse. Národní tým už pak jen korigoval na 2:5. A byl to právě Rašner, který vymyslel branku pro Davida Kašeho. "Už proti Rusku jsme se domlouvali, že to tam takhle budu dávat. Dva zápasy nám to nevycházelo, uplatnilo se to až ve finále. Škoda, že jsme takových branek nedali víc, dneska to bylo potřeba," popisoval nejproduktivnější obránce českého týmu na turnaji.
Celou třetí třetinu Američané kontrolovali hru, Češi již neměli šanci na zvrat. "Ta cesta do finále byla nesmírně těžká. Hráli jsme čtvrtfinále v prodloužení o gól, to samé v semifinále. Nyní už jsme na soupeře nestačili, chyběly nám možná i síly," potvrzuje Zacha.
Osmnáctka tak přebrala stříbrné medaile. To se ještě žádnému českému výběru v této kategorii nepovedlo. "Zapsali jsme se nějak do dějin a zůstaneme tam. Kdyby nám někdo před turnajem řekl, že budeme stříbrní, asi bychom neuvěřili. Je to úžasný pocit, není co dodat," sršel slovy štěstí Rašner.
"Je to historický úspěch, nikdy se nic podobného nestalo, jsme za to moc rádi. Nyní si to možná ještě tolik neuvědomujeme, ale určitě za pár dní za to budeme strašně rádi," doplňuje Zacha.
Tým trenéra Jakuba Petra na šampionátu disponoval obrovskou soudržností, už jen rituál při rozbruslení, kdy se všichni hráči snažili dostat jeden puk do branky, mluvil za vše. "Byli jsme suprová parta. Ve všem jsme si pomáhali, táhli nejen celé mistrovství, ale celou sezónu, za jeden provaz. Bylo to prostě super," souhlasí Rašner.
Jak pro něj, tak i pro Pavla Zachu, je tento úspěch tím největším v dosavadní kariéře. "Jsem moc šťastný za stříbrnou medaili, určitě ji řadím nejvýše. Děkuji celému týmu," řekl Zacha, který byl jedním ze čtyř hráčů ročníku 1997 v českém týmu.
"Určitě je stříbrná medaile zatím můj největší úspěch. Doufám, že ale ještě někdy taková přijde, ne-li lepší," uzavírá následně Alex Rašner. Tohle stříbro si budou ještě hodně dlouho pamatovat.
