Na stejném šampionátu se také podílel na zisku zlatých medailí. Jako jeden z mála hokejistů tak hraje na juniorském mistrovství světa jako úřadující seniorský šampion.
"Možná je to trochu zvláštní, ale mně to nevadí," směje se devatenáctiletý útočník IFK Helsinky. Granlund má ve své sbírce dvě bronzové medaile z mistrovství světa juniorů do 18 let, úspěch z kategorie dvacetiletých by si tak rád připsal právě na šampionátu v Edmontonu a Calgary.
V minulé sezoně jste získal titul mistra světa, teď se snažíte uspět i na juniorském šampionátu. Nemělo by to být obráceně?
Ani jsem nevěřil, že se probojuju do týmu na mistrovství světa, pak se nám dařilo a vyhrát bylo něco neskutečného. Teď jsem na mistrovství světa juniorů, což je fantastický turnaj, a jsem moc rád, že tady můžu být.
V domácí lize hrajete proti dospělým. Jaký je návrat k juniorskému hokeji?
Hra na mistrovství světa juniorů je hodně rychlá, je to nahoru dolů, hodně agresivní. Ve finské lize se hraje spíš hlavou a kreativně, ale tady na malém kluzišti je to rychlejší a hokej mě tady dost baví.
Úvodní zápas proti Kanadě jste prohráli vysoko 1:8. Už jste se z té porážky oklepali?
Proti Kanadě jsme nehráli náš nejlepší hokej, to víme a musíme se do dalších zápasů zlepšit. Důležité je vyvarovat se chyb, které jsme dělali. Pořád věřím, že máme šanci uspět.
V zákulisí se mluví o tom, že Kanada a Amerika zaručeně postoupí a o třetím týmu se rozhodne mezi Finskem a Českem. Jak to vidíte vy?
Zatím to takhle neřeším. Soustředím se na každý další zápas a třeba se to celé může ještě zamotat. Tohle je juniorský hokej, nic není dané.
Na šampionátu i doma v lize hrajete v jedné formaci se svým mladším bratrem Markusem. Je to pro vás zvláštní?
Nikdy jsem to na ledě takhle nepociťoval, jsme prostě bráchové. V týmu jsme spoluhráči a mimo led jsme sourozenci. Vidíme hokej podobně, ale nemyslím si, že to má něco společného s tím, že jsme bráchové. Že bychom byli nějak extra sehraní nebo si seděli, to se říct nedá. Ale jsem rád, že tu je.
Lidé vás znají hlavně díky vašemu gólu ze semifinále mistrovství světa proti Rusku. Baví vás ještě otázky o té brance?
Byl to jenom gól.
Ne tak docela. Je to gól, o kterém se ještě stále mluví, na YouTube ho viděly tisíce lidí, a dokonce se dostal na poštovní známky...
Není to ale tak, že mi za něj připíšou dva, byla to prostě jen jedna z mnoha branek, co jsem vstřelil. Lidi o tom gólu hodně mluví, ale hokejisté ví, že to byl prostě jen normální gól.
Jak vás ten trik v tu chvíli napadl?
V mládí jsem to hodně trénoval, tak mě napadlo to zkusit. Měl jsem čas, tak jsem puk zvedl a povedlo se.
Váš bratr dal před dvěma měsíci stejný gól v lize. Máte mezi sebou nějakou soutěž?
(Smích) To vůbec ne. Asi mě chtěl napodobit, to víte, je to můj mladší brácha.
Třetí sezonu působíte za IFK Helsinky, jak se vám tam hraje?
Máme výborný tým a IFK je skvělý klub. Jsem tam moc spokojený. Minulou sezonu se nám asi po třinácti letech podařilo vyhrát titul a to bylo opravdu skvělé. Hrál jsme ve dvou týmech a oba vyhrály, takže lepší to už být nemohlo.
V první sezoně v dresu IFK jste se stal nejlepším nováčkem a zároveň nejslušnějším hráčem finské ligy. Byla to náhoda, nebo je to váš styl?
Vždycky se snažím být co nejlepší. Chci hrát v NHL, takže musím dokázat hrát tvrdě, ale zároveň nechci tým oslabit hloupými fauly, takže se snažím hrát chytře. Ten rok to tak prostě vyšlo, ale nejsem na ledě zase takový gentleman.
V roce 2010 si vás jako devátého v pořadí na draftu NHL vybrala Minnesota. V létě už jste byl na kempu, ale rozhodl jste se ještě rok zůstat ve Finsku. Proč?
Chtěl jsem se ještě zlepšit a jít do NHL příští sezonu ještě připravenější. Musím zapracovat na všem, potřebuju ještě zesílit a zrychlit. Ale nechci moc myslet na příští sezonu, to není dobře. Soustředím se na každý další zápas a užívat si hokej.
Po úspěchu na mistrovství světa si na vás začalo dělat nárok Dinamo Minsk, které vás draftovalo do KHL. O co přesně šlo?
Moc o tom nevím, ale já jsem chtěl zůstat tuhle sezonu ve Finsku a příští jít do NHL.