Smutnou zprávu přinesla slovenská média, podle deníku Čas, který se odkázal na Lackovu rodinu, zradilo matadora zdraví.
Lacko odstartoval svou novinářskou kariéru po vystudování vysoké školy a absolvování vojenské služby nejdřív s rozhlasovým mikrofonem. Až v roce 1970 přestoupil do televizního studia Košice, nedlouho poté se stěhoval do Bratislavy a snil o tom, že si jednou okomentuje olympijské hry.
Zúčastnil se těch zimních v Innsbrucku 1976, zažil také letní olympiádu v témže roce v Montrealu.
Později byl s jeho jménem spojený hlavně hokej. Stovky přenosů z domácí soutěže, ale také mistrovství světa, Kanadský pohár a další mezinárodní turnaje. Lacko byl při tom, když se českoslovenští hokejisté v roce 1985 slavně stali světovými šampiony.
Přestože jej živil mluvený projev, zastával myšlenku, že největší umění je ve správný moment dokázat mlčet. „V přenosu zapůsobí pauza v pravou chvíli více než vodopád slov“, říkával a obdivoval svého kolegu Karola Poláka, na němž obdivoval jeho dovednost podat divákům informaci v ten pravý moment.
Ve Slovenské televizi se později vypracoval do role šéfredaktora sportovní redakce. Když v roce 1992 odcházel, věděl, že se mu prvotní sen podařilo splnit hned několikrát – účastnil se sedmi olympijských her, z toho čtyř zimních.
Poté nicméně na svůj novinářský účet přidal ještě další dvě akce pod pěti kruhy: jako komentátor v už zaniklém rádiu Twist zamířil na hry v Sydney a Salt Lake City na přelomu tisíciletí.
Spolukomentář Jána Lacka zápasu ČSSR – Kanada na MS 1985:
