Středa 27. května 2020, svátek má Valdemar
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

STALO SE 5. KVĚTNA: Patera, Procházka a góóóól. Zrodila se zlatá generace

JSME MISTŘI SVĚTA! Ve Vídni 1996 se radovali také (zleva) Otakar Vejvoda, František Kaberle či Pavel Patera. | foto: Pavel Mazáč / CNC / ProfimediaProfimedia.cz

5 2020
Petr Vichnar z obrazovky křičel, že jsme se dotkli hokejového nebe. Robertu Zárubovi zase přeskakoval hlas, přesto bylo slyšet: Jsme mistři světa, jsme mistři světa. Dnes je to přesně 24 let od chvíle, co samostatné Česko poprvé na hokejovém mistrovství světa slavilo. A aniž by to tehdy kdokoliv tušil, tak se právě zrodila zlatá hokejová generace, které jeden titul nestačil.

Poznámka redakce: Tento text vyšel na iDNES.cz 5. května 2016. Teď ho přinášíme v rámci seriálu Stalo se.

Václav Klaus starší je milovník jazzu, hospodskému pojetí hudby se ze zásady vyhýbá, a tak tehdy - vlastně možná ani dnes - neměl o kapele Kabát a jejích textech potuchy. Stál tak v kabině obklopen zpocenými hokejisty a výraz v jeho tváři postupně stále víc prozrazoval, jak si je jist, že slova, která spontánně vycházejí hráčům z úst, byla složena právě pro něj.

Vždyť v tom pochodovém rytmu všechno sedělo: 

Vašku, ty jsi klasa chlap,

ty umíš nejlíp počítat,

ty máš všechno v malíku,

jsi nejlepší z Vašíků.

Ty jsi ze všech nejlepší,

chlapíku náš statečný,

ty jsi tu náš generál,

my jsme tady zbytečný.

Když Klaus, tehdejší premiér, uslyšel od mužů, kterým jen pár minut předtím pověsil na krk zlaté medaile, že „je ze všech nejlepší“, jen spráskl dojatě ruce. A Drahomír Kadlec, jeden z oněch zlatých hochů, před čtyřmi lety vzpomínal: „Stál tam jako Ježíšek a možná dodnes neví, že to nebylo o něm.“

Vítězný pokřik z písně Jak ti šlapou Kabáti totiž provázel tým po celou dobu vídeňského šampionátu a přitom hráči věnovali Václavu Šaškovi, jednomu z kustodů. Jenže obrázek s Klausem v šatně, navíc zkropeným několika lahvemi šampaňského, se nakonec stal jedním ze symbolů 24 let starého zlata.

A zároveň ukázkou, jak se i politicko-hokejové časy změnily, protože dnes by se vládní činitel jen těžko účastnil bezprostředních oslav. 

Oslavy titulu z Vídně 1996:

„Už by to nešlo, protože by to žádný trenér nedovolil. A pokud by politik přece do šatny přišel, jen by řekl: Děkuju. A pak by odešel,“ vyprávěl v roce 2016 Luděk Bukač, tehdejší reprezentační kouč. „Jenže Klaus měl tenkrát kolem sebe, jak my v hokeji říkáme, podržtašky, co organizovaly jeho popularitu. Pan Kovarčík zařídil, že v šatně budou lahve se šampaňským, a měl zájem, aby to přivítání bylo opravdu autentické, bezprostřední.“

Stalo se před lety

Historický seriál sportovní redakce iDNES.cz

Všechny díly seriálu najdete přehledně ZDE.

Peter Kovarčík byl tehdy šéfem agentury, která pro hokej sháněla peníze.

To mu vyšlo. Dokonce tak, že i po 24 letech je Klaus třeba vedle zlaté finálové trefy Martina Procházky jednou z nejvrytějších vzpomínek na Vídeň. A Michal Růžička, fotoreportér MF DNES, když se prohraboval svými archivními snímky, říkal: „Pak nastal největší problém najít z oslav fotku, na které by Klaus nebyl.“

Český hokejový titul na MS 1996 ve Vídni slavil Luděk Bukač (v popředí vlevo) po boku tehdejšího premiéra Václava Klause.

