A ač má být asistentem Josefa Jandače až při Světovém poháru, už teď na kempu adeptů národního týmu vedl Prospal hned první trénink, v dalších hrál výraznou roli. „Josef nechce, aby to byla z jeho strany one-man show.“
Po deseti letech – poprvé od olympiády v Turíně – se tak dvojnásobný mistr světa zase vrátil do reprezentace. „Je to krásnej pocit. Ten čas strašně moc letí a na dětech se to pozná nejvíc. Sám bych si kolikrát tu výstroj zase chtěl obléct a s těma klukama si zatrénovat. Ale čas nezastavím, takže jsem šťastný, že tady mohu být jako trenér a podílet se na rozvoji hráčů,“ říkal Prospal.
Přemýšlím, jak by to dopadlo, kdybyste si přece jen tu výstroj oblékl. K sobě do útoku si vzal Martina Ručinského, do obrany zase Jaroslava Špačka a Jiřího Fischera, tedy další členy realizačního týmu...
Nevím, jestli bychom tady někoho z těch mladých kluků vůbec předjeli. Dnešní hokej je bruslivější, silovější, jednodušší. Je vůbec otázka, jak by se bývalí skvělí hráči dokázali adaptovat do toho nového směru, kterým se dnešní hokej vydal. Stačí se podívat na záběry gólů, jak padaly v 80. letech, v roce 2000 a jak dnes. To je velký rozdíl.
Takže lepší tedy bude zůstat na střídačce.
A já věřím, že i tam to bude krásné. Moc se na to těším. Byl jsem z českého hokeje dlouho pryč, ale teď jsem dostal fantastickou šanci se vrátit. V Americe trénuji šestnáctileté kluky, teď na Světovém poháru budou nejlepší hráči z nejlepších. Co mě láká, je to, že až budeme hrát proti týmům jako Kanada, Amerika, kde jsou trenéři, kteří mě vedli, postavím se jim v jiné roli. Ano, člověk bude nervózní, ale kdyby nebyl, tak mu na tom nezáleží. Já však zápas nevyhraju ani neprohraju. V rukou to mají hráči, my jim můžeme jen pomoct, aby odvedli svoji práci.
Václav Prospal (vpravo) spolu s reprezentačním koučem Josefem Jandačem,
Mám pocit, že dřív bývali asistenti spíš „slouhové“ hlavního kouče, teď se zdá, že role máte hodně vyrovnané. Je to tak?
Ano. Pepa (Jandač) při všech debatách klade důraz, abychom všichni k tomu něco řekli. Nechce, aby to byla one-man show, což je pro nás jedině dobře. I světový trend je takový, že asistenti jsou důležitou součástí trenérského štábu.
Máte rozdělené úkoly?
Jarda Špaček s Jirkou Kalousem budou sledovat hlavně defenzivu, já s Pepou Jandačem útok.
Žijete v USA. Jaká podle vás bude budoucnost Světového poháru? Už teď se uvažuje, že by příští ročník měl dokonce kvalifikaci, že se z turnaje stane tradice. Nebude to znamenat konec hráčů z NHL na olympiádě?
Poslední Světový pohár v roce 2004 byla fantastická akce, teď to bude to samé. Vlastně ještě lepší, protože v tom severoamerickém týmu do 23 let jsou skvělí hráči. I evropský výběr je skvělý, takový Anže Kopitar by se se Slovinskem na Světový pohár zřejmě nikdy nedostal. Takže pořadatelé turnaj ještě zkvalitnili. Olympiáda je ve hvězdách. Na to jsme malí páni. Ale to, jak monstrózně se připravuje Světový pohár, je vůči olympiádě nějaká indicie.
Jak vás jako trenéra znervózňuje zranění Davida Krejčího?
Kdyby tu stála moje manželka, což je životní optimistka, tak by řekla, abychom věřili, že tam nakonec bude hrát. Já proto věřím, že tam tedy bude. Až nám někdo řekne, že nemůže jet, tak se o to budeme muset starat.
Václav Prospal ještě jako hráč.
Jak tedy životní optimista vidí, že The Hockey News Česko tipuje na poslední, osmé místo?
Tomu nepřikládám žádný význam. To jsou věci pro média. Hraje se v Torontu, což je Mekka hokeje. Tam není nic jiného. Od malých dětí až po babičky se denně řeší jen hokej. A tak média řeší i umístění. Že nás někam pasují, je prostě jejich věc. Vždyť v minulosti byla spousta turnajů, kdy naší zemi nedávali moc šancí a nakonec jsme se ukázali ve velice dobrém světle. Když se budeme dívat na to, že máme skončit osmí, tak tam nemusíme ani jezdit. Vždycky je nejlepší někomu dokázat pravý opak.
Prý Česku chybí výrazná osobnost, třeba Jaromír Jágr. Na jeho rozhodnutí se dlouho čekalo, nakonec nepojede. Vy ho chápete?
Naprosto. Jarda je unikát. On je výjimka, že i starší hráč má tomu týmu co dát. Tvrdím, že žádný jiný Jágr už nebude. Nevím, jestli se u nás za mého života takový hokejista ještě narodí. Takže ho plně respektuju za to, co dokázal pro český hokej, co v NHL. A je to čistě jeho rozhodnutí, on ví, proč co dělá.
Zůstaneme-li u NHL, pak hodně českých třicátníků zatím marně čeká na smlouvy. Čím to?
Je to dané trendem, kam se NHL ubírá. Dnes se podepisují na dlouhodobé smlouvy kluci, kterým je 24, 25, 26 let. A doplácejí na to kluci přes třicet. Kdyby to bylo pár let nazpět, tak už jsou ti čeští kluci rozebraní a práci by našli. Bohužel se NHL posouvá, bude to víc a víc ležet na mladých hráčích. A kluci, kterým se nepovedla minulá sezona, budou mít problém sehnat práci. Nebo budou čekat dlouho.
Dokdy?
Sám jsem si tím prošel na konci kariéry a už se mi nikdy nepovedlo se do NHL vrátit. A to si myslím, že jsem tu předchozí sezonu zakončil velmi dobře. Ale věk nešel zastavit. Pořád si myslím, že tihle kluci, jako je Vrbata, Hudler, Fleischmann, mají nějaký hokej před sebou. A věřím, že práci seženou, byť možná až pár dní před začátkem ligy.
