I on tak přiznává – mládežnický hokej je teď v Česku v krizi. "Prostě jsme zaspali," dodává.
Je na tom kus pravdy, vždyť stačí přidat ještě jeden příklad: reprezentační osmnáctku po loňském pádu z elitní skupiny čekají na "béčkovém" mistrovství jen zápasy s Polskem, Kazachstánem nebo Slovinskem. Nic víc.
Přitom ještě před sedmi lety přivezli junioři ze světového šampionátu podruhé za sebou zlato, muži byli potřetí v řadě mistry světa a Češi o sobě hrdě mluvili, že jsou nejlepší hokejisté na světě.
Teď však stojí nad propastí.
Proč? A jak do ní nespadnout?
"Třeba ve Švédsku, když na tom byli špatně, tak udělali obrovskou hloubkovou analýzu, aby přišli na problémy, a z toho vycházeli při práci s mládeží," připomíná Hořava.
Stalo se tak v roce 2003, kdy Švédové skončili na dvacítkách osmí, od té doby se však každý rok o jedno místo zlepšili. "My jsme se k analýze zatím vůbec nedostali."
MF DNES se však obrátila na rodiče a trenéry, kteří dnes malé hráče vychovávají. Z jejich slov sami poznáte, že je mládežnický hokej ve vážných potížích. "Ty výsledky nahoře přesně odrážejí to, co se děje dole," tvrdí Josef Černý, bývalý reprezentant a dnes trenér třetích tříd v Brně.
1. Hraje se na výsledky.
Snad nejhorší věc – už od dětství totiž hokejisté slyší: Musíte vyhrát, místo toho, aby se hokejem bavili. "Kluci by se měli učit hrát hokej, jenže výsledky jsou důležitější než to, co je učíme," říká Leoš Zajíc, kouč brněnských sedmáků (13-14 let).
I proto většina týmů hraje na své tři čtyři nejlepší hráče, kteří mají střílet góly. Ostatní se často vezou. "Ano, jak je někdo talent, hraje se na něj. Ti se pak na to v pubertě vykašlou a zbývá jen průměr nebo podprůměr," přidává rodič dvou malých hokejistů a trenér šesťáků z Kolína Petr Martínek.
Třeba v některých skandinávských státech zrušili u žáků kanadské bodování i ligové body. Týmy se sejdou na turnaji, který má vždy nového vítěze.
To děti nestresuje. "To my máme už od páté třídy mistrovství republiky, kde někteří odehrají ze šedesáti minut padesát. K čemu to je?" ptá se Zajíc.
2. Chybí všestrannost.
Kdo viděl zápasy české dvacítky v Pardubicích, ví, že tým měl největší problémy s obránci. Proč? Protože těch výborných je čím dál méně.
"Když nedá útočník gól, tak všichni řeknou: jééé. Když udělá obránce chybu a je z toho gól, tak mu začnou sprostě nadávat. A už u malých kluků jsou to nadávky dost těžkého kalibru," ví Martínek.
Co tedy změnit? Rozvíjet u mladých všestrannost. "Kluk do páté šesté třídy musí umět hrát všechno. Až pak ho dát tam, kde se jeví nejlíp," připomíná Zajíc.
A to se dnes bohužel neděje, už kvůli tomu, že na prvním místě jsou výsledky. Možná i proto, že v klubech chybějí kvalitní trenéři. Ne jako dřív, kdy úspěšní hokejisté po konci kariéry začali pomáhat s výchovou mladých. "Těch už je dnes málo, protože se to nikomu nevyplatí," říká Černý. Sám s trénováním začal kvůli svému vnukovi.
3. Chybějí děti.
Před listopadovou revolucí si kluby v náborech vybíraly jen ty talentované, dnes berou všechny. "My jsme třeba udělali velkou promo akci, rozdali jsme snad 35 tisíc letáků. A na nábor přišlo 23 dětí," říká Martínek. Že je to k smíchu? "Kdepak, já to beru jako skvělé číslo."
4. Peníze.
I ty souvisí s odlivem hráčů. O hokeji vždycky platilo, že je to drahý sport. Teď to platí obzvlášť. Sezona malého hokejisty se klidně může vyšplhat na padesát tisíc korun. Třeba v některých pražských klubech se jen na příspěvcích platí tři tisíce za měsíc.
