Ryba smrdí od hlavy. Jak to, že ve vedení svazu mohou být pořád ti samí lidé...

Muj nazor na soucasny cesky hokej a jeho stav oproti zlatym dobam.

Mimochodem ja bych s tim hokejem zas tak moc nesmutnil. Lidi si uz zvykaji a je mnohem vice prostoru pro financne mene narocnejsi a pro Cesko vhodnejsi sporty.

1) Uz to neni vladou protezovany sport a vykladni skrin Ceskoslovenskeho socialistickeho sportu po vzoru SSSR.

2) Pro Cesko ekonomicky prilis nakladny sport. Pokud vychovu a zazemi nezaplati stat jako v CSSR, masovost se konat nebude.

3) Prirodni podminky. My jako kluci bruslili u baraku nebo na rybniku prakticky denne, hokejku mel uplne kazdy, dokonce i holky, stadion (nezastreseny) pri brusleni pro verejnost praskal ve svech, pravidelne jsme hravali i s tenisakem.

4) Zvysujici se popularita ostatnich olympijskych i neolympijskych sportu a outdoorovych aktivit

5) Uplne odpadla motivace mladych hracu v podobe moznosti vycestovat na “zapad”, pripadne vydelavat ve valutove cizine

6) Klientelismus, uplaceni, nezdrava rivalita mezi hraci i rodici, vztahy rodicu s trenerem

7) Nestovnatelne vice moznosti volnocasovych aktivit pro deti i jejich rodice

8) Rodice, kteri jsou pro rozjezd kariery hokejisty nenahraditelni, jsou dnes mnohem vice vytizeni v zamestnani nebo podnikani

Já bych teda za hokejem smutnil, přeci jen tradice je obrovská a přesahuje i ty komunisty, kterými se někdy zaklínáme.

Hokej nákladný je, ale mnohé kluby dávají alespoň dětem výstroj zdarma. Samozřejmě v pozdějším věku to je drahá záliba. Nicméně náš aktuálně zřejmě nejlepší hráč D. Pastrňák vzešel z velmi skromných poměrů a podařilo se to jemu a jeho mámě zvládnout.

Možnost vycestovat odpadla třeba i v tenise a přeci je ženský tenis na tom velmi dobře... Z toho tak nějak vyplývá, že individuality problém nemají, problém je nastavit týmové prostředí a systémové vychovy. Čímž jsme opět vzdáleni od pouhého problému financí. Hokej má jiný problém než peníze.

Rodiče jsou určitě hodně časově vytížení u nás, ale i ve Finsku anebo ve Švédsku.

A možná si jiné sporty získávají oblibu, ale s vlaječkami na autě se kvůli nim nejezdí a Staromák také nezaplní. Přestože si o takovém způsobu projevu obliby můžeme myslet každý cokoliv.

Díval jsem teď na závěr s Kanadou a nám bohužel puk překáží. Podjíždí nám pod holí, nedokážeme se do něj trefit, snažíme se ho "nakvedlat" u mantinelu a pak přijede Kanaďan a odveze si ho pryč. V posledním přáteláku s Němci v seniorech to bylo maličko podobné. Němci lepší na puku, prohrávali jsme osobní souboje, nedokázali jsme si přihrát.

Bez toho hrát nemůžeme... Možná jsme zvyklí na menší rychlost, ale pokud se tohle nezmění, těžko se s těmi nejlepšími měřit. Ani nemyslím, že bychom měli problém něco vymyslet, my máme problém v tom, že individuální nešikovností se do těch příležitostí ani nedostaneme. A když dostaneme, pokazíme to špatnou přihrávkou nebo lajdáckou střelou.

Všichni se předbíháme v hledání viníka. Jednou nadáváme na hráče podruhé na trenéry. Stále přitom čekáme na nějakého spasitele.

No jak řekl Bříza spasitel nepřijde. Měli jsme jediného, kterého Růžičkové s hvězdnými manýry odstavili z vedení.

Bohužel sami pak jen několik let opakovali to co ten jeden složil a postavili si na tom kariéru.

Pokud by jej poslouchali ve výchově, tak by to problém nebyl. Jenže oni začali všude vykládat, že se musíme změnit a kopírovat Kanadu.

No tak jsme ji začali kopírovat a hledat hvězdy. Vždyť i Kovář měl kvůli svému pojetí hry původně skončit jako netalentovaný.

No a právě tito tvořivý hráči nám teď chybí.

Teď je třeba se klepnout přes prsty a začít přemýšlet nad tím, že hráčské škatulky našemu hokeji nepomohou a že by možná bylo lepší k mládeži přitáhnout učitele s pedagogickým vzděláním jak bývalé hokejisty.

protože ti učitelé jsou přeci jen více školeni v tom jak hledat v dítěti to co umí a to v něm rozvíjet, jak jej předělávat k obrazu svému.

Vím že se to bývalým hokejistům nebude líbit, ale tak to je. Pedagog dítěti pomůže ve vývoji více jak vrcholový hokejista.

Ještě tak tři roky je šance na nějakou medaili z MS dospělých a pak to bude konečná. Když k tomu připočtu, že žádná jiná země nezavřela sport dětem na dva roky. To nebude jenom hokej. Veškeré halové a míčové sporty a také plavání. Tu ztrátu na ostatní země nedoženeme ani za 10 let. Ještě fotbal , tam se to jakžtakž trénovalo a tam jedině by to nemuselo být snad špatné.

Co se ve fotbale trénovalo .když mohli být dvojice,potom po šesti.Dva roky po sobě se nedohrajou žádné mládežnické soutěže.Od loňského března se sehrálo nějakých osm utkání,a to mluvím o fotbale.V jiných sportech se nehraje přes rok vůbec.Hrůza.

Náš hokej byl v řiti a teď ho ještě dorazí nesmyslné covidové restrikce.

Omlouvat neschpnost naší hry nemá smysl. Je třeba udělat rozbor a tvrdě pracovat. Musíme zlepšit a zrychlit bruslení. Zlepšit orientaci ve vlastním a útočném pásmu, zefektivnit důraz a střelbu. Brankáři opravdu nebyli naší chloubou. Je toho hodně v čem zaostáváme, omluvami to nenapravíme!

Jen by mě zajímalo, kdy náš nároďák hrál na 70% a pravidelně dával Němcům osmičku. Tak v první půlce 70. let, jinak leda tak těm východním.

S hokejem je u nás konec, není vidět světlo na konci tunelu. Vnuk jako žák hokej hrál, vím o čem mluvím.

Základní prvek je konkurence a ta se z našeho hokeje ztratila. V osmdesátkách bylo v 1. lize 12 týmů (9 českých a 3 slovenské), do zahraničí kromě třicátníků nikdo nemohl a ti nejlepší mladí se prosazovali. Dnes máme 14 týmů v extralize, spoustu hráčů v cizině, tak se konkurence jednoznačně snížila a to je pokračuje mezi juniory i dorostenci. 10 týmů na nejvyšší úrovni je tak akorát a ve druhé lize taky, je jedno jestli dospělými, juniory nebo dorostenci.

Tak si najděte počty registrovaných hráčů tehdy a nyní. Dejte je do poměru a pak mi přijďte vyprávět ty zatracený pohádky o konkurenci a o počtu týmů v soutěžích.