Český hokejový titul na MS 1996 ve Vídni slavil Luděk Bukač (v popředí vlevo) po boku tehdejšího premiéra Václava Klause.

Hned vzápětí ale fotograf, který byl později u všech dalších českých titulů, přidal: „Ve Vídni 96 jsem zažil největší euforii a emoce hráčů. Žádný jiný šampionát, vyjma Nagana, se tomu nevyrovnal.“

I když má Rakousko daleko k pojmu hokejová země, turnaje ve městě valčíkových rytmů mají pro Čechy hokejově magický nádech. Z posledních čtyř šampionátů, které se tu konaly, si reprezentace přivezla tři zlaté a jeden bronz. Titul z roku 1996 je však výjimečný, ještě víc okouzlující. Přišel v době, kdy už Česko zažívalo svobodné časy, jenže na hokejovém poli strádalo.

„Po převratu nám do hokeje i sportu obecně vlezl chaos. My s tou svobodou neuměli zacházet a panovaly představy, že vše rozhodují peníze. To přineslo pokles výkonnosti, hokej byl neúspěšný. A my se zase museli vrátit k myšlení, že úspěchu lze docílit jen na základě tréninku,“ vyprávěl Luděk Bukač. Mimochodem trenér, který vedl zlatý federální tým v Praze 1985 i ten v roce 1996, už reprezentující samostatné Česko. A je to rok, co geniální kouč zemřel.

Pokud jste v Bukačových lehce sociologicko-filozofických slovech poněkud ztraceni, pak je lze přeložit následovně: po revoluci mnozí hráči „utekli“ do NHL, nejdůležitější byly dolary a reprezentační čest šla stranou. Navíc divoká devadesátá léta přinesla pocit, že všechno si jde koupit. A to i sportovní úspěch.

Až Vídeň to, alespoň u hokeje, napravila. Bukač sestavil vynikající mix starších hráčů a nastupující generace, která ještě netušila, že se jí jednou bude říkat zlatá.

„Ti mladí v sobě měli touhu. Neuspokojili se prvním úspěchem a makali dál. Podle toho to taky v dalších letech vypadalo,“ popisoval Drahomír Kadlec, jeden z těch starších, jemuž bylo 31 let. 

A Bukač před čtyřmi lety pro iDNES.cz přidal: „Kluci jako Procházka, Patera, Reichel, Lang měli hokejové srdce. Vše podřídili úspěchu. Jako trenér občas cítíte, že mužstvo nějakou vaši radu považuje za zbytečnou, oni ne. V otázce tréninku a přípravy nám šli strašně na ruku. Vídeň byla začátek zlaté cesty.“

Sedm hráčů z vídeňské party o dva roky později dobylo Nagano, další si zlaté šampionáty ještě párkrát zopakovali. Vídeň ale neobjevila jen výjimečnou generaci hokejových Husákových dětí, ale změnila zažité (ne)pořádky v reprezentaci, v detailech ji nasměrovala k profesionálnímu pojetí, bez kterého by nové triumfy nepřišly.

Čeští hokejisté oslavují ve Vídni 1996 svého trenéra Luďka Bukače.

Čeští hokejisté oslavují ve Vídni 1996 svého trenéra Luďka Bukače.

Když Bukač před turnajem oznámil, že kapitánem bude čtyřiadvacetiletý Robert Reichel, třiatřicetiletý mazák Antonín Stavjaňa - vedle Bukače jediný pamětník zlata z Prahy - se postavil proti. Trenér si však na volbě trval a Reichel hned začal „úřadovat“.

„Vzpomínal jsem na pokřivené pořádky, které mě v reprezentaci štvaly, když jsem do ní přišel jako bažant. Bafuňáři nás okrádali o peníze, o oblečení,“ popisoval Reichel ve své biografii Kapitán zlaté generace. 

