Hertl kdysi jako kluk sbíral hráčské kartičky a mezi nimi má i tu s podobiznou vyhlášeného kanonýra Petra Nedvěda. "Ovšem ta už je dneska někde na půdě," přiznává mladík, jenž po skončení turnaje Karjala oslaví 19. narozeniny. "Jen jestli není v koši," durdí se naoko Nedvěd, kterému bude za měsíc 41 let.
iDNES.cz a MF DNES přizvala nejstaršího a nejmladšího reprezentanta, které dělí rozdíl dvaadvaceti let, ke společnému rozhovoru.
Tomáši, kdy jste začal sledovat Petra Nedvěda?
Nedvěd: Včera!
Hertl: Jako malej jsem hodně sledoval NHL, sbíral jsem kartičky a mám i tu s Petrem Nedvědem. A samozřejmě jsem se na NHL díval i v televizi.
Idolem většiny útočníků vašeho věku býval Jaromír Jágr. Bylo to tak i u vás?
Hertl: No já měl právě Jágra.
Nedvěd: Já taky!
A kdy jste Petře vy poprvé zaregistroval Tomáše?
Nedvěd: Hlavně v letošní sezoně. Věděl jsem o něm už předtím, ale letos vidím, že je to vynikající hráč. Bohužel u nás moc takových mladých talentů není. Samozřejmě ho čeká ještě dlouhá cesta, ale když bude pracovat a pořád se posouvat dopředu... Jak se říká: Sky is the limit (nebe je limit).
Co bude pro něj v zámoří nejtěžší?
Nedvěd: Těžko říct. Všichni víme, že je to o tom, jakou mu tam dají šanci. Když tam hrajete sedm minut za zápas, je těžké se prosadit. Ale když člověk hraje v prvních dvou lajnách a chodí přesilovky, tak už je to jenom na něm. Začátky jsou někdy těžší a každá ta situace je jiná. Někdo si musí projít farmou a postupně se do NHL dostávat, někdo tu šanci dostane hned.
Zatímco Nedvěd si dávno vybojoval slávu v Evropě i za mořem, Hertla vstup do NHL teprve čeká.
Tomáš teď jako nejmladší hráč nároďáku nosí kýbl s puky. Vzpomenete si, kdy jste je naposledy musel sbírat vy?
Nedvěd: Pořád! Ba ne, to už je tak dávno, že si to ani nepamatuju.
Sbírání puků je jen jednou z hokejových zvyklostí. Dříve byly týmy známé leckdy až drsnými přijímacími rituály: pozvání týmu na večeři, oholení celého těla spoluhráči... Tome, jak je to dnes?
Hertl: Nějaké pozvání na svačinu probíhá, jinak vůbec nic. A samozřejmě mám klasické povinnosti mladých, jako je třeba právě to nošení puků.
Petře, změnily se za ty dvě dekády, co působíte mezi dospělými hokejisty, zavedené zvyky?
Nedvěd: V dnešní době už se takové rozdíly nedělají. Já byl z Česka dlouho pryč, tak těžko soudit. Ale třeba když mi říkal brácha, jak přišel jako nováček na Spartu, tak tehdy měli ti mladší ke starším velký respekt. Nechci říkat, že dnes nemají, ale dřív je starší hráči tak nebrali. Dneska už je tohle jiné.
Dnešní junioři žijí s počítači, tablety, ipody... Je mladá generace hokejistů hodně odlišná od té vaší?
Nedvěd: Já když jsem vyrůstal, tak jsme neměli počítač, měli jsme maximálně černobílou televizi, ve které stejně bylo s prominutím hov... Takže jsme přišli ze školy, udělali úkoly, práskli taškou a šli ven. Ta doba je jiná, mladým to nejde vyčítat. Já kdybych tenkrát měl počítač, tak bych toho času venku strávil daleko míň. Dnes se sám přichytnu, že jsem třeba dvě hodiny v kuse na počítači.
Dříve se nedalo komunikovat přes Skype, Facebook... Nedrželi tehdy hráči víc při sobě?
Nedvěd: Akce mají kluci stejné jako dřív. Chodí na pivo, dají si večeři. Jen tenkrát se toho možná dělo víc. Dřív skoro ani muzika před zápasem nehrála, dneska sedí každý se sluchátkama a poslouchá tu svou. Ale já to mám rád. I já starej dědek už se snažím jít s dobou, takže když z repráků v kabině hraje něco, co se mi nelíbí, nasadím sluchátka a pustím si něco, co mám rád.
Dohlížíte v Liberci na mladé hráče. Dáváte jim rady?
