Do klubu přestoupil z Čerepovce a spolu s Dušanem Salfickým, Janem Hejdou a trenérem Milošem Říhou vytvořil v klubu českou kolonii. „Je to super. Volný čas trávíme spolu,“ pochvaluje si společnost krajanů.
V létě jste přestoupil z ruského Čerepovce do Voskresensku. Jak jste tam spokojený?
Zatím to vypadá špatně, tedy pokud jde o organizaci klubu a výplaty. Samozřejmě se vymlouvají na to, že jedna společnost převzala akcie od druhé, staví se nový zimák... Ale jsme z toho docela nervozní.
Takže jste tam prožil léto zadarmo?
V uvozovkách se to tak dá říct. Ale slibují, že až tam teď přijedeme, tak to všechno doplatí.
Klub se má stěhovat z Voskresensku do Moskvy, navíc do nové haly. Jak hala vypadá a kdy ke stěhování dojde?
Tvrdí nám, že první domácí zápas, který hrajeme někdy třináctého, bychom už mohli stihnout. Ale moc tomu nevěříme. A hala? Neviděl jsem ji. Jenom fotku v novinách. Na obrázku vypadala pěkně a tvrdí, že to bude jedna z nejlepších hal v Rusku.
V klubu vznikla v létě česká kolonie. Hraje tam s vámi i brankář Dušan Salický a obránce Jan Hejda. Navíc má klub českého trenéra Miloše Říhu. Je to v ruském prostředí výhoda?
Z našeho hlediska je určitě dobré, že je v klubu český trenér. Hlavně z hlediska komunikace. Víme, co po nás chce. Když jsem pod trenérem Říhou hrával v Pardubicích, tak mi hodně pomohl. Přivítal jsem, že do klubu přijde. A že jsme v týmu tři Češi, je také fajn. Volný čas trávíme spolu.
Vaše pardubické angažmá mělo neslavný konec, vzpomenete si ještě na inzultaci čárového rozhodčího Cambala?
No jo (úsměv). Na jednu stranu skončilo neslavně, na druhou stranu to bylo pro mě dobře. Díky tomu jsem se domluvil s Edmontonem. Na Pardubice každopádně vzpomínám rád a doufám, že se tam jednou vrátím.
Takže s trochou nadsázky jedna rána pěstí nastartovala vaši kariéru?
Je to pravda. Dá se říct, že mě osvítila šťastná hvězda (smích). Samozřejmě, že i kdybych nebyl v trestu a přišla nabídka, tak bych odešel, protože taková šance se nenaskytne každý rok. Ale v mé situaci to byla nutnost.
Jak vzpomínáte na dvě sezony v Edmontonu?
První rok jsem převážně strávil na farmě. Nahoře jsem byl jeden měsíc. Ale druhý rok jsem si první tým vybojoval. V Edmontonu se mi líbilo. Měl jsem tam pár přátel. Byl to asi nejlepší rok v mém hokejovém životě.
Takže proto máte na svém BMW stále americkou značku?
Jasně. Prostě k tomu autu patří. Nemůžu ji sundat. Je to vzpomínka.
NHL tedy nepovažujete za uzavřenou kapitolu?
Určitě. Kdyby nějaká nabídka přišla, rád bych to zkusil. Ale letos žádná nepřišla, takže jsem dal přednost Rusku. Platí tam nejvíc, ale kdybych dostal i menší nabídka z Ameriky, nebo z Kanady, tak bych to tam ještě rád zkusil.
Proč jste vlastně po dvou letech odešel z Čerepovce?
Je tam nuda. Řekli jsme si s Dušanem Salfickým, že když zůstat v Rusku, tak v Moskvě. V Čerepovci nic není. I když je pravda, že bych tam klidně zůstal. Kdyby mi dali to, co jsem jim naznačil. Ale chtěli, abych šel níž s penězi a to jsem nepřijal.
Čerepovec v minulé sezoně dlouho hrál na špici, nakonec ale na play-off nedosáhl. Proč?
Můj názor je takový, že to byla na devadesát procent byla chyba trenéra. Měnili v průběhu sezony hráče, kteří hráli dobře. Nechal si do toho mluvit i třeba od doktora, že třeba hráč nemá fyzičku. Ale na druhou stranu dával góly. Moc se tam také netrénovalo. Přišel na trénink a nevěděl, co dělat. Člověk to byl dobrý, ale trenér na nic.
Jste rád, že jste z Ruska na pár dní odjel na reprezentační sraz?
Jsem hlavně rád, že mě sem trenéři pozvali. Doufám, že můj výkon bude dobrý a že nezklamu. Pozvánka přišla po delší době, tak se chci ukázat.
V letošní sezoně jsou dva reprezentační vrcholy. Živíte v sobě naději, že byste se mohl bojovat třeba alespoň o účast na šampionátu v Lotyšsku?
Takhle daleko nekoukám. Spíš akci po akci. Budu hrát na sto procenta když to tady vyjde, tak třeba pojedu i příště a uvidíme, co bude dál.