V Brně dvanáct tisíc za rok. K tomu si připočtěte výstroj. "Dobrá výstroj znamená deset tisíc, dva tisíce kompozitová hokejka," počítá Martínek.
I proto rodiče raději synovi vyberou fotbal, kde zaplatí za všechno deset tisíc za rok. Stejnou částku spolkne i dnes populární florbal. Navíc hokej je stojí ještě čas. Spoustu času. "Pokud ho neobětují, tak jim Jágr nevyroste," říká Martínek.
Přesto se svaz snaží rodičům i týmům pomoct. Do klubů poslal sady helmiček, bruslí a rukavic pro nejmenší.
5. Odchody hráčů.
Je to nejčastější argument, proč je juniorský hokej v Česku v krizi. Jenže hráči mizí za mořem, protože v české extralize nedostávají šanci. "Pak se vrátí a jediné, co se naučili, je angličtina," říká kouč "áčka" Alois Hadamczik.
Co by je však mohlo udržet doma? Třeba to, kdyby reprezentační juniorka hrála nějakou ligu podobně jako slovenský výběr jejich extraligu. "Já bych dvacítku zařadil do první ligy. Na extraligu ti kluci ještě nemají, takže by z toho byli psychicky rozhození," tvrdí Martin Stloukal, bývalý trenér Prostějova.
A ještě něco bere hokeji šikovné juniory. Absence vojny. "Dneska když se šestnáctiletí rozhodnou, tak toho nechají. Za nás by si šel sednout na dva roky někam do tanku. Byl to strašák, proto jsme se chtěli dostat na vojnu do hokejových klubů," vzpomíná Martínek.
Další problémy, které trápí juniorské týmy
6. Agenti
Často se motají už kolem hráčů z pátých a šestých tříd, jejich rodičům nabízejí smlouvy. Ostatní hráči bez agentů tak mohou na ty druhé žárlit, ti úspěšnější se zase povyšovat. "Ale nikdo z nich rodičům neřekne, že hokej je hlavně tvrdá dřina. Místo toho jim cpou do hlavy jenom ty třešničky na dortu. Přitom to, že rodiče budou vést děti k tvrdé práci, je základ," říká Petr Martínek, trenér kolínských šesťáků.
7. Velká extraliga
Nejvyšší soutěž juniorů i dorostu hraje 24 týmů, to je příliš. V lize pak chybí kvalita, nejlepší hráči – kteří by měli reprezentovat – nehrají tolik těžkých zápasů. V národním týmu jsou pak často z nasazení Rusů nebo Kanaďanů překvapeni. Kouč Hořava přitom chtěl reprezentační dvacítku sestavit právě z těchto hráčů. Marně – obránce musel jet hledat do Kanady.
8. Nejednotný postup
Třeba na Vysočině se mezi sebou dlouho hádaly kluby z Jihlavy, Třebíče a Havlíčkova Brodu, kdo z nich bude zdejším hokejovým centrem mládeže. Dohodly se až po zásahu kraje. Přitom fotbalové centrum na Vysočině funguje už několik let. A podobné je to i v Brně.
"Práce s mládeží se tady tříští. Místo toho, aby byl jeden klub, který bude vše řídit centrálně. Pak nikdy nebude dost dobrých kluků," myslí si Leoš Zajíc, jenž trénuje žáky brněnské Komety.
9. Chybí konfrontace s muži
Junioři se jen těžko prosazují do A-mužstev. Třeba v Hořavově výběru pouze útočník David Květoň pravidelně hraje seniorskou extraligu v Třinci. Když se však už v prvním zápase zranil, neměl podobné zkušenosti nikdo. Přitom by stačilo, aby nastupoval v první lize. Podobně jako útočník Radek Meidl – hráč Olomouce – jenž ve čtvrtfinále proti Rusku patřil k nejlepším.
"Jestli bychom měli klubům nakázat nějakou kvótu, kolik juniorů má hrát? To nejde. Hráči si to místo musí zasloužit," říká trenér Miloslav Hořava. I proto by chtěl, aby reprezentační juniorka působila v první lize, podobně jako ta slovenská v tamní extralize.