A tak se ještě před turnajem sešel se šéfem svazu a dojednal, že za titul dostane každý hráč 400 tisíc korun. Prémie vyjednal i pro maséry a kustody. „V NHL jsem viděl, že motivaci musejí mít všichni. Myslím, že to atmosféře v týmu pomohlo. Venca Šašek, Pavel Křížek, Áda Bílek nebo Pavel Vlašic se za nás měli dobře. Udělal jsem jim pohodu a oni pak dělali pohodu mužstvu.“

Bukač si k sobě zase postavil Slavomíra Lenera, tedy muže, který tehdy neměl v českém hokeji kdovíjaké jméno, ale tři roky pracoval v NHL pro Calgary Flames. A Lener například podle zámořských zvyklostí zavedl nový zasedací pořádek na střídačce. Beci seděli pohromadě blíž české brance, útočníci na druhé straně. „Připravoval i porady, při kterých jsme zkoumali hru soupeře na krátkých klipech. Ať se to někomu líbí, nebo ne, podle mě právě on nejvíc modernizoval český hokej,“ vzpomínal Reichel.

Vídeň navíc stvořila mezi hráči pouto a soudržnost, a byť z mnohých vyrostly hokejové celebrity, ani později je nesžíraly pokřivené vztahy. „Když se řekne Vídeň, jako první mě napadne úžasná parta, jak všichni táhli za jeden provaz, šli za sebou. Jediný, kdo dělal trošku problémy, byl Radek Bonk, ale toho jsme si usměrnili v kabině,“ říkal Kadlec. Nejspíš i proto se Bonk mezi zlatou generaci už nikdy nedostal, i když věkem k ní patřil.

Pro dnešní čtyřicátníky, které zlato z Prahy v roce 1985 ještě minulo v klukovském věku, je vlastně Vídeň první velkou opojnou sportovní vzpomínkou. I po 24 letech si mnozí vybaví, kde finále prožívali, zní jim píseň od skupiny Fool’s Garden Lemon Tree, která byla neoficiální hymnou šampionátu. 

V paměti se oživují drobné mikropříběhy, třeba že Jiří Dopita se dočkal zlata až v brněnské nemocnici, protože o finále přišel kvůli zánětu slepého střeva. Z hlavy nezmizí geniální nahrávka Drahomíra Kadlece ve čtvrtfinále proti Německu. Či tisíce Čechů v hledišti, kteří poprvé houfně vyrazili do ciziny fandit. Dnes se to jeví jako samozřejmost, ale tehdy byli i hráči z tak nečekané podpory překvapeni.

Jen jedno mrzí. Úspěch nejspíš funkcionáře zaskočil a jako by netušili, jak ho prodat, naložit s ním. A zatímco později obvyklá cesta šampionů měla jasný kurz, tedy letadlem na Ruzyni a pak rychle na Staromák, tady se tým vracel v utajení autobusem. Hráči z Moravy se navíc odtrhli, a tak nejdivočejším okamžikem s fanoušky byl průjezd Jihlavou, kdy si hrdina Procházka vylezl s vlajkou na střechu autobusu a málem se zamotal do trolejbusového vedení.

„Svaz se zachoval velice skromně, až nekompetentně,“ mínil Bukač. „Nešlo nám o pompéznosti, ale o image hokeje. Ten úspěch se musí prodat, když ho ještě lidi mají v srdci, protože image je dnes víc než cokoliv jiného.“

Navíc jen o dva měsíce později bylo hokejové zlato přebito fotbalovým stříbrem na Euru v Anglii.

Za těch dvacet let se změnil i samotný hokej. Když se Drahomír Kadlec občas podívá v televizi na sestřihy z Vídně, rozesměje se: „My tam předváděli pochodové cvičení! Dnes je ten hokej úžasně rychlej.“ A když na záběrech uvidí sám sebe, směje se ještě víc. „Tenkrát se nic nepískalo. Kolem mě projel Kariya, já mu dával jednu sekeru za druhou, a nic. Hrál jsem jako dřevorubec.“

Jsou to vůbec často záběry pro „pamětníky“. Tím nejslavnějším vídeňským symbolem, jejž nezastínil ani Klaus v kabině, je zlatý gól Martina Procházky devatenáct vteřin před koncem finále proti Kanadě. Jeho radost, shození rukavic, zvednuté ruce u mantinelu…

„My k němu přijíždíme a v ten moment jsou vidět moje záda a jmenovka. To byla moje nejslavnější role,“ říkal sebeironicky obránce Jiří Veber.

