Slovenský hokej má ve sbírce ze šampionátů čtyři medaile. Dvě stříbra z let 2000 a 2012, bronz roku 2003.
A taky zlato, titul „majstrů sveta 2002“.
Kapitánovi Miroslavu Šatanovi pomalu táhlo na třicet, Žigmund Pálffy ty samé kulatiny oslavil jen pár dní před finále a Peter Bondra byl ve 34 letech druhým nejstarším členem týmu po Jerguši Bačovi.
Ano, je to dávno, co Slováci slavili.
Do Švédska odjeli stále zahořklí z dřívější nepovedené olympiády v Salt Lake City, na ní vyhráli ze čtyř zápasů jen jednou - 7:1 nad Francií o třinácté místo.
Stalo se před letyHistorický seriál sportovní redakce iDNES.cz Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE. |
V Göteborgu se jim dařilo lépe. Už před vyřazovacími boji uspěli třeba nad Švédy 2:1 nebo nad Rusy 6:4. Ve čtvrtfinále udolali Kanadu 3:2 (zatímco Češi po zlatém hattricku vypadli s Ruskem) a semifinále s Finy rozhodl v nájezdech obránce Richard Lintner.
Blížilo se finále. Rusové se těšili na odvetu z osmifinálové skupiny, navíc byli od rozpadu Sovětského svazu v roce 1993 bez zlata!
„Je to otevřené, tak 50 na 50,“ hlásil kouč Slováků Ján Filc.
Taky fanoušky naplňoval optimismus. Zápas začínal v 19 hodin, Náměstí Slovenského národního povstání v centru Bratislavy se ale začalo plnit už v brzkém odpoledni.
Zpravodaj MF DNES z Bratislavy popisoval tamní atmosféru. Jakási osmnáctiletá Lujza si prý nechá „vytetovat na zadničku slovenskou vlajku“, pokud její nároďák zvítězí.
Zdalipak slib splnila?
Slováci měli v paměti rok 2000, to také byli ve finále, jenže Češi byli nad jejich síly, tentokrát chtěli zlato.
Po rozpadu Československa neměli lehkou cestu. Mezi světovou elitu se museli probít až ze skupiny C, kam je IIHF přeřadila. Vrátili se ve Vídni 1996.
Do finále 2002 proti Rusku vstoupili výtečně. Lubomír Višňovský otevřel skóre už po 22 sekundách, tedy poté, co vše zkontrolovalo video. Ve 13. minutě zvyšoval na 2:0 Peter Bondra z mezikruží.
A ve 27. minutě dával na 3:1 kapitán Miroslav Šatan, jenže Rusům se ve třetí třetině povedlo vyrovnat.
V čase 58:20 přichází rozhodující moment. Pálffy přenechává za útočnou modrou puk Bondrovi, který mu najíždí po levé straně.
Snad ani nemíří.
Pálí.
Maxim Sokolov střelu pouští. „Cítím absolutní prázdnotu. Finále jsem zmařil já,“ říkal pak rozmrzelý brankář.
Podívejte se na gólové momenty finále:
Naproti tomu Slováci propukli v jásot. „O tomhle jsem jako dítě snil, když jsem usínal,“ vyprávěl dojatý Bondra. Spolu se Šatanem se dostal do hvězdného výběru turnaje.
Trenér Ján Filc později vzpomínal: „Hokejisty, které jsme letos měli, nebylo potřeba trénovat. Tihle hráči vědí o hokeji téměř všechno. Šlo jen o to, zkoordinovat jejich umění, aby fungoval tým.“
A on fungoval.
Posuďte podle ruských reakcí, které z dnešního pohledu vyznívají téměř surreálně.
Deník Sport Express napsal, že vítězství se dostalo zemi, která o něj nejvíce usilovala.
„Podlehli jsme výbornému týmu, který do hry vložil celou duši. Nemáme se za co stydět. I stříbrné medaile jsou úspěch,“ řekl útočník Maxim Afinogenov.
Trenér Boris Michajlov dodal: „Jsem spokojen, šampionát se nám povedl.“
„Hlavní byla víra a zkušenosti hráčů. Měli jsme sílu v kolektivu,“ vzpomínal Bondra. „Dát gól minutu a čtyřicet vteřin před koncem... Až si to po letech pustím, bude to krásné.“
Slovenský hokejový svaz dostal od Mezinárodní hokejové federace za titul okolo 26 milionů korun. Největší dárek si ale přichystali oni sami.
Jedinečné vzpomínky na ojedinělý okamžik.
Rusové už to tehdy taky předpovídali. „Soupeř tušil, že taková šance je jednou za život,“ psal Sport Express.
