Objíždí všechny velké seniorské akce, tedy turnaje Euro Hockey Tour a mistrovství světa. „Mezi reprezentanty se občas objeví možná posila. Hráč, kterého v mládí přehlíželi, ale díky zkušenostem se může stát v NHL velkým hokejistou. Jen v něj vyroste později.“ Příklad? „Třeba já nebo Petr Čajánek,“ říká hrdě. Právě zlínského bojovníka šéfům St. Louis doporučil.
„Hodně je překvapil. Já jim to tvrdil od začátku. Spolu s Ručinským do týmu skvěle zapadli. Oba jsou hotoví hráči, hned týmu pomohou.“ Slovenský hráč kdysi omráčil slavnou NHL. Stal se prvním evropským kapitánem klubu v zámoří, dostal se i do Síně slávy. Téměř celou, dvaadvacet let dlouhou hokejovou kariéru věnoval zámoří. Za Kanadu nastoupil v Kanadském poháru.
Přesto si nedávno získal také svoji rodnou vlast. Jako manažer reprezentačního týmu letos dovedl Slováky k historickému úspěchu: titulu mistrů světa. Během vítězné euforie se dokonce stal jedním z kandidátů na slovenského prezidenta.
„Bylo to neuvěřitelné, ale už je to dávno,“ směje se šestačtyřicetiletý Šťastný.
Zůstal u hokeje. Nelituje, i když i ve sportu poznal zklamání. Se slovenským hokejovým svazem se nerozešel úplně v dobrém. Když odstoupil státní trenér Ján Filc, Šťastný se dočasně vzdal funkce.
„Počkám rok, až trenéru Hossovi skončí smlouva. Rád bych dělal manažera týmu, ale musím mít také pravomoci. Vybírám hráče, skládám tým, takže se chci podílet i na volbě trenéra,“ prohlásil rozčileně Šťastný.
Je výraznou osobností. Před letošní olympiádou dokázal přesvědčit i některé manažery zámořských klubů, do Salt Lake City přivedl největší hvězdy slovenského hokeje. Po rozdělení federace stál u jeho zrodu, pomáhal mu prodrat se mezi elitu.
„Uvidíme, jak dokážeme titulu na mistrovství světa využít. Budoucnost slovenského hokeje zatím vidím šedě. Týmy tíží finanční problémy, nerostou nové stadiony,“ trápí bývalého hokejistu.