Nedvěd: Já osobně to nedělám, nechci být za nějakého chytrolína. U nás máme hodně mladý tým, řekl jsem, že kdo má zájem, má u mě vždycky dveře otevřené. Já když jsem byl v Tomášově věku, tak jsem spíš koukal, co ti starší kluci dělají, jak fungují na tréninku, jak po něm. Rád jsem třeba jako dorostenec chodil na tréninky áčka. Když už jsem pak byl v Litvínově, chodil jsem sledovat jejich hvězdy, třeba Růžu (Vladimíra Růžičku). Z toho jsem hrozně těžil.
Hertl: Já to mám taky takhle. Chodím třeba na zápasy Lva v KHL. Když byl u nás letos ve Slavii Červus (Roman Červenka), sledoval jsem, co dělá na tréninku, co si zlepšuje, jak třeba vyjíždí za brankou. A pak jsem si to zkoušel sám.
Karjala Cup 2012vše o turnaji ve Finsku  program, soupisky, články - více o první akci Euro Hockey Tour |
Jsou mladí, kteří se narodili až po revoluci, průbojnější?
Nedvěd: To je individuální. Někdo je průbojnější, někdo naopak.
Jak je na tom podle vás Tomáš?
Nedvěd: Já ho neznám z každodenního tréninku. To uvidíme teď v reprezentaci.
A jako soupeř?
Nedvěd: Je vidět, že je to dobrý hráč. V některých zápasech nad ostatními ve Slavii vyloženě vyčuhuje.
Co byste si vzali jeden z druhého?
Nedvěd: Já to jeho mládí.
Hertl: Já určitě střelu. Jak Petr vymete při zakončení víko. Třeba letos mi to několikrát v zápasech chybělo, z mnoha šancí jsem nedal gól.
Petře, neštvou vás mladí, jak jezdí při zápasech rychle a vy se za nimi musíte honit?
Nedvěd: Lehký mi to nedělají. Ale nemám na výběr. Když chci hrát, musím se jim vyrovnat. Pro mě je to rok od roku těžší, ale dívám se na to tak, že je to výzva. Posledních pár sezon si vyloženě užívám. I když přece jen nosím céčko, jsem spolumajitelem libereckého klubu, mám toho víc na talíři a teď navíc naše situace není ideální. Takže se nedá mluvit o zábavě. Ale co se týče těch mladých, jsem rád, že s nima ještě stačím. Samozřejmě, že to je pro mě těžké a že to nepůjde donekonečna. Zatím tak nějak stíhám, ale že budu příští sezonu pokračovat, to už nevidím.
Koupil byste jako spolumajitel Tomáše od Vladimíra Růžičky ze Slavie?
Nedvěd: Můžeme Růžovi zavolat. Samozřejmě, takového hráče bychom brali hned, ale Tomáš je v momentální chvíli neprodejnej. A Růža ho bude chtít držet co nejdéle.
Petr Nedvěd vybojoval letos s nároďákem bronz, Tomáš Hertl hrál dosud jen v juniorské reprezentaci
Jaké to vůbec je, hrát v jednom mužstvu s hokejistou, který se narodil ve chvíli, kdy jste vy už měl odehrané tři sezony v NHL?
Nedvěd: Tomáš se zvedal z nočníku a já jsem zvedal lidi ze sedaček v NHL. Nebo jsem je tam zabořil. Já jsem si nikdy nepředstavoval, že bych ve čtyřiceti letech ještě hrál. Když jsem v osmnácti koukal na hráče, kterým bylo třicet, tak jsem si říkal, že jsou staří a měli by skončit. Teď je mi čtyřicet a hraju taky. Nevím, jak se na mě koukají mladí.
Hertl: Dnes už to není nic neobvyklého. V lize je dost skvělých hráčů přes čtyřicet: Martin Straka, Jarda Jágr... I Méďa.
Nedvěd: Ta doba je jiná. Dřív bylo automatické, že vás po třicítce zařadili do starého železa a i ti hráči sami chtěli končit. Dnes je mentalita hokejistů jiná a je to jen dobře. Názorná ukázka je u nás v extralize, kde jsou starší hráči pořád produktivní. Možná je to tím, že dojíždí ta silná zlatá generace, ale doufejme, že další kluci na to navážou.
Váš starší bratr Jaroslav hrál ještě letos...
Nedvěd: Do dvaačtyřiceti. Klobouk dolů před ním, vím, jak je to těžké. Když já ráno vstávám, tak je to asi jiný pocit, než když vstává Tomáš. Jestli teda není zrovna po pařbě.
Tome, prozraďte, jak často se ráno cítíte jako Petr Nedvěd?
Hertl: Každý mladík si chce užít života, i když dělá sport, takže občas někam zajde. Ale nic se nesmí přehánět, protože těch zápasů je dost a dost.
Tomáši, smíme se zeptat, kolik je vlastně vašemu otci?
Hertl: Letos mu bylo padesát.
Nedvěd: Tak to je v pohodě, to jsem si oddychl. A mámě je kolik?
Hertl: Noo...
Nedvěd: Teď si zase oddychne mladej.
