Jako první si na sebe oblékl sako člena Síně slávy Nedvěd, v jehož případě připadla slavnost přesně na jeho třiapadesátiny. Do NHL se prosadil po emigraci. V zámořské soutěži odehrál přes tisíc zápasů. V kanadském dresu získal stříbrnou medaili na olympiádě v Lillehammeru 1994, po návratu do Česka pomohl v roce 2011 k bronzu na mistrovství světa a představil se i na olympiádě v Soči 2014. V letech 2018 až 2024 byl s roční přestávkou generálním manažerem reprezentace a podílel se na zisku letošního zlata v Praze.
„Je to velká čest a pocta být nominován mezi největší legendy českého hokeje. Lví podíl na tom mají brácha, rodiče, trenéři a v neposlední řadě spoluhráči. Moc si toho vážím. Tenhle sport mě úplně pohltil, pro mě byl hokej obrovskou vášní a přinesl mi ty nejlepší zážitky. Každý sportovec by měl mít sny. Já měl odmalička sen zahrát si NHL. A i když to mnohdy nebylo jednoduché, šel jsem si tvrdě za tím, abych si ho splnil,“ prohlásil Nedvěd.
Nedvědův konec mě mrzí, řekl Rulík. Havlát s otazníkem, ale řešení nespěchá |
Osmapadesátiletý odchovanec Litvínova Svoboda hrál za reprezentaci hrál jen na olympiádě v Naganu. V šesti zápasech vstřelil jediný gól, ve finále rozhodl o výhře nad Ruskem (1:0). Obránce s více než tisíci starty v NHL v roce 1984 emigroval z Československa, hned jej draftoval Montreal a v dresu Canadiens o dva roky později získal i Stanley Cup. V té době měl ale jen kanadské občanství. V elitní zámořské soutěži hrál také za Buffalo, Philadelphii a Tampa Bay.
„Petr žije v zámoří a z ceremoniálu se musel bohužel omluvit, ale až se spolu uvidíme, určitě doženeme všechny oficiality,“ uvedl předseda návrhové komise Bedřich Ščerban.
Jedenasedmdesátiletý Vichnar komentoval 16 mistrovství světa v hokeji, pět olympiád včetně Nagana a jeden Světový pohár. „Jsem poctěn, to je jediné, co mohu říct. My novináři nemáme kanadské bodování, nic, co by nás přesně měřilo. Byl jsem sám pět let v návrhové komisi Síně slávy a vím, jak složitý to je proces, než se vyberou noví členové, protože těch adeptů je vážně mnoho. Je pro mě obrovská čest, že jsem ve stejné společnosti jako Josef Laufer, Luděk Brábník nebo Aleš Procházka, legendy našeho řemesla. Musím poděkovat všem, které to napadlo,“ řekl Vichnar.
Komentování je podle něj jedinečná disciplína. „Hra, která vyžaduje neustále maximální soustředění. Trvá několik let, než si na to člověk zvykne a najde si nějaký svůj styl. Nikdy jsem si žádné hlášky nepřipravoval dopředu, nechal jsem se vždy pohltit tím okamžikem. Někdy se to povedlo lépe, jindy zase tolik ne, ale i hokejisté na ledě občas chybují,“ konstatoval Vichnar. „Jsem každopádně šťastný a vděčný osudu za to, že jsem mohl být u všech těch úspěchů českého hokeje na přelomu tisíciletí,“ dodal.
Generální manažer české hokejové reprezentace Petr Nedvěd na tiskové konferenci
S uvedenou trojicí, která bude představena ještě i ve čtvrtek při úvodním utkání Švýcarských her mezi Českem a Finskem v Pardubicích, má nyní Síň slávy 153 členů.
„Je to v podstatě nejvyšší vyznamenání, jehož může hokejista, činovník nebo novinář za přínos ve prospěch českého hokeje dosáhnout. Je to pocta, které si všichni členové ohromně váží. A myslím, že jména těch, kteří byli přijati dnes, jednoznačné patří tady na tu zlatou stěnu Síně slávy českého hokeje,“ řekl Ščerban.