Teď je z něj sportovní manažer a trenér, obdobně jako z většiny jeho vídeňských parťáků. Pavel Patera trénuje Mladou Boleslav, Jiří Dopita vedl prvoligový Vsetín. Robert Reichel měl zase touto dobou být jako kouč na mistrovství světa, Viktor Ujčík velel Jihlavě. Trenéřinou se v posledních letech živil Jiří Kučera, Jiří Vykoukal či Romanové Meluzín a Čechmánek. Kolem hokeje se ale „motali či motají“ i ostatní jako Roman Turek, Robert Kysela či Martin Procházka.

Není divu. Ač jsou mistři světa, olympijští vítězové a vydělali si v NHL, tak u ledu je pro ně dál nejbezpečněji. „Svět hokejisty i jakéhokoliv sportovce je naplánovaný. Jede pořád ve stejných kolejích, má jasně danou přípravu, tréninky i zápasy. Nic se nemění,“ vyprávěl v roce 2015 Procházka. „Pak to najednou zmizí. Cesta už nemá mantinely a on si musí život organizovat sám. Člověk narazí na realitu, a pokud nezůstane u sportu, kde je to pro něj přirozené prostředí, kde ten svět zná, tak přeskočit jinam, do jiného světa je nesmírně těžké.“

Závěr finále Česko - Kanada:

Když právě Procházka s hokejem skončil, chtěl se živit prodejem vína, jenže ač jde o nápoj alkoholický, brzy vystřízlivěl. „Je naivní představa, že jméno Procházka najednou začne prodávat víno. Lidi se zeptají, proč by mi měl Procházka prodávat víno, když celý život hrál hokej? Nebylo by lepší ho kupovat u Nováka z Moravy?“

A tak ho paradoxně zachránila až soutěž StarDance, díky níž se zviditelnil a následně získal alespoň na čas místo moderátora na jedné sportovní stanici a pak chvíli dělal mluvčího u hokejové reprezentace. Jenže nakonec ho dostihly dluhy, že musel prodat i svou zlatou medaili z Nagana. 

Podobně dopadl i Roman Čechmánek. Měl vinotéku, postavil soukromý pivovar, v Chorvatsku budoval penzion, v Prostějově domov důchodců, jenže jeho dluhy postupně narostly na sto milionů a on vyhlásil osobní bankrot.

Leč i mezi vídeňskými hochy jsou výjimky, úspěšní byznysmeni. Obránce Stanislav Neckář už roky žije na Floridě, kde třeba jeden čas prodával doutníky. A v Tampě trénoval mladé kluky hokej a dával soukromé lekce bruslení. 

Obránce Michal Sýkora, zřejmě nejzapomenutější ze všech vídeňských kumpánů, který se mistrem světa stal ještě v roce 2000, měl rovněž vinotéku, pracoval s realitami, ale později stál v čele společnosti, která obchodovala s drahými kovy, šperky. Obraty jsou ve stovkách milionů korun. 

„Když jsem skončil, tak nastal jeden veliký zlom - úplně ze mě vyprchala sportovní soutěživost. A jediná varianta tak byla hledat, v čem podnikat,“ říkal v únoru 2016 pro týdeník TÉMA. „Byznys je tvrdá práce. Podobně jako ve sportu. V něm platí, že bez tréninku určitě nevyhrajete. Ale to, že trénujete, ještě nemusí znamenat, že opravdu i vyhrajete. A v podnikání je to totéž. Sport mě ale naučil bojovat a nevzdávat se.“

Michal Sýkora na zlatém mistrovství světa ve Vídni

Michal Sýkora na zlatém mistrovství světa ve Vídni

Mimochodem jsou to dost podobná slova, jako použil Bukač, když charakterizoval pokřivené vnímání získané svobody.

A tak skutečně sladký, bezstarostný život hokejisty v důchodu, jak si ho laik představuje, „provozuje“ z vídeňských šampionů jen Robert Lang. Bydlí v Kalifornii, a když v prosinci 2015 vstoupil do tuzemské hokejové Síně slávy, popisoval svůj běžný den následovně: „Je víceméně takový, jaký si ho chci udělat. A já si po těch letech dřiny na ledě rád udělám pohodu. Synové jsou dopoledne ve škole, pak jsou doma, takže si nechci brát žádnou práci na plný úvazek. Jindy chodím na ryby, potápím se. Dělám, co mě baví.“

Autor:
  • Nejčtenější

Golonka zkritizoval Jágra: Tohle by si vůči Slovákům neměl dovolovat

Pro někoho odlehčené téma, pro jiného smrtelně vážná věc. Jaromír Jágr před pár dny zveřejnil na svém facebookovém...

Jágr přemýšlí o budoucnosti. Půjde s Třincem po prvním titulu?

Pár dní před vypuknutím pandemie koronaviru jeho Kladno sestoupilo z hokejové extraligy, přesto by se v ní mohl během...

HOKEJ U LEDU: Poslouchal jsem kydy, Říha si dělal PR, tvrdí upřímný Jandač

Premium V roce 2010 byl jako asistent u posledního zlata české hokejové reprezentace. Když ji Josef Jandač o šest let později...

Ve 47 letech zemřel kouč třebíčských hokejistů Novák

Byla to zpráva, které dnes ráno nikdo nemohl uvěřit. Ještě v úterý vedl Radek Novák trénink prvoligových třebíčských...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

NHL odhaluje: Hronek má klid, Pastrňák trofej pro nejlepšího střelce

Před pár dny ho navštívil televizní štáb a Filip Hronek před kamerou zvedal činky, mrskal medicinbalem o zeď a dřel na...

Virus se mění pod rukama. Přírodní izoláty se tak nechovají, vysvětluje Peková

Premium Do povědomí širší veřejnosti se molekulární bioložka a viroložka Soňa Peková z laboratoře Tilia dostala pro své neshody...

Svoboda na dvou kolech Čechy láká. Porovnali jsme nejpopulárnější skútry

Premium Skútr, to znamená hlavně svobodu pohybu namísto stání v kolonách. V porovnání s automobilem nabízí levnější a...

Mám už celé krize dost, hyperbola strachu je šílená, říká šéfkuchař Pohlreich

Premium Když vidíte sedět Zdeňka Pohlreicha v úplně prázdné restauraci Next Door v centru Prahy, kde jste si dřív bez rezervace...

  • Další z rubriky

STALO SE 13. KVĚTNA: Třetím zlatem v řadě končí éra neporazitelných Čechů

Z těch vzpomínek, textů i fotek doteď mrazí. 13. května 2001 získávají čeští hokejisté v Hannoveru na mistrovství světa...

STALO SE 17. KVĚTNA: Skandál v Praze! Nakvašení Rusové mizí z ledu

Úchvatná představení na hokejovém šampionátu v Praze zakončili drtivým triumfem 6:1. Spíš než fenomenální kanadská...

STALO SE 11. KVĚTNA: Slováci jsou „majstri sveta“. Památný Bondrův gól

„Tyčka, gól! Jsme blízko titulu mistrů světa. Velmi blizoučko,“ ječeli nadšení slovenští komentátoři přesně před 18...

Ještě rok pro Fasela? Šéfem světového hokeje by měl zůstat kvůli viru

Ještě o další rok si nejspíš prodlouží své funkční období dlouholetý prezident Mezinárodní hokejové federace (IIHF)...

SOUTĚŽ: Vyhrajte luxusní balíček s kolekcí od Rituals
SOUTĚŽ: Vyhrajte luxusní balíček s kolekcí od Rituals

Dopřejte si chvilku odpočinku, kterou vám provoní kosmetika z řady The Ritual of Jing. Právě tu teď totiž můžete vyhrát.

Najdete na iDNES.cz