Není to tak dávno, co v extralize málem nesehnal angažmá, ještě v létě 2013 byl prakticky „nechtěným“. Rok poté je útočník Petr Pohl v národním týmu: „V hokeji je možné všechno, tak jako v životě. Jde to nahoru i dolů.“
Očividně je v té lepší fázi hokejové kariéry. Řadu sezon strávil v nižších zámořských soutěžích, ve vlasti hrál za Vítkovice a Karlovy Vary. Nyní jde do reprezentace netradičně z německé ligy; tahle soutěž příliš hráčů národnímu týmu nedodává. „Jsem za šanci rád. Chtěl bych ji chytit,“ prohlašuje 28letý Pohl.
Od léta nastupujete za slavný Eisbären Berlín. Upřímně: čekal jste pozvánku z německé ligy?
Je pravda, že možná nemá takový zvuk. Nevěděl jsem, jak trenér vezme, že hraju trochu jinou soutěž. Ale všude je jen hokejka a puk.
Jaká německá liga je?
Nejsem v ní až tak dlouho, ale první věc je jasná: hraje se hodně útočně, padá docela dost gólů. To mi vyhovuje. Hokej je vyrovnanější, mezi soutěžemi už nejsou tak velké rozdíly jako dřív. Ani v Lize mistrů nemůžete dopředu říct, kdo vyhraje.
Platí dál za ligu plnou Kanaďanů?
Platí. Tím, tolik jich v Německu je, je hokej víc kanadsko-americký. Ale nejde hrát úplně jako v zámoří, jsme v Evropě na velkém kluzišti.
Pomohly vám v tomto roky v nižších ligách za Atlantikem?
Určitě, to se neztratí. I věci mimo led. Umím anglicky, díky tomu můžu mezi kluky zapadnout, nejen hokejově. Nějaké zkušenosti mám.
Berlín platí za velmi „trendy“ místo, jak se v něm žije?
Je to příjemné a velké město. Pořád je co dělat, když máte volnou chvíli.
Taky je plný sportu. Fotbal, basketbal, házená... Co hokej?
Je to super, chodí na nás moc lidí. Fanoušci jsou skvělí, v průměru jich přijde možná 12 či 13 tisíc. Nejsem úplně fotbalový fanda, ale někdy bych rád zašel. Je tu dobrý basketbal, hrál tady i tým z NBA.
A v házené máte v Berlíně rovnou dva české reprezentanty...
Vidíte, to jsem ani nevěděl. No, je to velké město, pořád jej poznávám. Pochybuju, že za půl roku budu znát všechny možnosti.
Zpět k hokeji. Eisbären je pojem, je to u soupeřů znát?
Někdy to vypadá, že se na nás týmy víc hecnou. Tlak jsem vycítil hlavně teď, když jsme párkrát prohráli. Nikdo není spokojený - každý čeká, že budeme bojovat o nejvyšší příčky.
Teď máte šanci ukázat se v reprezentaci. Sníte o MS v Česku?
Jsem rád, že tu můžu být. Prvotní ale je, aby šlapal tým, až pak z toho může vykouknout jednotlivec.
Podle zájmu o lístky to vypadá, že jednodušší bude projít na šampionát jako hráč, ne?
Zájem lidí vnímám, to je jen dobře. Mistrovství je daleko, ale na druhou stranu - proč se o něm nebavit? Musím makat a možné je všechno.
